Drogy nebo láska?

8.Vzpomínka

Z pohledu Sebastiana:

„Omlouvám se něměla jsem se na to ptát" řekne a sklopí hlavu k zemi.

„Ne, to je dobrý řeknu ti to.." řeknu a ona se na mě nadějně podívá.

„Jednou mého tátu někdo napráskal, že prodává drogy. Nevíme kdo to byl a navíc to nebyla pravda. Když se o tom dozvěděli místní dealeři, otci zavolalo neznámé číslo, on to zvedl a neznámý muž mu začal vyhrožovat, že pokud se v daný čas nedostaví do odlehlého starého skladu s kufříkem kokainu zabijí jeho rodinu a pokud to oznámí policii stane se ještě něco horšího. Táta říkal, že drogy neprodává, ale muž mu jen řekl ať se nevymlouvá, že buď tam bude nebo ne a típl to. Otec jel do skladu a když ti muži viděli že nemá to co chtěli, vzali ho a svázali na židli. Otec jim znovu řekl, že žádné drogy neprodává, ale oni ho neposlouchali a začali ho bít. Jelikož z něj nedostaly to co chtěli, tak ho zastřelili. Policie se je snažila vypátrat, ale bylo to marné. Do dneška se neví kdo to udělal a jelikož byl můj otec milionář a já nemám sourozence, tak jsem peníze zdědil já. Matku jsem nepoznal, utekla od nás když jsem byl ještě dítě." Dořeknu to a pohled sklopím k zemi, ještě zamrkám, abych zahnal slzy.

Z pohledu Nikol:

„To mi je moc líto" řeknu, obejmu ho a nasaji jeho vůni. Krásně voní. 

„To už je teď jedno, je to za mnou." Řekne, odtrhne se z mého sevření a jde uklidit prázdné talíře.

„Děkuji, že ses mi svěřil. Rozumím, tvé bolesti.." Vidím, že je zaskočený a chce se zeptat, ale já mu rychle vytrhnu talíř z ruky. 

„Já to udělám a ty běž nachystat postele. "Usměji se a dám se do práce. 

„Budu nahoře" špitne ještě a zamíří na schody.

Když naskládám nádobí do myčky, jdu hledat koupelnu. Jdu někam ještě dolů po schodech a narazím na staré, ztrouchnivělé dveře. Moc mi to nesedí, takové dveře v tomhle luxusním domě. Vezmu za kliku, ale jsou zamčené, neřeším to a jdu zpátky nahoru. Dole ji nakonec nemůžu najít, a tak jdu ještě někam nahoru.

„Bože, kolik má ten barák pater?" Zamumlám si pro sebe. Ocitnu se v opravdu velké chodbě s pěti dveřmi. Na obou stranách jsou dvoje dveře a uprostřed chodby na konci jedny. Jdu k těm co jsou na konci chodby, otevřu je a tentokrát se ocitnu v Sebastianově pokoji. Tedy alespoň to tak vypadá. Jeho pokoj je obrovský asi jako všechno tady. Zdi v jeho pokoji jsou celé černé a polepené různými plakáty. Má manželskou postel, vzadu u okna je menší komoda a u dveří je velká modrá skříň. V rohu pokoje je stůl s bílým počítačem a naproti posteli visí bílá plazmovka. U postele je ještě malý modrý noční stolek s lampičkou a černobílý koberec. Má nádherný pokoj.

Vyjdu pryč z jeho pokoje a prozkoumávám další dveře, nic zajímavého jen další pokoj. Jdu dál, otevřu dveře a tam je skříň, na které jsou všude okvětní lístky růže a všude po pokoji jsou svíčky, uprostřed pokoje je zarámovaná fotka nějakého muže, který je velmi podobný Sebastianovi. Dala bych ruku do ohně za to, že je to jeho otec. Okolo fotky jsou také lístky a všude ve vázách růže. Je to krásné.

Jdu pryč, otevřu další dveře a můj zrak padne na velkou osvícenou vířivku, velkou disco kouli na stropě, reflektory a bar, za kterým jsou všude na poličkách láhve s alkoholem. Tahle místnost je ze všech největší, je velká asi jako naše tělocvična ve škole. Jdu dál a otevřu poslední dveře. Tentokrát můj zrak padne na nahého Sebastiana, který zrudne a kouká na mě. Vyjeveně koukám na jeho velké přirození a pak se mi před očima zatmí a já padám na zem.

Pokračování příště...<3

V téhle kapitole jsem opravdu mockrát použila slovo "velké"😂👌
Omlouvám se za nespisovná slova a chyby😇💘:3
Děkuji za vše💛
Miluju vás💚

💝Vaše Sky💝