23. Kde je?!

1.9K 68 7
                                    

Z pohledu Nikol:

Už jsou to čtyři hodiny od toho, co Sebastian odešel a pořád se nevrátil. Je přesně 19:07 a on pořád nikde. Bojím se o něj, bojím se, že se mu něco stalo.

„A dost... Seru na to, musím ho najít" řeknu po chvíli a zvednu se z pohovky. Dojdu nahoru, kde na sebe hodím Sebastianovu Nike mikinu, protože se mi nechce hledat svou a poté si vezmu boty, klíče a zamknu za sebou barák. Nejdříve se vydám k obchodnímu domu a začnu hledat.

Z pohledu Sebastiana:

Otevřu oči, ale nic nevidím. Všude je tma. Pokusím se vstát, ale to mi nedovolují pouta, díky kterým jsem připoutaný k židli. Najednou se rozsvítí a do očí mě udeří ostré světlo. Rychle zamrkám, abych si lépe zvykl.

„Už jsi vzhůru? To to trvalo" ozve se hlas z rohu místnosti, ale nikdo tam není. Pak si všimnu mikrofonu a kamery, na to se jen uchechtnu.

,,Je tu něco k smíchu?" Ozve se hlas znovu.

„Ano, ty jsi mi k smíchu" zasměji se.

„Opravdu? Uvidíme jak vtipné bude tohle" jen co to dořekne ucítím štípnutí a pak prudkou bolest, která projede celým mým tělem až se otřesu. Co to kurva bylo?!

„Ptáš se co to bylo?" Zeptá se jakoby mi četl myšlenky.

„No.. Na tvém krku je moc pěkný obojek a když nebudeš hodný, možná tebou projede malý elektrický šok" tentokrát se zasměje on.

„Co ode mě chceš?" Prsknu vztekle.

„Co chci? Myslel jsem, že už ti to došlo Sebíku" 

„A co jako?" Zeptám se znovu provokativně.

„Buďto mě jen provokuješ ne-"

„Kápnul jsi na to" skočím mu do řeči.

„Nebo seš úplně blbej" dokončí to ještě.

„Dobře zkrátíme to.. Kde najdu Nikol?"

„Kdo je Nikol?" Začnu hrát blbého.

„Okej, jak chceš" řekne a po této větě se otevřou dveře a dovnitř místnosti vejde nějaký muž. Když se na něj usměji, tak mi bez váhání dá pěstí do obličeje a prokřupe si prsty. Ucítím jak mi z nosu začne téct teplá tekutina, a tak popotáhnu.

„Kde je?" Zeptá se znovu už rozzuřeně.

„Co jsi udělal s klukama?" Ignoruji jeho předešlou otázku a schytám další ránu, tentokrát do břicha, zaskučím bolestí. Znovu se otevřou dveře a vejde Nikolin nevlastní otec Peter a já se na něj znechuceně podívám.

„Takže, buďto mi řekneš kde je, nebo tě tu umučím k smrti" začne mi vyhrožovat a já se ušklíbnu.

„Tobě neřeknu ani hovno" odpovím a plivnu mu do obličeje. On si setře plivanec a usměje se.

„Jsi tvrdohlavý.. Stejně jako tvůj otec" řekne a já vykulím oči, teď už mi došla trpělivost.

„Ty jsi ho znal?! Co o něm víš?!" Rozkřičím se a oni se začnou smát.

„Pomalu synku, odpověď za odpověď" teď se ušklíbne on.

„Už mi takhle nikdy neříkej" zavrčím.

„A jak? Synku?" Zeptá se a na tváři mu hraje stále ten namyšlený úsměv. Já i přes pouta na prstech ukážu prostředníček a nevinně se usměji.

„Hajzle" zamumlá, aby to nebylo slyšet, ale já ho uslyším.

„Pedofile" oplatím mu to a on zatne ruku v pěst, ale dělá, že nic neslyšel.

,,Řekni mi, kde najdu Nikol a já ti odpovím na tvé otázky" řekne a já chvíli váhám.

„Dobře, řeknu ti kde je.." Sklopím pohled k zemi.

„Tak se mi to líbí" vítězně se usměje.

„Je u mě doma" řeknu smutně, ale ve skutečnosti umírám smíchy.

„A to je kde?"

„Ne, teď si na řadě ty s odpovědí.. Já ti na otázku odpověděl, pak se mě můžeš zeptat lépe" zazubím se.

„Tak to si naser" řekne a mnou znovu projede zase ta štiplavá bolest a já se otřepu.

„Takže teď se projedeme a ty budeš navigovat" řekne, odpoutá mě a zezadu mě chytne jiný muž se zbraní v ruce.

Nasedneme do auta, ještě s dalšíma dvěma chlápkama a vyjedeme.

„Vpravo a teď vlevo" naviguji a řidič dělá co mu řeknu.

„Teď rovně a teď šikmo skrz ten barák" zasměji se a Peter mě zpraží pohledem.

„Zastav!" Křikne a řidič tak učiní.

„Hele jestli mě nepřestaneš srát tak.." Nedořekne to a začne se koukat kamsi z okýnka, já se tedy podívám s ním a uvidím holku s mojí mikinou.
A kurva, pomyslím si a začnu se vrtět, abych se dostal z pout, ale marně.

„Nechte jí!" Křiknu, ale všichni mě ignorují. Peter kývne hlavou na muže a ten vyleze z auta a zezadu se přiblíží k Nikol. Potom jí chytne a dotáhne k autu.

„Štěstí se na nás usmálo" řekne Peter namyšleně a poté Nikol muž hodí, a to doslova, na sedadlo vedle mě, ale se zavázanýma rukama a zalepenou pusou.

„Nikol, to bude dobré.. Moc se omlouvám, promiň mi to.." Řeknu smutně a políbím jí na tvář. Jí ukápne slza a zavrtí hlavou.

„Ne, to nebude dobré, protože show teprve začíná" řekne Peter a ďábelsky se usměje.

Pokračování příště...<3

Už druhá kapitola za den lidičky, já se překonávám😂😏

Sice není moc dlouhá, ale to je jedno.. Snaha se cení ne?😁
Kdyžtak mi do 💬napište co si o tom všem myslíte, budu ráda😊💜
Btw.. Tahle kniha už přesáhla počet přečtení 400!😱😍
Děkuju vám moc! Nemůžu popsat jakou mám radost♥♥♥
Když tam dáte ★ budu jedině ráda😇 :3

💓Vaše Sky💓

PS: Omlouvám se za chyby😅💘

Drogy nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat