Drogy nebo láska?

25.Domluveno

Z pohledu Sebastiana:

Nikol najednou spadne na zem a přestane se hýbat.

„Co s ní chceš dělat?!" Zařvu na Petera zamnou.

„Chci jí prodat" odpoví s ďábelským úsměvem na tváři.

„A kam?"

„To tě nemusí zajímat" odsekne a začne se procházet po místnosti.

„Takže Sebastiane, než tě zabiju a stanu se díky tvé smrti nejnebezpečnějším mužem v okolí a můj gang bude slavný, tak ti chci povědět pravdu o tvém otci" ušklíbne se.

„Byl to velmi tvrdohlavý a neposlušný kretén co neuměl nic jiného než šikanovat a mučit lidi a proto si zasloužil smrt"

„To teda nebyl, ty si zasloužíš smrt! Ty hovado nadržený!" Křiknu a on mi dá pěstí do nosu, ze kterého mi začne téct krev. Přísahám, že kdybych měl volné nohy a ruce, bylo by po něm v jedné sekundě.

„Nepřerušuj! Byl jsem to já a můj gang kdo zabil toho hajzla" vítězně se usměje. P-počkat.. C-co? To on mi zabil otce? On?!

„Ale proč?" Zeptám se se slzami v očích.

„Proč? Ty se ptáš proč? Protože on byl na základce ten zlý a zničil mi jako klukovi život!" Zakřičí a přiblíží se ke mě.

„A teď mi řekni.. Ty si snad nezasloužíš smrt? Kolik vražd jsi se svým gangem spáchal? Kolik nevinných dívek kvůli tobě trpělo? Kolik lidí jsi mučil?" Zašeptá mi do ucha. Má pravdu.. To já jsem tady ta zrůda.

„No vidíš.. Ani na odpověď se nezmůžeš" usměje se a odplivne si.

„Ano, udělal jsem to, ale to je minulost a já už takový nejsem, protože jsem se zamiloval" ušklíbnu se a v tu chvíli spadne Peter omráčený na zem a za ním se objeví můj parťák John, na kterého se vděčně usměji.

„Dík brácho, máš to u mě"

„No to si piš! Chci za to odměnu" zasměje se, odpoutá mě a podá mi zbraň.

Vyjdeme z místnosti. Všude se rozléhá zvuk alarmu a ostatní kluci kromě Willa, kterého tu nikde nevidím, mlátí Peterovi lidi, a tak několikrát vystřelím a pár lidí padne na zem.

„Johne, zapomněli jsme tam Petera"

„Na co Petera?"

„Pomsta?" Nadzvednu obočí, a tak dojdeme zpátky do té místnosti jenže Peter tam není.  Něco tu ovšem pípá. Na stole je bomba.

„A kurva" řekneme s Johnem nastejno a rozeběhneme se zase ke klukům.

„Pryč!" Zavelím a společně s klukama doběhneme k autům. Když nastartujeme a pomalu vyjedeme, tak celá budova vybouchne. Zajímalo by mě, jak to bude řešit policie.

„No ty vole" vydechnu a svalím se na sedadlo v autě. Kluci se začnou smát, ale mně do smíchu moc není.

Kde asi najdu Nikol?

Z pohledu Nikol:

Dojdeme k autu, muž vytáhne nějaký kufřík a začne mě zase táhnout pryč.

Zastavíme u obrovské vily, kde zazvoní. Jak typické, na mafiána.

„Ja?" Ozve se ze zvonku?

„Tady Esh, jsem tu s tou zásilkou" řekne muž vedle mě, tedy Esh.

„Dobře vstupte" odpoví už plynule česky muž a před námi se otevře velká brána. Vejdeme a namíříme si to k té vile přes zahradu, kde se nám též otevřou dveře a my jdeme dál nějakou chodbou. Srdce mi bije tak hlasitě, že mám pocit, jakoby jeho tlukot slyšel i Esh vedle mě.