Drogy nebo láska?

68.Dnes je ten den...

Dnes je ten den, kterého se bojím nejvíce. Mám takový zvláštní pocit, že se něco stane. Sebastian už je od rána na nohách a neustále něco schání. Já se, ale také snažím jenže když se máte u toho starat ještě o dítě tak je to těžké.

„Notak buď v klidu Míšo. Musíme ti nandat botičky"řeknu a konečně ji nandám jednu botu. Nandám ji ještě druhou a obléknu bundičku.
Hlídat jí bude zatím Klára a já si dojdu zařídit ještě nějaké věci.
Vytočím Kláry číslo a za chvíli už uslyším její energický hlas.

Nikol: ,,Ahoj Kláry, Míša už je nachystaná takže u tebe za chvíli budu"

Klára: ,,No nazdárek mamino! Jasně, beru na vědomí. Včera jsem si s Luckou došla na nehty a dneska ještě půjdeme všichni na ty vlasy a to dám Míšu do péče Justino.."

Nikol: ,,Opovaž se! Dej jí někomu jinému na hlídání! Justin se k ní přiblíží na maximální vzdálenost deset metrů!"

Klára:„No dobře, dám ji do ruky Tomášovi. Ten má mateřské vlohy"

Nikol: „No proto.. Hlavně buďte v jednu hodinu před tím kadeřnictvím a pak pojedeme"

Klára: „Jasan, neboj se.. Vše zvládneme"

Nikol: „Dobře no.. Tak se zatím měj"

Klára: „Počkej, jen se chci zeptat.. Líbila se ti rozlučka?"

Nikol: „Jak se na tohle můžeš ptát? Bylo to super! Moc děkuji, ale kdyby se Sebastian dozvěděl, že jsme tam měli striptéra tak by to nedopadlo dobře"*smích*

Klára: „Jsem ráda, že se ti to líbilo. Tak se uvidíme za chvíli, papa"

Nikol: „Pa"

Hovor ukončen

Mobil strčím do kabelky, vezmu ještě Míši šatičky a Míšu samotnou do náruče a vydám se k autu.

...................................

,,Ahojky!"vykřikne Klára a přiběhne ke mě.

„Ahoj"usměji se a ona mi doslova vytrhne Míšu z náruče.

„Jak pak se má Míšulka? Ty jsi jela v autíčku brm brm..."začne na ní mluvit a já si v tuto chvíli připadám jako v blázinci. Protočím se smíchem očima a do ruky ji vrazím šatičky.

„Až jí budeš předávat Tomášovi tak mu řekni, aby jí ustrojil a nějak hezky učesal. Však on si poradí"ušklíbnu se a Klára kývne.

„Hele tak já budu muset. Ještě musím něco zařídit"mrknu na ní a nastoupím znovu do auta. Stáhnu okýnko a Klára k němu přijde.

„A tady jsou botičky, papa"řeknu a podám ji malé balerínky. Zatáhnu okýnko a vyjedu.

..................................

Zastavím před cukrárnou a vstoupím do budovy.

„Dobrý den, měla bych tu mít objednané zákusky na jméno Kendrová"řeknu hned a žena za pultem kývne v souhlas a někam odejde. Za chvíli se ovšem vrátí se třema krabicema a podá mi je.

„Můžu kartou?"zeptám se a ona jako by byla němá tak zase kývne. Přiložím kartu k zařízení a když uslyším pípnutí tak si kartu zandám do peněženky a vydám se ke dveřím.

„Na shledanou!"

„Nashle!"křikne, já nasednu zase do auta a zákusky dám vedle sebe na přední sedadlo. Tak přece není němá.