|DOKONČENO|
Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára.
Jednoho dne přijde domů, kde...
Vzbudím se a zjistím, že vedle mě není Sebastian. Posmutním a vydám se ke skříni, ze které vytáhnu a následně si obléknu, to co mi přišlo pod ruku. Vezmu si něco teplejšího, protože venku prší a tady je trochu zima.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Udělám si drdol a pár vlasů si nechám volně. Pak si vyčistím zuby, dám na sebe trochu řasenky a sejdu dolů po schodech.
„Sebe?"řeknu, ale nic neozve.
„Sebastiane? Jsi tady?"zase nic a na místo toho přiběhne Forest a začne štěkat. Podrbu ho za ušima a vydám se do kuchyně, kde na stole spatřím papír a na něm vzkaz:
Dobré ráno lásko, omlouvám se, že jsem tě doma nechal takhle samotnou, ale musel jsem brzo ráno odjet kvůli záležitostem s gangem. Vrátím se večer. Foresta jsem ráno nakrmil. A nechoď ven je to v téhle době nebezpečné, na stole máš peníze, tak si když budeš chtít něco objednej. Miluju tě pa ;* Seb <3
Musím se pousmát. Je to rozkošné. Podívám se na stůl, kde leží pětistovka, a tak dojdu pro mobil a vytočím číslo. Nakonec si objednám kuřecí křidýlka a americké brambory.
Zaplatím a dojdu si s jídlem sednout do obýváku, kde zapnu televizi a dám tam nějakou kriminálku.
Po půl hodině seriálu jsem měla svůj oběd pomalým tempem snědený, a tak televizi zase vypnu a rozhodnu se, že půjdu dům prozkoumat. Nahoře už mám všechno prolezlé, a tak se vydám dolů k bazénu. Obejdu bazén a všimnu si dveří, ke kterým hned vyrazím. Zatáhnu za kliku a dveře se kupodivu otevřou. Začnu si prohlížet místnost, která vypadá jako kancelář. Sednu si k počítači a začnu se točit a houpat na židli. Najednou o něco zavadím a skončím i se židlí na zemi.
„Au"řeknu a promnu si bolavé místo na zadku. Pak si uvědomím, že se otevřeli ve zdi nějaké dveře, a tak se podívám pod stůl a všimnu si tlačítka, o které jsem zavadila a, díky kterému se dveře otevřeli. Vejdu do místnosti kde jsou všude jenom skříňky se šuplíkama a na zdi visí klíčky, které popadnu a dojdu s nima ke skříňkám. Pomalu odemknu jeden šuplík a vytáhnu pytlíček s bílím práškem. Hned mi dojde co to je.
„Fuj"řeknu a dám pytlíček zase zpátky. Určitě jsou ty skříňky plný těhle sraček. Oklepu se a dám klíčky zase tam, kde byly a vyjdu z místnosti, kterou opětovným zmáčknutím tlačítka zase zavřu. Vyjdu z kanceláře a mířím si to nahoru do Sebova pokoje, protože mě něco napadlo. Když tu má tajnou místnost s drogami musí tu mít schované někde i zbraně. Vejdu do pokoje a postavím se ke skříni, do které začnu následovně tlačit až se najednou dle mích předpokladů odsune a já mám vchod do další místnosti. Usměji se, protože je to stejné jako u Leona akorát Leon měl za skříní oblečení a Seb tu má zbraně.
„Wow"vypadne ze mě. Jsou tu zbraně všech různých druhů a na konci místnosti zase nože všech různých tvarů a velikostí. Jednu zbraň uchopím a dojdu s ní k zrcadlu, které je tu také nejspíš proto, aby Seb viděl s jakou zbraní mu to sluší nejvíce. Postavím se před zrcadlo a namířím zbraní na svůj odraz. Musím uznat, že s touhle zbraní jsem sexy. Nad touto myšlenkou se pousměji a vrátím zbraň na své místo. Skříň posunu tak jak byla a začnu se procházet chodbu v horním patře. Nadzvedávám obrazy s tím, že najdu třeba trezor, ale marně. Pak se podívám na strop a všimla si čtvercového vykrojeného tvaru. Že by půda? Pomyslím si a natáhnu ruku, ale na strop samozřejmě nedosáhnu. Nakonec si vezmu koště, díky kterému na strop už dosáhnu a začnu lomcovat s malým otvorem. Vypísknu a těsně uskočím před padajícími schody, které vedou asi na půdu. Koště dám na stranu a vyjdu po schodech nahoru. A opravdu, nachází se tady stará půda plná různých věcí. Jsou tu staré truhly, oblečení a hračky. Rozhodnu se to tu prolézt. Nejdříve prohrabu různé oblečení, hračky a pak začnu otevírat i truhly. V jedné najdu další oblečení, v další nádobí, poté nářadí a další staré harampádí. Nakonec dojdu k poslední truhle a tu otevřu. Najdu v ní různé fotky Sebastiana z dětství. Musím se začít smát, protože nějaké fotky byly hodně vtipné, ale potom narazím na fotku, kde je Sebastian na základní škole a smích mě hned přejde. Hned se mi promítne to, co se mi dělo v šesté a sedmé třídě a hrůzou se oklepu.
