73. „Nikol kam jdeš?"

1.2K 42 6
                                    

Z pohledu Sebastiana:

Nikol odejde na záchod a já jen začnu čekat na to až mi ta ženská přinese jídlo.
Když se konečně objeví u stolu tak tam, ale zůstane a loktama se opře o stůl. Podívá se na mě a olízne si rty.

„Co potřebujete?“zeptám se slušně a ona se jen usměje a rychle si mi sedne na klín. Ohromeně na ní hledím a ona se jen znovu usměje.

„Tebe“odpoví přiopilým hlasem a přisaje se na mé rty. Chvíli si neuvědomuji co to udělala, a tak nic neudělám, ale pak si v pozadí všimnu Nikol jak se rozutekla pryč.

„Slez ze mě“řeknu a strčím do ženy tak, že spadne na zem. Normálně bych holce takhle neublížil, ale teď mě nasrala. Zvednu se a rozeběhnu se rychle za Nikol.

„Nikol počkej!“křiknu, ale nestihnu to a ona nastoupí do autobusu, který se hned rozjede.

„Kurva“zakleji a povytáhnu se za kořínky vlasů.
Najednou si v dálce všimnu auta, a tak ho stopnu. Naštěstí auto zastaví a z něj na mě vykouknou dvě ženy.

„Tak kam to bude?“zeptá se jedna a já hned nastoupím a nadiktuji ji kam má jet.

Z pohledu Nikol:

Zabouchnu za sebou dveře a vyběhnu nahoru do pokoje. Vytáhnu kufr a začnu do něj házet všechno svoje oblečení.

Po několika minutách mám sbaleno a chystám se jít ven, ale u vchodu mě zdrží Sebastian.

„Nikol kam jdeš?“zeptá se a já mu věnuji znechucený pohled.

„Letím domů“řeknu narovinu a chci jít, ale jeho ruka mě opět zastaví.

„Není to tak jak si myslíš“řekne a já se na něj s uslzenýma očima podívám.

„Ne? A jak to tedy je?“zeptám se a po tváři mi sjede slza.

„Ona mě políbila. Nechtěl jsem a potom jsem ji odstrčil já. Prosím neodjížděj. Ona mě z ničeho nic políbila a pak jsi tam přišla ty a.. No prostě víš. A odběhla jsi dříve než jsem ji stihl odstrčit“řekne a já zavrtím hlavou.

„Nevěřím ti. Celou tu dobu jsi jí koukal do výstřihu jako bych tam snad nebyla“řeknu a rozmáchnu rukama.

„Tohle dělá každý chlap. Nevěděl jsem, že ti to vadí“odpoví a já se ironicky zasměji.

„Nevěděl? To ti mohlo dojít! Jsem tvoje manželka! Copak mě neznáš?!“křiknu a zadívám se mu hluboko do očí.
Copak mě nezná? Měl by vědět jak jsem žárlivá a také by mu mělo tohle všechno dojít.
Navíc.. Moje pocity jsou smíšené. Nevím jestli mu mám věřit. Co když lže a udělá to znovu? Nebo vlastně ona.. Já nevím jak to je.

„Znám tě, ale tohle jsem prostě netušil. Promiň, ale do hlavy ti vážně nevidím!“křikne už taky naštvaně a já se usměji.

„Víš co? Jdu se vykoupat. Trochu si pročistím hlavu a budu tě ignorovat“usměji se a vyjdu nahoru do pokoje. Nehodlám si zkazit celé líbá.. Budeme tomu říkat dovolená.
Nehodlám si zkazit celou dovolenou takže tady zůstanu a budu ho po celý pobyt ignorovat. Teda.. Pokusím se o to.

Zpátky si vybalím což mi zabere tak patnáct minut a pak se převléknu do plavek a vyjdu ven. Rozpustím si vlasy z drdolu a pohodím jimi.
Hned vběhnu do vody a potopím se.
Když po nějaké době vyplavu tak se zhluboka nadechnu a odendám si vlasy z obličeje.

...….................................

Z pohledu Sebastiana:

Tak moc mě mrzí, že mi nevěří. Chtěl jsem, aby naše líbánky byly perfektní a místo toho jsem je celé zkazil.
Co mám udělat pro to, aby mi odpustila a hlavně, aby mi uvěřila, že jsem v tom nevinně?

Drogy nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat