Už radši nic neříkám, protože vím, že by nastala další rána. Sundá si spodky a já jen zavřu oči, abych se na to nemusela dívat. Když ovšem ucítím na svém břiše teplo, tak oči otevřu. To hovado mi močí na břicho!
„Teď to vypij, dělej!" Křikne a já zavrtím hlavou na důkaz nesouhlasu. Dá mi facku a penis mi narve do úst, začnu vydávat dávivé zvuky. Poté si nandá kondom a prudce do mě vnikne. Začne zrychlovat a já jen syčím bolestí. Tohle trvá několik minut.
Když se udělá, tak ze mě sleze a dojde do koupelny se slovy:
„Počkej, ještě jsem neskončil" Ironicky na mě mrkne a zaleze do koupelny. Vím, že na tohle budu mít vzpomínky navždy, ale já se mu nevzdám, nenechám se jím zabít, jednou se mu za tohle pomstím a bude to bolet, hodně bolet.
Pokusím se vstát ze zakrvácené postele, ale pak si uvědomím, že jsem stále připoutaná k posteli. Všimnu si nože vedle mé ruky, a tak ho popadnu, vezmu ho do pár prstů a pomalu začnu přeřezávat provaz.
Jedna má ruka je volná, teď ještě zbytek.
Dostanu se z provazů a začnu se plížit do svého pokoje. Obleču se, vyndám si z batohu učení a začnu do něj házet nejpotřebnější věci. Dojdu tiše do kuchyně, otevřu poličku kde jsou všechny máminy tajné úspory, vezmu je a jdu si vzít boty. Opatrně otevřu vchodové dveře a stejně opatrně se je pokusím zavřít, jenže to se mi nepovede a oni nahlas zaskřípou. Rychle s nimi prásknu, seběhnu schody a vyběhnu z naší bytovky.
„Do prdele!" Uslyším, a tak začnu rychle utíkat kam mě nohy táhnou. Jsem oslabená, nemám moc sil a nohy se mi podlamují, ale strach jakoby je poháněl.
Když usoudím, že už jsem dost daleko od našeho bytu, zpomalím, vytáhnu si z batohu peníze a začnu přepočítávat. Není to nic moc, ale na chvíli se dokážu zajistit.
„Tak a teď kam půjdu?" Ptám se sama sebe. To je poprvé co se cítím takhle psychicky zničená, ale zároveň tak svobodná.
„Stal se ze mě bezdomovec. Svobodo, vezmi si mě! " Křiknu a rozhlédnu se po prázdné ulici. Možná mi začíná trochu hrabat. Podívám se na svůj starý mobil, 23:44.
Celou dobu se dívám na mobil a ani si nevšimnu, že jsem na silnici. Z periferního vidění uvidím světla, podívám se a těsně vedle mě zabrzdí auto a z druhé strany taktéž. Zakřičím, protože se leknu a schoulím se do klubíčka na zem.
Podívám se nad sebe a uvidím dva naštvané řidiče.
„Nečum do toho mobilu a čum na cestu, ty krávo!" Zakřičí jeden až mi to připomene Petera, fuj nad tou představou se zachvěju a tiše odpovím:
„Omlouvám se vám."
„Nám, ale omluva nestačí kočko" řekne jeden a ďábelsky se usměje.
„Nechte mě, prosím" Poprosím jak nejlépe umím.
„Hele, my nejsme blbí, aby jsme odešli od takový kočky jako seš ty" Zašeptá mi druhý do ucha a mně přejede mráz po zádech.
„Slyšíš?!" Zakřičí ten nalevo a chytne mě za vlasy.
„Nech ji být, ty kreténe!" Zakřičí někdo úplně jiný a já uvidím pouze pěst, která naráží do nechutného obličeje toho řidiče.
Pokračování příště...<3
Takže další kapitola je na světě doufám, že se líbila :3 😘
Děkuji za vše🌹
💫Vaše Sky💫
PS: Omlouvám se za chyby🙊
ČTEŠ
Drogy nebo láska?
Romance|DOKONČENO| Příběh vypráví o šestnáctileté dívce jménem Nikol Kendrová. Její život není tak úplně procházka růžovou zahradou. Její nevlastní otec ji surově mlátí a její jediná rodina je devítiletá mladší sestřička Sára. Jednoho dne přijde domů, kde...
