Kronika noci

2. Sestřička se vrátila

,,Říkám, že je to nesmysl!" ozval se ostrý mužský hlas. Poznávala jsem ho! Byl to hlas mého nejstaršího bratra Mi'kaila. ,,Šílenství cožpak to neslyšíš Levrine!" rána jakoby někdo praštil pěstí do stolu.

,,Přestaň se rozčilovat, Mi'ku!" Fenris! Jasný smířlivý tón, který uměl z těch tří nejlépe používat jen Fenris. Úplně jsem viděl jak sedí v křesle a pozoruje Mi'ka, který nervózně přechází sem a tam po místnosti a cenil zuby jako vzteklý pes. Ta představa byla k popukání. 

Tlumené uchechtnutí, které naznačovalo pohrdavý humor. Moc dobře vím komu tento úšklebek patří! ,,Jen ho nech, Fenre! Jen ať se vyvzteká." 

,,Já tě..." v tu chvíli jsem otevřela dveře. Všechny pohledy se upřely na mě. ,,Já snad vidím ducha, moje malá sestřička je doma." Mi'k se ke mně vrhl a začal mne objímat. Pořád byl o dost vyšší než já, takže se musel sklonit, aby mě políbil na tvář. ,,Měla si dát vědět, že se vrátíš dřív." pustil mě a já zvedla hlavu. Vypadal stále stejně, stejně jako když jsem ho viděla naposledy. Dlouhé zrzavé vlasy, rubínové oči a tetování na obličeji!

,,Chyběla si nám, lištičko." nevím proč mi dali takovou přezdívku, ale znělo to moc roztomile! Především když to z úst vypustil Karzal. Vlasy měl kratší a přehozené na levou stranu, aby odhalovaly elfí ucho se dvěma náušnicemi, přes levé rameno měl kožich, černou vestu a u pasu zbraně. Navíc místo nátepníků měl do poloviny předloktí převázané černé tejpy. ,,Tady s tím vševidoucím ňoumou  nebylo k vydržení!" šlehl pohledem po Mi'kailovi, který zafuněl jako býk. Jako dalšího jsem objala Fenrise, který se za mé nepřítomnosti ostříhal, ale vlasy mu zase dorůstaly.

,,Jsem rád, že ses nám tam nerozhodla zůstat." vtiskl mi polibek na tvář. ,,Asi bych to s těmi dvěma nevydržel a nechal je aby se zabili, alespoň by byl klid." odhalil své dlouhé špičáky v úsměvu. Úsměv jsem mu oplatila a obrátila pohled na Levrina, který se zvedal od stolu. Pravé oko vydávalo jako obvykle kovový lesk. Když byl mladší přišel o něj v boji a nahradil ho magickým kovovým okem od našeho nejlepšího trpasličího kováře.

Usmál se na mě a naklonil hlavu na stranu. Byl to elf jako my, ovšem z rodu Ga'ranie, takže jeho tetování se podobalo více stromu než naším ornamentům. ,,Jsem rád, že jsi v pořádku, dceruško a vypadáš překrásně jako když si odjížděla." měla jsem sice opálenější kůži než když jsem odjížděla, přeci jen tam neustále praží slunce a je tam horko zato tady na severu pod horami je velmi chladno, ale jinak jsem byla stále stejná. Nemohu uvěřit, že jsem tam strávila dva roky.

,,Taky vás všechny ráda vidím." 

,,Slyšeli jsem o těch zbojnících... Pěkně si namíchla toho nového kapitána." pochválil mou předešlou práci Fenris. 

,,Toho Seveřana?"

,,Jo." kývl Karzal a opřel se zády o stůl. Sledovala jsem jeho démonický úšklebek. Nechci vědět kdo z jeho rodičů byl démon nebo kde se takovéhle úsměšky naučil! ,,Je to pěkná bestie, naši zvědové o něm sehnali pár informací je to pořádná osina v..."

,,Stačí!" přerušil ho Levrin a usadil se zpět na své místo v křesle. Karzal pokrčil rameny. ,,Dejte jí tu zprávu, aby si jí přečetla. Bude to teď její úhlavní nepřítel, je chytrý a speciálně vycvičený." pronesl směrem ke mně. Mi'k mi do ruky vrazil několik papírů vázaných v černé kůži. Stále vypadal rozčíleně z předchozí rozepře z Karzalem. Ten se pokaždé pustil do křížku s někým s kým neměl a to končilo rvačkami. Nejraději vždy provokoval Mi'kaila!

,,Než se mi tady poperete tak já se půjdu umýt a vyspat. Uvidíme se při večeři!" rozloučila jsem se s nimi než se stačili jeden druhému vrhnout po krku. Zabouchla jsem dveře ve stejnou chvíli jako se zevnitř ozvala šílená rána a Levrinovu zaklení. Mi'k se vrhl na Karzala, to jsem věděla naprosto jistě. Odebrala jsem se do čtvrtého patra kde jsem měla pokoj a zhluboka se nadechla té známé vůně mého milovaného pokoje. Vše tam bylo jak jsem to tam nechala a vana byla stejně velká jako jsem si jí pamatovala. Napustila jsem si jí horkou vodou a pak jsem si začala číst ty listy, které mi dal Mi'kail. ,,To je pořádná bestie!" zamumlala jsem si pro sebe. Za ty dva roky tady on a jeho severští vojáci nastolili tyranii a dokázali vyčmuchat jakéhokoliv Rebela, který se buď neskryl kouzlem nebo zůstával na povrchu. Nevím co byli on a ti jeho zač, ale lidé určitě ne! Už jen z toho nelidského vrčení mě přeběhl mráz po zádech, ale stejně jsem byla hrozně zvědavá co je zač. Měla jsem v oblibě sbírat záznamy o všech nových stvoření z různých zemí co jsem navštívila a Seveřan mě začal velmi zajímat. Četla jsem to snad stokrát než jsem málem usnula! Raději jsem proto šla spát. Spis položila na stůl pod magickým oknem ze kterého jsem viděla stejně jako bych spala ve druhém pokoji toho domu nad námi. Hvězdy svítili a já drobným kouzlem zhasla světla. Uložila jsem se ke spánku! Tolik mi za ty dva roky scházela postel. Byla jsem zvyklá spát pouze na měkkých kobercích, dekách a mezi hromadami pestrobarevnými polštáři! Hned jak jsem se uložila na měkké lůžko usnula jsem. Zase zpět doma! V bezpečí a u rodiny! Po dvou letech v cizí zemi, ale bylo to tam krásné...