Kronika noci

15. Tanečník

Třásla jsem se zimou i když jsem měla deku a Miranův kožich. Dokonce jsem spala i blízko u ohně, abych se zahřála. Nešlo to! Myslela jsem že umřu zimou když jsem cítila jak si vedle mě lehl Miran a pevně mě přivinul k sobě. Jeho tělo bylo horké a vydávalo příjemné teplo. Zuby mi ovšem stále cvakaly a já se třásla stále stejně. Miran mě k sobě i přes nenávist přitiskl silněji a dokonce i bez mručení nebo vrčení. Prostě to udělal jakoby to bylo úplně normální. Objal mě kolem pasu a druhou ruku mi dal kolem ramen. Dokonce i hlavu si opřel o můj krk a konečně jsem se přestala třást. Přestala mi být zima a dokonce se mi i podařilo dýchat klidněji. Usnula jsem po chvíli naslouchání jeho pravidelnému dechu i tlukotu jeho srdce. Kdykoliv jsem zavřela oči první co jsem viděla bylo jeho tetování vlčí tlapy. Otočila jsem se v jeho náruči a cítila jsem jak mi ruce přesunul na záda. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a cítila jsem jak něco zamručel, ale neodtáhl se. Pokoušel se mě zahřát i když mu to bylo proti srsti. Spala jsem jako zabitá a až do rána. Miran mě nevzbudil. Vzbudil mě až zpěv ptáků a slunce, které si prodíralo cestu mezi stropy a přitom mě líbalo na tvář. Když jsem otevřela oči a začala vnímat zjistila jsem, že Seveřanova ruka stále spočívá kolem mého pasu. Už mi bylo teplo a jediné co jsem teď vážně nechtěla bylo vylézat zpod vyhřáté kožišiny. Přesto jsem vstala a protáhla se. Nebyla taková zima jako v noci a oheň už dávno nehořel. Miran by vzhůru hned jak jsem vstala a než jsem se nadála znovu jsem seděla v sedle. Jeli jsme po cestě směrem na sever když v tom najednou změnil směr. Trhla jsem za otěže a podívala se na něj.

,,Co to děláš?" Nechápala jsem co má v plánu když jeho kůň šel do vysoké trávy.

,,Chtěla si se někoho zeptat na tu dýku, ne?" Zeptal se zabarveným hlasem. Dívali jsem se jeden na druhého a já nevěděla jestli si ze mě nedělá legraci. Když mi pak pokynul ať jdu koně jsem pobídla do kroku a následně do cvalu. Byla jsem dobrý jezdec a v Zemi pouští jsem se naučila i akrobatické fígle, které se při boji docela hodili. Dokonce i Miran vypadal, že na koni umí jezdit dobře. Dalo se to poznat podle pohybů když se kůň pustil do trysku nebo když šel normálně. Cestou lesem jsem nepotkali nikoho a díky tomu jsem mohli nechat koně, aby se pořádně proběhli. Cesta do města nám trvala něco málo přes dvě hodiny, ale nakonec přeci jen podkovy našich koní zaklapaly o kamenný most ze kterého bylo vidět na rybník a brána se nám otevřela dokořán. Nebylo to tak velké město jako Wenor nebo Tržní město kde mě napadl Stříbrný král. Koně jsem museli nechat u stájí u brány a pak jít po svých. Dokonce i tady jsem měla kápi a proplétala se ulicemi až na druhou stranu města kde jsem věděla, že je tábor komediantů a kejklířů. Všimla jsem si, že Miran se rozhlíží a nevraživě si prohlíží vojáky, kteří kolem nás procházeli a já se pokoušela vyhnout se kontaktu s jejich psi. Mohli mě odhalit a to jsem úplně nechtěla. Byla jsem vděčná když jsme se dostali za druhou bránu a navíc ke stanům kde jsem měla najít svého přítele. Nikdo v tom táboře si nás moc nevšímal a hleděl si tréninku na večerní představení. Na jejich ukázku se vždy přišla podívat hromada lidí a díky tomu také vydělávali.

 Vešla jsem do velkého zeleného stanu v rohu tábora, ale nikdo tam nebyl. 

,,Můžu vám pomoct?" Zeptal se dětský hlásek a já se otočila. Byla to malá dívenka zřejmě dcera nějakého akrobata. Měla oblečení používané k akrobacii na koni a ruce držela ohlávku, která se místy třpytila. Její vlasy byli krátké a černé a její oči stříbrné a lesklé jako ta ohlávka. 

,,Hledám Khána," odpověděla jsem. Dívenka se usmála. 

,,Khán tady není, vrátí se až večer na své představení. Jsi jeho přítelkyně?" 

,,Znám ho už velmi dlouho," řekla jsem a kývla. Dívka odhalila bílé rovné zuby v úsměvu a zastrčila si vlasy za ucho. 

,,Khán se rád zdržuje mimo tábor," přidal se do našeho rozhovoru i dospělí mužský hlas. Dívka se podívala ke stanu vedle Khánova. ,,Ale ještě nikdy nevynechal žádné představení, takže je jisté že se do večera vrátí. Mimochodem jsem Finn," představil se nám. Byl vysoký a u pasu měl několik nožů. Miran při pohledu na ně ruku přesunul ke svému loveckému tesáku a skoro neslyšně zavrčel. Neuniklo mi ani, jak přesunul váhu na levou nohu a postavil se do bojového postoje.

,,Těší mě," řekla jsem a couvla nenápadně k Miranovi, abych se postavila mezi něj a Finna. Byl to vrhač nožů a Miran by mu mohl vážně ublížit pokud by na to došlo. Musela jsem Mirana po chvíli odtáhnout zpět do města, protože jsem si byla jistá, že by se na Finna bez dalšího váhání vrhl. Když jsem se ho pak ptala co ho to popadlo řekl mi jen, že se mu ten chlap nějak nezdál. Zauvažovala jsem nad tím když jsem seděli v hospodě. Museli jsme počkat do večera, abych mohla s Khánem mluvit. 

 Nakonec jsem se dočkala a mohli jsme se za soumraku vrátit. Měla jsem štěstí, že jsem znala Khána jinak by nás tam nepustili jak tam bylo plno. Stáli jsem až za lavicemi a já přemýšlela nad tím co mi řekl Miran zatímco ostatní se bavili a sledovali představení. Miran se opíral o sloupek za zády a se založenýma rukama na prsou. Občas zvedl hlavu a zkoumal pachy v okolí. Něco se mu nelíbilo a já se mu nedivila. Když jsem pak vzhlédla zjistila jsem, že Khán už stojí na pódiu. Měl odrostlé blond vlasy ve kterých se vyjímali černé rohy a špičaté uši se zářícími náušnicemi. Khán od mala miloval tanec a tady mohl svůj talent a cit projevovat naplno. Na jeho těle byly vidět roky tréninku a dokonce i boje. Měl tělo válečníka i tanečníka. Když pak skončil a sklidil za to obrovský potlesk vytratila jsem se k němu do stanu. Odchytili jsme ho když byl asi 5 kroků od něj. 

,,Kháne," pozdravila jsem ho a on se na mě prudce obrátil. Sundala jsem si kápi, aby mi viděl do obličeje. Když zjistil kdo na něj mluví po tváři se mu rozlil široký úsměv a on mě hned objal.

,,Naro, rád tě vidím," podíval se mi přes rameno na Seveřana. Vypadalo to, že mě Khán chce políbit a tvář, ale místo toho zašeptal: ,,Kdo to je?" 

,,Vysvětlím ti to potom," zašeptala jsem a přestala ho objímat. Khán se zamračil na Mirana, který mu to oplatil a pak mi pokynul abychom šli s ním. Ve stanu si oblékl košili a z rukou sundal náramky, které mu drželi černý šátek. ,,Chtěli jsme se tě na něco zeptat." 

,,Páchneš krví a kouřem," řekl najednou Miran. Já i Khán jsem se na něj podívali. Překvapilo mě jak dokáže vše říct na rovinu. Khán se ušklíbl jakoby nevěřil vlastním uším. 

,,Co jsi zač? Hlídka nebo stráž?" 

,,Je to Berserk," odpověděla jsem na jeho otázku a Khán na mě vytřeštil oči. Rychle pochopil a nevyptával se. Když jsem mu pak ukázali dýku řekl mi, že podobnou dnes viděl u jednoho muže z temného cechu. Začínala jsem chápat co dělá ten vrah. Hraje si s námi a pokouší se nás zmást, ale vražda kterou provedl v zámku nebyla podobná temnému cechu. Přesto jsem si cestou do Tarahonu měli dávat pozor!
Omlouvám se, že kapitoly nevydávám pravidelně, ale momentálně hraju hru s názvem: Máš týden na zlepšení si známek. A prvních 14 v červenci taky žádná nevyjde, protože budu na táboře.