Kronika noci

45. ,,Vím kdo je vrah!"

,,Nic to není," ujistila mě Svala když mi obvazovala ránu. Seděla jsem na židli v jejím domě a dívala se na bylinky rozvěšené po všech trámech. Vypadalo to jak u alchymisty než u léčitelky, nebo to spíš vypadalo jako u čarodějnice v chýši. ,,Jen pár škrábanců, které se brzy zahojí." 

,,Miran má jako obvykle v povaze vše dramatizovat," řekla jsem jí na to a dívala se jak trhá z několika sušených rostlin lístky. Dala je do misky a začala je pomalu míchat dokud to nerozvonělo celý dům. ,,Proč jsou ty okna zabedněná?" 

Svala zvedla hlavu od práce a podívala se na okna zatlučená prkny. ,,Nemám ráda když mi někdo hledí pod ruce a tohle má odradit zvědavce a zloděje," pokrčila rameny a dál míchala byliny.

,,Znala jsi Ragnara?" 

,,Myslíš Miranova otce? Ano znala jsem ho," přikývla s úsměvem ,,každá dívka o něm snila. Byl silný, nebojácný a navíc i hezký... Miran je jeho přesnou kopií až na barvu vlasů. Mohl mít jakoukoliv dívku chtěl a musím přiznat, že i já jsem po něm toužila byť jsem byla o 6 let mladší." Další úsměv a dokonce i její tváře dostaly narůžovělý nádech. ,,On ovšem neměl oči pro dívky." 

,,Mordo." 

,,Ano," vypadalo to že je ráda, že mi to Miran řekl. ,,Ti dva si své soukromí chránili velmi pečlivě a já měla to štěstí, že jsem byla Mordova přítelkyně a řekli mi to. Nakonec jsem byla ráda za oba a velice mě trápilo když pak Ragnar musel opustit Morda. Stále za něj držím smutek, ale jsem ráda že jsem měla možnost sledovat jeho syna vyrůstat." Položila misku na stůl a přistoupila ke mě. Svíce jí ozařovaly zlaté vlasy a kolem její hlavy tvořili jakousi svatozář. ,,Taky jsem ráda, že si našel někoho jako jsi ty." 

,,Stále si myslím," řekla jsem ,,že by si měl vybrat někoho jiného." 

,,Neblázni," položila mi ruku na tvář jako to dělává matka ,,kdyby chtěl už dávno by to udělal a nehnal by se za štěstím takovou dálku." 

Stále jsem byla na pochybách, že by se měl zahazovat zrovna se mnou, ale nasadila jsem falešný nacvičený úsměv a přikývla. ,,Ještě jednou moc děkuju za ošetření," couvla jsem ke dveřím a nespouštěla oči z její rozzářené tváře. 

,,Nemáš za co," zamávala mi a já za sebou dveře zavřela. Okamžitě mě oslepilo denní světlo a mě chvíli trvalo než jsem se rozkoukala. Hned jak se mi to povedlo viděla jsem Mirana. Vypadal rozrušeně zatímco mluvil s jedním z válečníků. Teď jsem si uvědomila jaký rozruch kolem panuje. 

,,Co se děje?" Zamířila jsem k Miranovi, který válečníka poslal pryč. 

,,Lågorne to už přehnalo," mluvil samozřejmě o tom šavlozubém tygrovi, který nás napadl ,,pomsta bude naše." 

,,Nech to být, vím kdo je tím vrahem." Vzpomněla jsem si na pach, který jsem cítila v tom domě. 

Miran na mě vytřeštil oči a pak polohlasně vykoktal: ,,Kdo?"

,,Ruvior." 

,,Naro," zavrtěl hlavou Miran, ale já mu jí chytila do dlaní a přiměla ho, aby se na mě podíval. 

,,Co si cítil kdykoliv ses k té dýce přiblížil?" Zavrtěl hlavou. ,,Kerosin!" 

,,Petrolej?" Povytáhl nedůvěřivě obočí a vypadalo to, že mi každou chvíli řekne že si to vymýšlím. 

,,Ten pach si nosil ze zámku a byl cítit pokaždé když si odtamtud přišel," pokoušela jsem se ho co nejdříve přesvědčit. 

,,Na tohle skutečně není čas," odmítal to ,,něčeho si se nadýchala." 

,,Jeho šátek, který nosí na opasku." 

,,Přestaň," naléhal a já měla za to, že je pouze jediná možnost jak ho přesvědčit- musím mu přinést důkaz nebo Ruviorovu výpověď. Odstrčila jsem ho proto stranu a rozeběhla se zpět do lesa kde jsem myslela že bych Ruviora mohla najít. ,,Naro, stůj!" Zavolal za mnou, ale já ho neposlouchala a rozeběhla se rychleji. Šla jsem podle smyslů a tmy, kterou jsem vyslala aby mi ho našla. Narazila jsem na něj na zasněžené mýtině uprostřed lesa. Stál tam jakoby nic a vypadal jakoby na mě čekal. Polkla jsem a vstoupila na mýtinu přikrytou bílou dekou. 

,,Věděl jsem, že jsi hrozba," Ruvior věděl, že jsem ho odhalila a klidný nevinný výraz z jeho tváře zmizel. Nahradil ho výraz zášti a zloby, kterou jsem u něj viděla poprvé. Byl o dost děsivější než jsem čekala. ,,Měl jsem se tě zbavit dřív než jsi o tom začala přesvědčovat Mirana!" 

,,Dej mi ten šátek," ukázala jsem na jeho opasek a vykročila k němu. 

,,Ani se nehni, jestli chceš, aby přežil!" Varoval mě hlas, který jsem slyšela pouze jednou. Zpoza stromů vystoupil Cnut a držel nůž pod krkem Nasimu. Zastavila jsem se a zoufale jsem se podívala na svého přítele. Byl zbitý a nůž, který měl pod krkem byl od krve vytékající z mělké rány. 

,,Proč si to udělal? Proč si zabil krále?" 

,,Odvedl jsem špinavou práci za vás!" Obořil se na mě Ruvior a oči mu žhnuly vztekem jako dva uhlíky v krbu. ,,Král nás posílal na smrt a my ho následovali jako ovce! Musel jsem s tím něco udělat dřív než vypukne válka a povolá nás všechny." 

,,Proč si nezabil Morda?" 

,,Vzal mě do klanu i když jsem měl opožděný vývoj schopností, něco jsem mu dlužil, ale měl jsem nejdříve zabít jeho! Spolčil se s králem a bylo mu jedno kolik z nás zemře v bitvě, která ani není naše!" 

,,Proplížil si se do království a zámku aniž by tě někdo viděl..." 

,,A pak nechal vinu svalit na tebe! Miran tomu věřil, ale královna ne... Nebyla tak naivní a viděla v tom něco více než vraždu nějakého podřadného zloděje. Samozřejmě bych to nedokázal bez pomoci temného cechu, který mi velmi pomohl," zle se usmál a v hlavě se mi začali skládat odpovědi. ,,Navedl Mirana přímo k tobě a umožnil mi tak zmizet." 

Pohled mi přeskočil na Cnuta a Nasiho. ,,Pusť ho, on s tím nemá co dělat." 

,,Naro," hlesl Nasi, ale nuž se mu zaryl hlouběji do kůže a proto ztichl. 

,,Ale má, odhalil mě stejně jako ty! Hned by běžel za Miranem, aby mu to řekl," odsekl Ruvior a já v tu chvíli z ničeho vytvarovala meč.

,,Řekla, aby jsi ho pustil!" Meč vyrazil proti Cnutovi, ale ten se kryl Nasim. Podívala jsem se chlapci do očí. Ten se usmál a nepatrně přikývl. 

,,Mám tě rád, Naro," řekl s úsměvem a kopl Cnuta do nohy takovou silou, že válečník klopýtl a i s Nasim se nabodl na temný meč visící jen dva palce od nich. Viděla jsem jak se Nasimu zvedá a klesá hruď, usmíval se dokud nepřestal dýchat. Tohle byla poslední kapka k tomu, abych věděla co za zrůdu je Ruvior!