Kronika noci

26. Víc než přátelé

Nevím kolik mohlo být hodin když jsem se probudila, ale nechala jsem zavřené oči. Netroufala jsem si je otevřít a zjistit, že Miran leží na zemi u krbu a hned jak se probudí zase na sebe budeme prskat. Měla jsem za to, že se mi to celé jen zdálo. Byla jsem však odvážná a tak jsem oči otevřela a zjistila, že to sen nebyl. Miran spal vedle mě a vypadal dost klidně. Bylo zvláštní vidět ho tak klidného a neostražitého. Natáhla jsem ruku a pohladila ho po krku a tváři. Otočil se na záda a spal dál. Pohled mi skočil na tetování a jeho jediný náhrdelník. Druhý totiž tížil na krku mě.

,,Baví tě mě sledovat když spím?" Zamumlal rozespale a vzal mě za ruku, aby jí následně mohl políbit.

,,Jsi zranitelný."

,,To jsem jen s tebou a taky přestávám být ostražitý. Proto mě překvapili ve městě a taky mě zaskočili v tom lese," podíval se na mě ,,měl jsem plnou hlavu tebe a přestal jsem dávat pozor."

,,To jsi se do mě zamiloval až tak moc?" Zvedla jsem se na lokti, přehodila si vlasy na druhou stranu a usmála jsem se na něj.

Vlk severu mi oplatil úsměv se slovy: ,,Nemohl jsem myslet na nic jiného."

Otočila jsem se na posteli a pootevřela okno. ,,Sněhová bouře stále trvá. Jak dlouho to vydrží?"

,,Jak kdy... Občas dva dny, občas týden nebo víc," zase zavřel oči a vypadalo to, že on si s tím starosti nedělá. Chtěl jen spát, ale já mu to nehodlala dopřát. Vší silou jsem ho skopla z postele. Ozvala se rána a pak už jsem jen viděla jak se posadil a spražil mě pohledem. ,,Jsi krutá," řekl mi a já se na něj sladce usmála. Pak ovšem vstal ze země a oblékl se. Já ho krátce poté napodobila. Hrozně jsem se lekla když mě zezadu objal a políbil na krk. Byla jsem zvyklá, že mě objímal jen když jsem potřebovala zahřát a tohle bylo od něj něco nezvyklého. ,,To sebou pokaždé takhle trhneš když tě budu objímat?" Otřel si o mě hlavu jako pes.

,,Budu si muset zvyknout, že mě neobjímáš jen když potřebuju zahřát," políbila jsem ho na tvář. ,,Měl by si jít nakrmit koně."

,,A kdy se mám najíst já?"

,,Až přijdeš," usmála jsem se na něj a zamávala mu když šel ke dveřím. Miran se na mě zaksichtil, ale šel udělat co jsem po něm chtěla. Napadlo mě, že ho mám docela omotaného kolem prstu když se tedy nepočítala ta noc. To velel on, ale jen proto, že nejsem tak zkušená. Vrátil se za chvíli a vlasy i kožich měl pokrytý sněhem. Podala jsem mu jídlo a on se do něj pustil hned jak se mu do rukou talíř dostal.

,,Ty jíst nebudeš?" Přestal polykat a zahleděl se na mě.

,,Nemám hlad," to pro něj ale nebyla odpověď. Talíř ke mě přistrčil a čekal až si ho vezmu. ,,Najím se později, Mirane. Co koně?" Přistrčila jsem talíř zpět k němu. Bylo na něm vidět, že když já nemám jídlo ani on nechce jíst. Podle všeho to byl jakýsi jeho ochranitelský pud.

,,Postaral jsem se o ně a jsou spokojeni. Stáj je zateplená podle všeho a sena i ovsa je tam víc než dost."

,,Nikdo tu nežije."

,,Je to stará lovecká chata, která patřila jednomu muži z našeho klanu... Už zemřel a nikdo jí nechtěl," takže si přeci jen vzpomněl co je to za chatu a kde jsme. Bála jsem se, že jsem zabloudili. ,,Mimochodem, k té noci..."

Zrudla jsem a cítila jsem to. Zatnula jsem pod stolem ruce v pěst a dívala se na něj. ,,No?"

,,Máš mnoho jizev to jsem viděl, ale co tvá záda?"

,,Co je s nimi?" Předstírala jsem, že o ničem takovém nevím. I když mi to bylo k ničemu. Vím, že jizvy na mých zádech viděl i cítil pod rukama.

Naklonil hlavu na stranu v otázce a pak se zeptal: ,,Kdo tě zbil? Vím jak vypadají rány od hole i biče, takže mi, prosím nelži."

,,Jeden z nich byl můj otec a ten druhý muž o kterém bych teď raději nemluvila."

,,Proč tě tvůj otec bil?"

,,Byla jsem dost neposlušné dítě a stále neposlušná i tvrdohlavá jsem, občas jsem udělal něco co jsem neměla a on mě zbil holí. Když mě pak v mých 7letech chtěli prodat vzepřela jsem se mu a od toho mi tam zbyly šrámy."

,,Jak jako prodat? Myslím, že to nechápu," zatvářil se nevěřícně a nechápavě zároveň. Takové věci on neznal. Seveřané se od nás lišili a málokdy někoho takto prodali, tedy podle toho co jsem zaslechla.

,,V naší zemi je legální, aby otec prodal dceru tomu kdo za ní zaplatí nejvyšší cenu... Já jsem utekla dřív než se to uskutečnilo a potkala jsem díky tomu Fenrise."

,,To je odporné," zamračil se a oči mu zčernaly ,,jestli tvoje rodiče někdy potkám zabiju je."

,,Nemusíš se s tím zatěžovat, mám teď lepší rodinu a přátele."

,,I když ti přitom jde o život? Nechtěla by si jiný život?" Vypadal zmateně. Ptal se na otázky, které jsem nikdy nečekala že mi někdo někdy položí.

Zamyslela jsem se nad tím. Vzpomínala jsem na Levrina, Fenrise, Karzala i Mi'kaila, na zbojníky, Robina, trpaslíky, Draka a ostatní své přátele... ,,Ne, nechtěla bych jiný život. Miluju tenhle a své přátele a rodinu bych nevyměnila za nic na světě."

,,To jsem poznal už když jsem ti přišel nabídnout spolupráci. Viděl jsem, že se nebojíš o svůj život, ale o život ostatních Rebelů."

,,Máš velmi dobré vnímání," podepřela jsem si hlavu a něžně se na něj podívala.

,,Já vím," odpověděl.

,,Půjdu ještě spát, jsem unavená," řekla jsem a zívla při pohledu na postel.

,,Necháš mě samotného v realitě?" Byla to jasná výzva k sexu. Protočila jsem panenky, ale nemohla jsem mu to potěšení odepřít... vlastně ani sobě.