Kronika noci

30. Léčitelka

Jestli na mě mluvil když přišel tak jsem ho přeslechla, poněvadž jsem se probudila až když si mě přitáhl do náruče a já měla hlavu opřenou o jeho hrudník. 

,,Musíš se najíst," naléhal

,,Nemám hlad," zamumlala jsem unaveně. Nebylo možné, že jsem spala celý dne... nebo noc? Nevím co je dnes za den ani kolik je hodin. Byla jsem úplně zmatená, ani jsem nevěděla kde jsem. Horečka mi musela opět stoupnout. 

,,Nezájem," odpověděl zostra a krmil mě. Připadala bych si směšně kdybych byla více při smyslech, ale to jsem podle všeho nebyla. Polévka, kterou mi dával mi sice popálila jazyk, ale především spálila jehly v krku, které mi ho drásaly. Oči jsem po většinu času měla zavřené a jediné co mě v tuto chvíli uklidňovalo bylo praskání ohně a pravidelný tep Miranova srdce. Hlava se mi stále točila a žaludek jsem měla jako na vodě, ale jedla jsem. Miran se mě neptal jestli chci ještě a jednoduše jsem tu polévku musela sníst celou. Neuvědomila jsem si jaký mám hlad dokud jsem neměla plný žaludek. 

Položil misku na stolek vedle postele když se otevřeli dveře a vešla dovnitř žena. Poznala jsem to podle hlasu: ,,Chudinka," hlesla. Zřejmě mě viděla bezvládně ležet v Miranově náruči. ,,Měl jsi pravdu, Mordo, že na tom není dobře. Mohu, chlapče?" Otázka patřila Miranovi, který mě pevně objal a zřejmě přikývl když mi žena sáhla jemnou rukou na čelo a poté na krk. ,,Má vysoké horečky, co se stalo?"

,,Přijela se mnou včera odpoledne při bouři," odpověděl Miran a já se přitulila blíž k němu. Musela jsem vypadat jako kočka, ale nemohla jsem si pomoct... vydával krásné a příjemné teplo.

,,Pomůžeš jí, Svalo?" Ten hlas patřil Mordovi, myslím.

,,Dack," ochotně souhlasila ,,budeš muset..." 

,,Nech ho tady," vložil se do toho rychle jarl ,,mají mezi sebou vzácné pouto a vsadím se, že ona ho tady určitě bude chtít." Kývla jsem i když jsem nevěděla zda mě někdo z nich vidí. Nechala jsem léčitelku, aby mě prohlížela, ale když mi pak otevřela oko vyděsila se. ,,Eir mě ochraňuj, podívej se na její oko." 

,,Naro, co se ti to stalo?" Zašeptal zoufale Miran dívajíce se na mé pravé oko. Věděla jsem co se mi stalo s ním stalo. Trpím na tu nemoc už velmi dlouho. 

,,V mém vaku je lahvička," odpověděla jsem znovu ochraptěle. 

,,Nemluv, děvče," poradila mi léčitelka a já uposlechla. Miran se chvíli podle všeho hrabal ve vaku než tu lahvičku našel. Pak mi zvedl hlavu a dal mi napít. Chuť byla trpká, ale už jsem si na to zvykla takže jsem nechala kapku sklouznout do krku a čekala pár sekund než jsem ucítila změnu. Chabě jsem se usmála na Mirana a oči zase zavřela, protože jsem měla víčka až příliš těžká. Vím, že mi léčitelka dávala napít nějakých bylin i že mluvila s Miranem. Když pak odešla Miran se posadil vedle mě a něco si pro sebe mumlal což mě probudilo. 

,,Ahoj," pozdravil a pokoušel se tvářit nenuceně, i když jsem věděla že je docela nesvůj. 

,,To si byl celý den u mě?" 

,,Nechtěl jsem tě nechat samotnou když ti bylo zle." 

,,Díky, ale teď klidně můžeš jít ven... Bude mi lépe, určitě," prsty mi přejely po drsném materiálu jeho košile. Neochotně přikývl a šel ven. Ode dveří se na mě ještě ohlédl a pak odešel úplně.
 Spala jsem jako zabitá, ale uprostřed noci... teda myslím že byla noc jsem se probudila. Obrovský hnědý vlk hlavou otevřel dveře a setřásl ze sebe sníh. Byl to Miran proměněný do své zvířecí podoby. Posadila jsem se a dívala se na jeho líné pohyby. Vypadal unaveně když vyskočil na postel, které pod ním zavrzala a stočil se do klubíčka. Několik vrstev co jsem měla na sobě, jsem shodila poněvadž jsem umírala vedrem. Bylo mi lépe. Hlava už se mi netočila a horko mi bylo jen od nadměrných vrstev, které jsem měla na sobě. Zvedla jsem ruku a položila jí na velkou vlčí hlavu. Bestie zastříhala ušima a velké žluté oči se na mě podívaly. Zamrkal a štěrbiny se roztáhly, aby v mdlém světle viděl lépe. Opatrně jsem ruku posunula výše a nechala pod prsty klouzat hebkou srst, vlk zamručel a hlavu přitiskl k mému boku. Divila jsem se jak se takhle obrovské stvoření může vejít na takovou postel, ale očividně mu to problém nedělalo. Stále jsem byla trochu unavená, takže jsem si lehla a usnula zatímco jsem ho hladila po kaštanové srsti.