Kronika noci

6. Mi'kail se zlobí

Následovala jsem ho spodními chodbami do Rytířského sálu. Hned jak překročil práh v místnosti se zažehla světla. Stačila jsem udělat jediný krok do místnosti a už se na mě otočil. Vlasy mu pláli jako oheň a oči zrovna tak. 

,,Co tě to napadlo ho přivést až sem?"

,,Nikdy bych ho sem nezavedla, ale Kolwin se o vás zmínil a on se toho hned chytil!" protočila jsem očima a ruce strčila do kapes. Mi'kail se podíval do stropu a cosi si zamumlal. 

,,Jak si se dostala z vězení?" 

,,Miran nějak poznal, že jsem krále nezabila a královna ho pověřila, aby pravého královraha našel. Potřeboval mou pomoc!"

,,Proč tvou?"

,,Jsem jediný zloděj kterého měli pod zámkem schopného mu pomoc!" pohledem jsem zkoumala obrysy stojanů mezi okny. ,,Za pomoc mi nabídli svobodu a slíbili, že vás nechají být když ho sem zavedu." 

Mi'k už se netvářil tak zle. Pochopil moje důvody a nezlobil se, tedy alespoň už tak nevypadal! ,,Takže s ním budeš muset toho královraha najít?" Přikývla jsem. Bratr si protřel oči! ,,Vzpomínáš si, co tě učil Albattor?" Zarazila jsem se. O mém nejlepším příteli, který byl zároveň postrachem všech království a jedinou osobou kterou jsem znala ovládající temnou magii se nezmínil už několik let!

,,O Halkorovi ses nezmínil od té doby co jsem se s ním viděla naposledy!"

,,Na to jsem se neptal." 

,,Halkor říkával: ,Přítele a nepřítele nepoznáš očima, ale srdcem!' Jestli tedy myslíš toto." odpověděla jsem mu. Zastesklo se mi po jeho kamenné zjizvené tváři a chabých pokusů o úsměv! Vždy jsem ho měla ráda i když byl o něco straší než já.

,,Přesně tak a co cítíš?" zeptal se. Pohled mi sklouzl k jeho rukám na kterých začali nabíhat ohnivé žíly. Zatím jsem mu neodpověděla a pomalu mířila ke dveřím. Stejně jsem se pak otočila a zahleděla se mu hluboko do očí.

,,Zášť!" odpověděla jsem prostě a odešla. Má slova se rozezněla sálem tak nahlas až mě to vyděsilo. Zášť a nenávist? Proč vůbec něco takového cítíme? Ty hodiny filosofie, které se mi jako malé dostávali jsou občas k zbláznění! Myšlenku jsem vytřásla z hlavy a zastavila se tváří v tvář Miranovi. Zornice se mu rozšířili když mě viděl a to podle mě nevěstilo nic dobrého!

,,Už ho můžeme zabít? Nelíbí se mi." Karzal vstal ze schodů a přehodil si vlasy na druhou stranu. Otázka nebyla mířená a mě, ale na Mi'ka, který se na mnou zjevil jako duch. ,,Navíc je cítit po sněhu, krvi a královském paláci, to nesnáším!" zabručel. Seveřan na něj vycenil zuby a jakobych v něm viděla vlka!

,,Pusťte ho! Nara se o něj postará." chytil mne za ramena. Oba sklonili zbraně, ale Karzal a Miran se na sebe nepřestávali mračit. ,,Kazi!" zavrčel na bratra Mi'k. Netrvalo by dlouho a Karzla by se nejraději se Seveřanem porval. Možná by jsem ho porazili, ale jestli by jsme ho zabili zničili by Rebely a všechno co jsem vybudovaly.

,,Co, jen ho škádlím?" bránil se Karzal a nůž zastrčil do kovové pochvy u pasu. ,,Podívejte se na něj na Berserka je dost pohlednej, nemyslíš, Nar?" zase začal slovně útočit na mě. On si prostě nemůže dát pokoj, aby alespoň pět minut s někým nedohadoval nebo se někoho nepokoušel vytočit. Vytřeštila jsem na něj oči.

,,Nech je oba na pokoji." bránil mě i Mirana (z nějakého neznámého důvodu) Fenris. Krazal se na něj podíval. Vybral si za oběť! ,,To že neustále musíš do někoho provokovat? A zrovna někoho kdo nevypadá úplně jako normální člověk,'' tohle znělo spíš jako výhružka než jako kárání, ale musela jsem přiznat že má Fenris má pravdu. Miran měl žluté oči, bělma mu úplně zčernala a špičáky se mu leskli když vycenil zuby na Karzala a zavrčel! Měla jsem z něj strach. Bála jsem se s ním cestovat sama až do Zelené prolákliny, která odtud byla nejméně dva až tři týdny cesty!

,,No právě," Karzal z něj nespouštěl očí které mu jen svítily. Jestli tady začnou dělat hluk probudí celé sídlo a to by bylo pěkně v háji. ,,Přestaň ho tak bránit, Fene! Chci vidět jak bojuje." 

,,Ne!" postavila jsem se mezi ně a naskočila mi husí kůže když jsem ucítila jak mi Miranův horký dech cuchá vlasy. Stála jsem u něj dost blízko abych ucítila jeho vůni. Byla to směs sněhu, borovic a červené kamélii... Červená kamélie v květomluvě znamená- Jsi smysl mého života a borovice- Nenech mě dlouho čekat! U někoho jako on je skutečně podivná kombinace, ale ta vůně byla božská! Já od té doby co jsem se tady nachomýtla cítit stejně, po smrku; sněhu a begóniích... Tedy alespoň to vždy tvrdili moji bratři. On však byl cítit příslibem, nevím komu ho dal a vlastně mi do toho nic není! Musím ho jen doprovodit do Zelené prolákliny k té zbojnické bandě. ,,Nech ho na pokoji! Najdi si někoho jiného koho budeš provokovat..." Karzalovi oči blýskly tak podezřívavě, že si toho musel všimnout i slepý.

,,Copak to má být, Naro? To štěně se ti snad líbí?" 

,,Tak dost!" zahřměl Mi'kail tak ostře, že se otřásla magická světla. Kdybych za zády neměla Seveřana možná bych i couvla. Mi'kovi naběhly ohnivé žíly a vlasy i očí mu zahořely zřetelným plamenem zlosti. ,,Tady jde o život naší Nary, zapoj tu svojí palici a přemýšlej! Jestli se tady s ním pustíš do křížku nechá jí popravit! Chceš to riskovat nebo už jí nemáš rád?!" křičel na něj že se to rozléhalo po celém sídle. Karzal přeskočil pohledem ze mě na Mirana a pak zase zpět.

,,Samozřejmě, že jí mám rád!" namítl. ,,Omlouvám se, to jsem přehnal," řekl trochu neochotně, ale víceméně upřímně. ,,Hold to bude muset počkat na jindy, Seveřane!" Pokrčil rameny a pomalu odcházel nahoru po schodech. Podívala jsem se na Ohnivce, který už se zklidnil a ukázal Fenrisovi, aby šel nahoru. Ten na mě mávl a zmizel.

,,Měla by si už jít. Vezmi si zbraně a pak běžte," podíval se nedůvěřivě na Mirana, který stál jako vytesaný do mramoru. ,,Nevyháním tě..."

,,Souhlasím," kývla jsem a odešla pro zbraně. Když jsem se vrátila Mi'kail si stále Mirana měřil chladným nedůvěřivým pohledem. Pokud šlo o mě nikdy mne nenechával samotnou s chlapcem rád a teď to pro něj muselo být mnohem horší! Bál se, že mne někde znásilní... Nebudu lhát! Toho se bojím taky.