Kronika noci

37. Slib před bohy

Svatyně byla velká a obehnaná z jedné strany lesem, z druhé horami a ze dvou rozlehlou plání plné kamenů a sněhu. Budova byla z tmavého dřeva a do dveří byli pečlivě vyryté výjevy z mytologie a místy vykládané železem. Dívala jsem se na tu monumentální stavbu a zakrývala si oči proti mdlému slunci, abych lépe viděla. Miran mě vzal za ruku a usmál se. 

,,Pojď," nemusel mě vybízet dvakrát a když pak otevřel dveře dovnitř nelitovala jsem. Jedna místnost ve které hořeli pochodně a svícny visící na sloupech. Mezi sloupy stála vždy jedna socha, která zvýrazňovala jednoho boha přesně jak jejich mytologie popisovala. Miran mě táhl k oltáři na druhé straně místnosti kde se zastavil. Nad oltářem byla socha ženy, ale nevěděla jsem kdo to je.

,,Kdo je to, Mirane?" Zeptala jsem se a hleděla na její tvář osvětlenou svícnem. 

,,To je Ódinova manželka Frigg- bohyně manželství. Ti dva vedle oltáře jsou bohové Vanů Freya- bohyně lásky a její bratr Frey- bůh deště  a plodnosti," odpověděl a já se na něj podívala.

,,Kam tento rozhovor směřuje?" 

,,Nechtěla by sis mě vzít?" Byla to otázka spíše do budoucna než pro tento okamžik. 

,,Co-cože?" Zamrkala jsem a překvapeně na něj hleděla. Nevěděla jsem co na to říct a hrdlo se mi stáhlo.

,,Jestli by sis mě nechtěla vzít?" 

,,Hned?"

,,Pokud chceš," zasmál se. Musela jsem v tu chvíli vypadat vážně vystrašeně a tváře mi jen hořely. ,,Dělal jsem si legraci, jednou bych si tě rád vzal, Nar, ale nemusí to být hned pokud nechceš. Především ty musíš chtít mě," nevím jestli u nich názor ženy na svatbu měl význam, ale podle všeho ano. Alespoň on mi dával na výběr. 

,,Možná jednou, ale ne hned." Doufám, že jsem ho právě neurazila.

Lehce sklonil hlavu a podíval se mi do očí. ,,Ale dovol mi ti něco slíbit, prosím," požádal o mé svolení i když ho k ničemu nepotřeboval. Šlo spíše o gesto než o váhu mého svolení. ,,Slibuji ti před všemi bohy, že ať se ti stane cokoliv nebo ať zmizíš kamkoliv vždycky si tě najdu." 

,,Děkuju," řekla jsem mu šeptem a měla co dělat abych se nerozbrečela. Přišlo mi to jako moc nebezpečný slib a navíc ho dal mně. Nemusel, ale přesto se mi před bohy zavázal k něčemu takovému. ,,Víš, že se budu muset vrátit," pevně jsem sevřela jeho ruce. 

,,Vím," odpověděl ,,půjdu s tebou. Budu v království a budu se starat o královnu a její děti... Především budu nablízku tobě, Nar." 

,,Nemusíš..." 

,,Ale chci, miluji tě." 

,,Taky tě miluji, Vlku severu," řekla jsem a nechala se od něj obejmout. Políbila jsem ho na krk a pak se podívala na jednu ze soch. Měla jsem pocit jakoby na mě socha Lokiho mrkla a pak zase znehybněla. Viděla jsem ve svém životě už dost podivností a tak jsem to nechala být.

 Ven jsem se vraceli ruku v ruce a proplétali jsem spolu prsty. Usmívala jsem se a pak mě napadlo, že jsem slyšela od někoho ve vesnici něco o magii seveřanů. Rozhodla jsem se na to zeptat když jsme se jeli projet na pláně.

,,Slyšela jsem, že také ovládáš magii." 

,,Vážně?" 

,,Magie zvaná Galdr?" Zamyslela jsem se a nevěděla jsem jestli jsem to slovo řekla správně. 

,,Mužská magie, která vyznává převážně použití a zaříkání. Zaříkání probíhá formou veršovaného přání nebo veršované krátké písně či refrénu. V těch pak může být případně použit název runy nebo prostě jen popsán věcný záměr přání. Tato magie vyžaduje koncentraci, sebekontrolu a především disciplínu. Je těžké jí používat a jen málo mužů z klanu jí ovládá, dokonce i já jí dokáži ovládat jen občas," vysvětlil mi ochotně.

,,Čtení run do toho také spadá?" 

,,Víceméně, naučil jsem se je jako malý a díky tomu dokáži přečíst runy psané staroseverštinou... je to těžký jazyk," narovnal se a přitáhl otěže, aby kůň nezačal vyvádět když před sebou uviděl stádo sobů. Dívala jsem se na vedoucího býka i malá telata, která sotva chodila. Bylo hezké sledovat jak se o ně matky starají. ,,Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se Miran a ruku mi položil na stehno. 

,,Nad ničím," zalhala jsem. Nemusel přeci vědět o všech mých myšlenkových pochodech. Po očku jsem se na něj podívala. Odhrnul si dlouho hnědé vlasy z očí a spokojeně se usmíval. Vypadal neodolatelně. ,,Nevrátíme se?" 

,,Nelíbí se ti má společnost?" 

,,Ne, to ne..." 

,,Řekl bych, že se s tebou klidně vyspím i tady, ale umrzla by si." 

To byla výzva? ,,A jak to víš?" 

,,Chceš to otestovat?"

,,Klidně." 

,,Fajn," slezl z koně u rozbořené zídky, která kdysi měla oddělovat hlavní cestu od louky, ale už dávno splynula v jedno. Neváhala jsem nad tím a možná to byla chyba, ale všechno se jednou musí vyzkoušet. Nakonec to nebylo tak zlé a mně bylo spíše vedro než zima, i když se do mě opíral studený vítr. Na holé kůži mě lechtal Miranův kožich na kterém jsem ležela a stébla trávy. Cítila jsem několik nepatrných kousnutí na krk i vybarvování modřin. Dokonce i já od něj měla několik rudých škrábanců na těle, především tedy na stehnech a žebrech. Měla jsem plnou hlavu jeho a úplně jsem ztrácela pojem o čase. Párkrát to skutečně zabolelo, takže jsem ho omylem zatahala za vlasy, ale nic co by se nedalo přežít. Když jsem oba byli naprosto spokojení Miran si lehl vedle mě a podepřel si hlavu dlaní. Na prsty si namotal několik pramenů mých sněhově bílých a vlhkých vlasů. ,,Tak co?" 

,,Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší." 

,,Rád bych ti připomněl, maličká, že si nemohla rozkoší skoro ani dýchat." 

,,Tohle byla rána pod pás," řekla jsem mu a posadila se, abych se mohla obléknout. Miran mě sledoval, ale hned jak jsem se oblékla nesouhlasně zabručel a já se usmála. ,,Vstávej, musíme se vrátit." 

,,Máš pravdu, byli jsem tu dlouho." I on se oblékl a když si utahoval pásek na kterém nosil lovecké nože políbil mě na tvář. ,,Díky." 

,,Za co?" Pohladila jsem havrana po krku. 

,,Že jsi mi dovolila s tebou být." 

,,Miluju tě a i když je náš vztah pro mě něco nového nemám zájem o tebe přijít," pronesla jsem trochu rozpačitě a on mě počastoval laskavým úsměvem.