Kronika noci

21. Kovář

Do města kam jsem měli namířeno od Robina jsme se dostali o 9 dní po střetu s tím stvořením ve Skalním bludišti, kterého tam drželi dvě brány se severskými starými runami vzdálené od sebe asi půl míle. Zranění, které mi způsobil šíp v noze se zahojilo a já znovu mohla chodit, běhat i bojovat. Během těch 9 dní jsme se setkali s menší skupinou z temného cechu, která nebyla tak průbojná jako Finn a jeho banda takže zemřeli velmi rychle. Párkrát jsem nás dostala i z ošemetné situace s cechy a musím říct, že jsme se občas bavili jako přátelé. Párkrát jsem ho donutila, aby se zasmál a on mě taky občas rozesmál. Ovšem také jsme se často hádali a párkrát se spolu začali rvát. Skončilo to buď remízou nebo jeho výhrou. Když vyhrál rád mě tak hodinu popichoval, ale jinak byl dost zamlklí. Během devíti dní jsme se dostali do hor a mě se naskytl pohled na zpola zasněžené pláně i na soby, které tam mnoho lidí páslo. Miran mi vysvětlil, že mnoho lidí zde chová zvířata, rybaří a jen málo něco pěstuje. Od té chvíle co jsem nás vyvedla z bludiště nás prakticky vedl Miran. Uvědomovala jsem si jeho nedůvěru když jsem se musela spoléhat jen na něj. Neznala jsem to tady a bála jsem se, že mě někde nechá... konečně jsem pochopila jak se musel cítit když byl prakticky závislí jen na mé orientaci a znalosti prostředí. 

 Teď jsem stála uprostřed náměstí a hleděla na sochu jednoho ze severských bohů. Jak jsem se dostala do prostředí seveřanů byla jsem nervózní. Miran však byl mezi svými a byl spokojený. Znal tam dost lidí, měl tam jídlo i pití, které miloval a prostředí mu vyhovovalo. Všimla jsem si, že přestal být napjatý a tolik podrážděný. Bylo na něm skutečně vidět, že je rád zpět doma. 

,,Půjdeme?" Zeptal se mě když se ocitl za mnou. Byl si něco zařídit, takže jsem na něj čekala na tom náměstí.

,,Ódin?" Ukázala jsem hlavou na sochu. 

,,Ano," přikývl. Podívala jsem se na nápis napsaný runami. 

,,Skromně moudrý člověk měl by být- Po přílišné moudrosti netužte; srdce člověka zřídka šťastné je, je-li ten člověk doopravdy moudrý." Přeložila jsem runy a ke svému překvapení jsem zjistila, že Miran se usmívá. 

,,Zlepšila ses, ale stále se máš co učit," praštil mě do zad. Byla jsem na sebe vcelku pyšná, ale spíše mě potěšilo že mě pochválil. ,,Půjdeme k tomu kováři, ne?"

Přikývla jsem a držela se v jeho blízkosti zatímco jsem si vlasy a obličej skryla pod kápi. Věděla jsem konečně co za cech tady operuje a i když jsem znala jejich vůdce osobně nemohla jsem riskovat odhalení. Miran se prodíral davem směřujíce k jedné z kováren. Bylo jich tu údajně několik a my se rozhodli dnes prozkoumat jen tu jednu a doufali jsem, že se trefíme. Kovárna byla pod stříškou vedle rodinného domu. Kovář byl člověk a byl mohutný. Mlátil zrovna kladivem do rozžhaveného kusu železa, které přidržoval v kleštích a hřbetem mohutné ruky si otíral z tváře pot. 

,,Zdravím," promluvil na něj Miran. Kovář se na něj podíval, hodil železo do výhně, pohladil si vous a následně si ruce otřel do zástěry.

,,Jak vám pomůžu?" Zeptal se ochotně. 

,,Hledáme muže, který ukoval tuto dýku," ukázal mu dýku kterou byl zabit král. 

Kovář si jí prohlížel ze všech úhlů než zavrtěl hlavou. ,,Bohužel," řekl nám a já byla zklamaná ,,já tuto dýku neukoval, ale zkuste toho qua'rnského kováře u Sluneční brány." Poradil nám a a pak se vrátil zpět k práci. Miran poděkoval a vrátil se zpět ke mě. Já zůstala totiž stát na ulici a zkoumala jsem okolí. 

,,Budeme muset ke Sluneční bráně," narovnal si kožich kolem ramen ,,ale až zítra, dnes mám jiný nápad jak něco zjistit." Víc mi o tom svém plánu neřekl a já jsem jen šla tam kam on. Vzal mě do krčmy kde bylo docela veselo. Dnes jsme tam měli přespat, takže jsem si zaplatili pokoj, ale nešli jsem do něj. Miran se chtěl najíst a tak jsme zůstali dole u stolu v rohu a sledovali dění. 

,,Jaký plán tedy máš?" Zeptala jsem se ho po chvíli sledování hospody. Miran jedl kus pečené zvěřiny a vzhlédl od talíře jakoby si uvědomil, že s ním u stolu sedím taky. 

,,Uvidíš," napil se z korbelu piva. Zamračila jsem se na něj a napila se ze svého korbelu. Pár minut na to co mi tohle řekl vešli do hospody dva muži. Jeden měl dlouhé blond vlasy se zapleteným malým copánkem a druhý je měl o něco tmavší a ty měl po stranách vyholené a zpletené do copu. Hned jak uviděli Mirana zamířili k nám a já pod stolem sáhla po noži u svého pasu.

,,Vlk severu," plácl ho do zad blonďák. 

,,Rádi tě vidím," přidal se k němu i jeho druh, který měl na sobě kabát s kožichem.

,,Taky jste mi chyběli, vy hovada," pozdrav jim oplatil i Miran a oni se posadili. 

,,A kdo je tohle?" Zakřenil se na mě blonďák a já se zamračila. 

,,Zlodějka," odpověděl a napil se. ,,Fjalro, tohle je Jorund," ukázal na blonďáka ,,a tohle je Galti," představil i toho druhého. Ti dva se na sebe zašklebili a pak se podívali jako na povel na Mirana. 

,,Jsem překvapený, že jsi sem vzal holku... Kolikrát si s ní už spal, co?" Popíchl ho Jorund a v tu chvíli jsem ucítila jak se mi do tváří nahrnula krev.

,,S ní ani náhodou," ušklíbl se. Tohle mě urazilo! Nemělo by, ale urazilo mě to.Takže zatímco oni se bavili a smáli se já jsem seděla a jen je poslouchala. Na Mirana jsem se přestala úplně dívat a když jsem toho měla dost sebrala jsem se a odešla raději spát. Byla jsem naštvaná a už jsem se nemohla dočkat až se ho konečně zbavím!