Kronika noci

46. Souboj

,,Zabil jsi mého přítele!" Zavrčela jsem na něj a chystala se na něj vrhnout. Bohužel jsem se musela zarazit, protože tenhle útok by mu nahrál do karet.

,,Zabil se sám, neměl si hrát na hledacího psa a raději se držet průměrného výcviku." 

,,Řekl někdo kdo měl zpomalený vývoj schopností," nechal se slyšet Miran. Obrátila jsem se a viděla ho stát za sebou. V jeho tváři byl vepsaný vztek a zármutek z toho co bude muset udělat. ,,Nečekal jsem, že by ses mohl snížit k něčemu takovému. Miloval jsem tě, byl jsi můj bratr a pak si mi bodl kudlu do zad." 

,,To ty jsi za to mohl!" Rozhodil rukama Ruvior a zlost z něj doslova čišela. ,,Odjel jsi do království, abys toho slabocha chránil a vrátil ses s tohle zlodějskou děvkou, která ti omámila smysly tou svojí magií!" Ukázal na mě.

,,Mordo ti dal jasný důvod proč by jsme králi měli pomáhat a ty jsi porušil jeho rozkazy, byl jsi pro nás bratrem a takhle si nás zradil. Měl jsem věřit Naře od první chvíle co si o tobě začala myslet, že je něco špatně." 

Ruvior běsnil a já čekala na moment kdy se proti nám vrhne. ,,Doufal jsem, že jí něco zabije! Měl jsem to udělat sám když jsi jí spustil z očí a pak ti namluvit, že za to může on," ukázal na mrtvé tělo Berserka z Lågorne jehož krev se smísila s tou Nasiho a zabarvila sníh pod jejich těly. ,,Ale ty jsi vždycky musel vše pokazit!" 

,,To by stačilo!" Bránila jsem Mirana, ale to byla poslední kapka. Ruvior se bez varování změnil v obrovského jelena, který se hned rozeběhl proti mě. Miran skočil přede mě a odstrčil mě z Ruviorova dosahu. Jelen ho nabral na mohutné paroží a odhodil ho dozadu.

Slyšela jsem křupání větví a ránu jak dopadl na zem. ,,Mirane!" Zakřičela jsem jeho jméno, ale nemohla jsem jít za ním. Ruvior se postavil proti mě a jediné co mi zbývalo bylo bojovat pomocí svých schopností. Zahrabal kopytem ve sněhu a opět se rozeběhl proti mně. Odskočila jsem stranou, ale nebyla jsem dost rychlá protože se mi kabát zachytil o jeho paroží a on mě vyzvedl do vzduchu. Vší silou jsem se zachytila jednoho z výrůstků a měla jsem co dělat, abych se udržela když vyhodil hlavou nahoru, aby mě shodil. Když jsem se udržela zvedl se na zadní a přepadl i se mnou do sněhu. Rána mi vyrazila dech a zřejmě pochroumala pár kostí, takže mi z ruky vypadl nůž jež jsem si vzala, abych ho popřípadě zabila. Neměla jsem čas se zvednout, protože to šlo dost těžko, takže jsem viděla jak se zvedl můj protivník a vztekle zastříhal ušima. Viděla jsem jak zvedl hlavu, aby udělal to samé co před chvílí, ale zachránil mě Miran. Vlčí tesáky se zaryly do jemného masa na jelenově krku a povalil ho na zem. Miran se převalil přes něj, aby se vyhnul ostrému paroží a rozkročil se v hrozbě. Srst měl naježenou a pokrytou sněhem stejně jako jelen, který se vyškrábal na nohy a bez dalšího váhání zaútočil na svého přítele. Rychle jsem se odkutálela stranou když Miran cvakal zuby těsně vedle Ruviorova krku ve snaze mu prokousnout tepnu. Ten však zběsile házel hlavou a pokoušel se vlka ze sebe setřást. Miran byl ovšem silnější, takže drápy zaryl do správného místa pod krkem a Ruvior mu sám ukázal citlivé místo.

,,Mirane!" Tentokrát jsem jeho jméno nekřičela já, ale Mordo. Objevil se znenadání a já si teprve teď uvědomila jaký hluk ti dva způsobili. Několik dalších válečníků přišlo s jarlem, ale nikdo se neopovážil přibližovat se k bojující dvojici Berserků. 

 Miran se podíval na mě a pak na Morda a právě té chvíle Ruvior využil. Jeden z výrůstků se zabodl hluboko mezi Miranova žebra a ten zavyl bolestí. Nezabránilo mu to, aby se zakousl do tepny. Okamžitě se z jelenova krku vyvalila tmavě rudá krev a jelen zachroptěl. Nohy se mu podlomily a on se skácel do sněhu. Miran se odkutálel o několik stop dál. Nikdo z nás přítomných se ani nepohnul a skoro jsem ani nedýchali. Výjev který se mi naskytl vidět byl neuvěřitelný chvíli mi trvalo než jsem se z toho vzpamatovala.