Kronika noci

3. První střet s Berserky

Probudila jsem se až druhý den ráno a to dost brzy na to, aby některý z mích bratrů již byl vzhůru. Oblékla jsem si proto klasický oblek zloděj, který se zde nosil. Skládal se z vysokých bot, černé kožené zbroje,kabátu a mnoho zbraní včetně luku a toulce se šípy, které zdejší kovář dělal jen pro mě i mi vyrýval speciální rytiny na dřík. Vše až na luk a letky mých šípů bylo černé. Než jsem vyšla ze hlavních dveří našeho podzemního úkrytu blízko kovářské dílny našeho spojence nasadila jsem si černou kápi,která skryla mé vlasy stažené do drdolu a také zahalila stíny mé oči a tetování. Nenápadně jsem vlezla do tmavé dílny a zavřela za sebou tajný vchod, kterým byli dveře od skříně zaklíněné bednami, které měli budit dojem že s nimi nikdo nehne. Vchod byl chráněný kouzlem, takže by se do něj ani nedostali! Proklouzla jsem kolem stolu s materiálem a žhnoucí výhní kde teď nikdo nepracoval a vyšla jsem dřevěnými vraty,které teď byli jako obvykle takhle brzy po ránu zavřené. Kdo by také obchod otevíral před svítáním? To já jsem tady na ulici jediný blázen nepočítaje vojáky na hlídce, který se tu potuluje. Namířila jsem si to od kovárny tou nejkratší cestou k zámku a kasárnám, které ještě před ním byli asi o dvě ulice dál! Chtěla jsem zjistit dalších pár informací o tom Seveřanovi a jeho lidech. Prý tady nebyl sám! Byl tu i jeho mistr a tři další vysoce postavení Seveřani o kterých jsem zatím nic moc nevěděla.Tenhle mě z nich zajímal nejvíc! Ani nevím proč, ale měla jsem hrozné nutkání mu ukrást nějaké zbraně, abych zjistila za kolik se v Podsvětí prodají. Ráda jsem královské rodině škodila jak se dalo, protože jsem to měla v popisu práce, ale rozčílit královu osobní gardu složenou z těch severských bestií to bylo něco co by mohlo být mnohem zajímavější a zábavnější! No co? Jsem zloděj a škádlit vojáky je pro mě ta nejlepší zábava jaká může být, hlavně když to jsou taková dřeva.
Skryla jsem se za roh a když hlídka prošla co nejrychleji jsem se začala drápat po stěně domu na vrchol kde je dobrý výhled na nádvoří kasáren. Seskočila jsem na střechu kasáren a pevně se zachytila vrcholu, abych nespadla kdyby se mi po taškách třeba smekly boty. Schovala jsem se ve stínu věže kde byl dobrý výhled na hlavní dvoukřídlé dveře, bránu, dveře na cvičiště i nádvoří. Měla jsem to ale štěstí, že v tu chvíli z hlavních dveří budovy dvě osoby. Jedním byl obyčejný důstojník stráží a druhým... Dech se mi zatajil! Seveřan, ale byl bez helmy. Tmavě hnědé vlasy mu teď padaly na ramena a kožich, který přes ně měl hozený. Jeho zbroj byla skutečně kožená, severská...ostatně i jeho vzhled a zbytek oděvu se podobal místu odkud pocházel. Nebyla jsem od nich sice tak daleko,ale do tváře jsem mu stejně neviděla, protože mu jí halila clona delších vlasů. Díky bystrému sluchu zaslechla jejich tlumený rozhovor!

,,Co si to řekl?!" Seveřan se k důstojníkovi otočil tak prudce, že voják couvl a málem zakopl. Jeho ostrý a přesto mladý hlas se rozléhal prázdným nádvořím. ,,Zopakuj mi to! Hned!" Zavrčel příkaz.

Voják se zakoktal, ale nakonec ze sebe vysoukal smysluplnou větu, která zněla: ,,Ti zbojníci byli spolčeni se zlodějským cechem, který si říká Rebelové."

„Takže jsme je celou dobu mohl mučit než by mi řekli kde se skrývá zbytek organizace?Příště mi takovéhle věci hlaste předem nebo na jejich místě pod provazem skončíte vy!" Další hrdelní zavrčení. Pak najednou utichl a zvedl hlavu. Viděla jsem jak se mu roztahuje chřípí a pozdě jsem si uvědomila, že stojím po větru! Teď už na mě upíral nepřirozeně zabarvené oči! Bělma mu úplně zčernala když zařval na celé nádvoří: ,,Chytit a přivést!"prudce jsem se obrátila na vojáky, který se rozeběhly po střeše ke mně. Naposled jsem se podívala na Seveřena, který se na mě zle zakřenil a mávl na další stráž, která vyběhla ze dveří směrem ke mně! Nečekala jsem na nic a co nejrychleji jsem se pokoušela dostat z dosahu. Seskočila jsem na římsu pod sebou,pomocí římsy se dostala na zem několik stop pode mnou a aniž bych věděla kam jdu jsem se rozeběhla pryč. Kdyby mě ti vojáci chytili byla by to moje smrt! Nebyl by soud, rovnou bych šla pod sekeru kata nebo na šibenici. Seveřan by se o to jisto jistě postaral!
 Zatím co se mi hlavou honili takové myšlenky běžela jsem uličkami města a shazovala vše co mi přišlo do cesty, abych alespoň zdržela pronásledovatele natolik abych mohla zmizet jako stín! Slyšela jsem za sebou křik a klení, ale také neustálé klapání bot jak se ke mně kdosi přibližoval. Jestli je to Seveřen jsem po smrti!  Logické myšlení mi začalo selhávat, ale hned jak mým tělem projela ostrá bolest vycházejícího z ramene převládl ve mně zvíření pud, který křičel: Přežít!Přežít! Přežít! Nůž jsem z rány vyrvala a ten s rachotem dopadl na zem. Za mými zády se kdosi zasmál, ale nezastavil se, aby ho sebral! Utíkala jsem dál a pak uviděla na druhé straně ulice kanál! Moje záchrana, má spása! V duchu jsem se zaradovala nad štědrostí bohů. I když se mi z místa nad loktem, které už nechránil můj nárameník valila krev přiměla jsem se pomocí magie strhnout barel do cesty! Ještě pár metrů a hop!
 Skončila jsem přímo na lávku nad řekou a co nejrychleji se schovala se do výklenku pod ulicí. Kroky se zpomalili a nakonec zastavili úplně. Tiskla jsem se k chladné mokré zdi za mými zády a modlila se ke všem bohům, kteří mne zrovna napadli, aby ho nenapadalo se podívat jestli nad řekou nevede ještě jedna ulička skrytá pod hlavní ulicí nebo kdyby to byl onen Seveřen, aby neucítil můj pach nebo mou krev. Slyšela jsem pomalé kroky přecházející sem a tam dokonce i skoro neslyšitelné dýchání jakoby čenichal hledací pes! Vím jistě, že on za mnou neběžel takže to musel být jiný z jeho přátel, protože se mnou dokázal udržet krok. Zadržovala jsem dech když se kroky zastavili přímo nad mojí hlavou. Srdce mi v tu chvíli kleslo až do řeky hučící pode mnou.

,,Kde je?" Seveřen!

,,Cítím krev, ale..."museli se podívat do řeky kam mi skanulo několik kapek krve. ,,Musel skočit do vody jinak si nedovedu vysvětli kde by mohl být."

,,Haleveta!" zaklel nějakým podivným severským jazykem. ,,Nech celé koryto řeky hlídat! Jestli ho najdete přiveďte mi ho!" kroky se vzdálili, ale já se neodvážila vylézt dřív dokud nezmizeli úplně. Až potom jsem se odvážila vystrčit čumák, abych se ujistila že vojáci nejsou v dohledu a celá zakrvácená jsem se vydala tou nejrychlejší a nejsnažší cestou domů. Měla sem co dělat,abych se vůbec dokázala vrátit domů a hned jak sem to udělala zaklepala jsem na dveře u Mi'ka! Otevřel mi svlečený do půl těla a já se mu zhroutila do náruče. Jediné co si z toho pamatuju bylo, že mě uložil na postel a zavolal Fenrise, který měl dar léčení. Vím, že se se mnou pokoušeli mluvit, ale jedné co jsme jim řekla bylo: ,,Seveřen mě viděl!" Pak už jsem jen plácala samé nesmysly. Zřejmě za to mohl nedostatek krve, protože nůž zasáhl cévu, která šíleně krvácela! Probudila jsem se zhruba od dvě hodiny později již s ošetřenou ránou a u sebe v posteli.Vydala jsem se rovnou za Levrinem, chtěla jsem mu sdělit novinky o tom co sem viděla na své ranní procházce.

,,Naro!" když mě viděl vyskočil ze židle a kovové oko zabzučelo. ,,Slyšel jsem co se ti stalo, jsi v pořádku?" pohledem hledal nějaké viditelná zranění, jakoby jej mohl vidět přes tu oblečení.

,,Fenris mi rány ošetřil,nic mi není." Když se nepočítá otřes z toho, že mě málem chytili!

„To jsem moc rád," úleva se mu zrcadlila v obou očích. „Prý už si narazila na svého nepřítele."

,,Co je on a ti jeho poskoci zač?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat. Mlčel, dokud se neposadil do svého křesla za stolem a na hromadu papírů nepoložil knihu se Severskými legendami

„Andre'skjar neboli Měniči podob."

,,Berserkové." vydechla jsem s údivem. Myslela jsem, že jsou jen legendou, ale v našem světě přestávají příběhy být pouhými legendami když jim lidé začnou věřit! ,,Myslela jsem, že neexistují."

,,V jejich zemi najdeš jen málo mužů, kteří by nebyli obdařeni nadlidskou silou nebo talentem na změnu podoby," odvětil a nechal mě, abych si prohlédla ilustraci v knize. ,,Je mnoho klanů, kteří si z určitých částí území berou mladé chlapce a cvičí je, aby z nich byli ti nejlepší válečnících a zabijáci pod sluncem...Nikdo se svým vzhledem nepodobá žádnému z muži klanu ať už z jeho nebo nějakého jiného, přesto se může po otci dědit druh zvířete! Všichni jsou svým způsobem nenahraditelní a jedineční, pokud tedy přežijí výcvik." při těch slovech mi po zádech přejela ledová ruka nejistoty. „Král si své válečníky přivedl z jednoho z nejobávanějších klanů na severu. Říkají si Sy'wed- Ledové kopí. Výcvik i životní podmínky tam jsou kruté a nemilosrdné stejně jako jeho osobní stráž!" vysvětlil mi s nevyřčenou prosbou v očích. Bál se,že mne zabijí! Nejsem možná Berserk jako oni, ale jsme stejně tak rychlá, bystrá a vše ostatní! Tedy v to alespoň doufám! ,,Nikdy se s nimi nepouštěj do přímého souboje a když už měj jistotu, že vyhraješ." to byla poslední prosba, kterou mě obdařil. Když jsem odcházela nevěděla jsem co si o tom mám myslet! Berserkové a tady? Ještě k tomu jdou po celé naší organizaci... Zavrtěla jsem hlavou! Stále dokola jsem si v hlavě přehrávala jejich rozhovor i to jak Seveřan vypadl! Byl mladý i docela hezký, ale byl to můj nepřítel! S radostí bych mu to jeho pěkné hrdlo ozdobila krvácející ránou. Jsem možná trochu morbidní to ano, ale jsme vrah... co jiného by se od někoho jako já dalo čekat?