Kronika noci

12. Stříbrní králové

Dalšího dne jsem nepromluvila ani slovo a stále přemýšlela nad tím,jestli jsem si měla vybrat Mirana místo Ravena. Věděla jsem jistě, že Draka to neurazilo, ale stejně jsem byla na pochybách, jestli jsem udělala správně. Byla jsem na pochybách i když bych neměla být. Měla jsem to Ravenovi prostě říct a nedělat kolem toho takové tajnosti. Kdyby se mi něco stalo, alespoň by věděl kam mě má jít když tak hledat. Ovšem podle cesty kterou jsem směřovali do Tarahonu by jsem měli projít přes území Kárové devítky a Auntamed, ale nejsem si úplně jistá jestli by bylo dobré narazit na jednu určitou a výjimečnou osobu z cechu Auntumed když mám za doprovod Seveřana. Nebyla jsem si úplně jistá jestli chci potkat Blesk nebo raději Hada.
,,Stůj!"Zavelel Miran a zvedl ruku. Přitáhla jsem koni otěže a rozhlédla se. Byla jsem mimo takže jsem si až teď uvědomila, že už jsem dávno za územím Přízračných vrahů a teď jsem na území,které si u Stříbrných králů platí překupnické bandy.

,,Co je?" Podívala jsem se na něj. Měl lehce zvednutou hlavu a chřípí se mu roztahovalo. Hledal pach toho co se mu nezdálo.

Ukázal na cestu před námi lemovanou hustým lesním porostem. ,,Tudy nejdeme."

Nepochopila jsem proč, ale obrátila jsem koně. ,,Tak kudy chceš jet?"Rozhodila jsem rukama.

,,Přes město." Tohle bude hodně vysvětlování jestli mě tam čapnou. Stříbrní králové jsou spíše obchodníci s informacemi a zloději než vrahové, ale byl by průšvih kdyby mě tam chytili, ale když se jim nehodlám míchat do řemesla mohli by mě nechat na pokoji. ,,Něco se ti nezdá?!" Vyjel na mě. Já zavrtěla hlavou a on se na mě překvapeně podíval. Nic dalšího jsem mu k tomu neřekla a pobídla koně do kroku. Teď jsem vedla já. Věděla jsem kudy se nejrychleji dostat do města, které měli pod palcem Stříbrní králové a dohnat tak čas, který jsem ztratili když jsem se museli vracet. ,,Hej hej hej.. Stůj!"Chytil mě za paži a já trhla za otěže. Vraník vztekle a netrpělivě zahrabal kopytem, ale uposlechl příkaz. ,,Děje se něco?"

,,Ne."

Seveřan zavrtěl hlavou, ale štěrbiny, které měl místo panenek se zúžily. ,,O co tady jde, Fjalro?"

,,Donutil si mě si vybrat mezi tebou a mým přítelem! To se stalo!" Štěkla jsem na něj.

,,A vybrala sis mě," bylo to spíše jako poděkovaní než cokoliv jiného.

,,Jo! Vybrala jsem si tebe!" Kopla jsem opět koně do slabin a ten se rozešel se spokojeným frkáním. Miran mou ruku pustil a já cítila jak se mi dívá na záda.
Zatímco jsem se blížili k městu jsme oba mlčeli a obezřetně mířili po cestách směrem k tomu obrovskému opevněnému městu. Věděla jsem jak to tam vypadá. Jako každý zloděj jsem se musela naučit hranice území, skrýše na našem území, vůdce cechů i specifikaci našich nepřátel.Věděla jsem kdo Stříbrným králův teď velí. Jmenoval se Acona. Byl to zkušený zloděj a navíc jižan... Přistěhovalec. Acona nebyl jeden z nejchytřejších pokud šlo o taktiku, ale rozhodně proslul svými sabotážemi. Několikrát měl problém i s Přízračnými vrahy, ale pokaždé to s nimi usmlouval na odškodné.Zdatný obchodník dle mého, ale Levrin o něm říkal, že je spíše zbabělí. Stříbrní králové nebyli mezi zloději příliš velkou velmocí a byli možná až na nějaké 20 příčce ve stupni úspěšnosti a proslulosti. Nebyli nebezpeční a pro zloděje jako jsem já nebyl nikdo z nich hrozbou. Ale i tak jsem si pro jistotu nasadila kápi když jsme vjížděli do města. Nebylo velké jako Wenor, ale bylo jedno z těch větších. Na Každém zlodějském území bylo větší město kde se cechy nejraději přiživovaly.Toto bylo město proslulé svými truhláři. Bylo velké a nechyběla tam ani tržnice kde touto dobou bylo mohlo lidí. Koně jsme byli nuceni nechat u brány, projet jsme mohli až po 10 hodině večer, takže jsem den museli trávit zde. Miran, s kápí na hlavě se rozhlížel po okolí a držel si ode mě odstup několik kroků. Oba jsme předstírali obyčejné kolem jdoucí a přitom zkoumali okolí. Viděla jsem pár kapsářů i informátorů stráže, která si to trajdala sem a tam. Pak mě najednou někdo čapl za ruku a zatáhl mě do nejbližší temné uličky. To ovšem byla chyba. V mžiku miz rukávu vyjela dýka a našla svůj cíl. Rozřízla kůži na útočníkově tváři a ten zavrávoral dozadu. Nemusela jsem udělat nic a temnota se mu jako had ovinula kolem končetin a znehybnila ho.Popadla jsem ho za ruku a vyhrnula mu rukáv. Na předloktí měl vytetovanou zlomenou korunu.

,,Stříbrní králové, co? Myslel sis, že dostaneš Rebela a budeš hrdina?"Neodpověděl. Zřejmě byl v šoku. ,,Věř mi, když dostaneš Rebela nevezmou tě do jiného ani do lepšího cechu. Právě si porušil dohody!" To mu rozvázalo jazyk.

,,Ne, prosím... Zabijí mě když to zjistí. Acona mě nechá stáhnout z kůže a udusit stříbrem." Každý cech má své mučící techniky, jednu z nejhorších jsem sama okusila během půl roku.Možná proto jsem stáhla svá temná pouta zpět a nechala ho.

Řekla jsem mu jen: ,,Už to nikdy nedělej," varovala jsem ho pro jistotu a nechala ho utéct. Pochybuji že ještě někdy se pokusí někoho podivně vypadajícího dostat. Po téhle zkušenosti zřejmě bude rád, že vůbec u zlodějů zůstane. Schovala jsem dýku zpět do rukávu a vystoupila z uličky zpět na světlo. Po tváři mě pohladil Miranův teplý dech když zašeptal: ,,Kde si byla?"

Nenápadně jsem se k němu přitočila, aby to vypadalo že si prohlížím orientální šátky a pak mu sdělila: ,,Již jsem měla menší komplikaci s jinou zlodějskou bandou."

,,Musíme počkat do noci než se budeme moci dostat i s koňmi přes město,"zamručel nevrle ,,nejde to jinudy?"

,,Kolem města se nedostaneš. Je to sice na otevřeném prostranctví ovšem hlídané. Jinudy než po cestách se kolem nedostaneš."

,,Jsem voják krále..."

,,Mrtvého krále a jestli na sebe upozorníš strhneš na sebe pozornost zlodějů i vrahů z jiných cechů, kteří se zde v tajnosti pohybují," varovala jsem ho ostře ,,na hlavu vás ze severu je vypsaná odměna jako na zrádce ba možná vyšší." Navíc jestli zjistí, že jsem tu s  tebou tak budu mít problémy.Ovšem tuto větu jsem si nechala pro sebe a pohledem jsem přelétla okolí. Příliš mnoho lidí a příliš nebezpečí, musíme někam kde to je klidnější i když ne tak bezpečné. Nenápadně jsem mu poklepala na ruku, aby mě sledoval a zamířila jsem uličkami pryč.Došli jsem na vyhlídku odkud bylo vidět na vzdálené hory a les kolem rozlehlé louky kde nic kromě říčky nebylo. Opřela jsem se o zábradlí a zahleděla se do dálky.

,,Co tady děláme?" Opřel se o zábradlí vedle mě, ale nejprve se rozhlédl kolem nás.

,,Jetu větší klid než na tržnici," odpověděla jsem prostě a zasněně. Vzpomínám si když jsem tu jako malá byla s Karzalem. Bylo to poprvé co jsem s ním někde sama byla. Mi'k nevěřil že se dokáže postarat o dítě v mém věku, ale on trval na svém a nakonec to zvládl na jedničku. Pousmála jsem se nad tou vzpomínku.

,,Tady je les, proč jsem to nevzali tudy?" Ukázal na nejbližší les.Podobal se i na dálku tomu kterým jsem jeli poprvé.

Zavrtěla jsem hlavou se slovy: ,,Hlídky to tam kontrolují každé 2 hodiny,ale v okolí číhají zbojníci, lupiči nebo překupníci. Hlídka si netroufne jet jinam než po cestě, takže o nich neví."

,,Nemáte s nimi příměří?"

,,Stříbrní králové možná, ale já jsem Rebel... Poznají, že nejsem z cechu a zaútočili by," pokrčila jsem rameny. Pokud mám sebou Mirana netroufám si se pouštět do něčeho většího. Začínám mu sice věřit, ale stále to není dost. Neodpověděl mi na to a jen se dál díval do dálky. Byla jsem si jistá, že se dívá na hory.Někde tam má domov a rodinu, možná se mu po tom stýská.Obrátila jsem se k němu, ale netroufla jsem si se na to zeptat.Proč mi najednou zcepeněl jazyk nevím, ale stalo se a proto jsem se zase odvrátila a dál zkoumala okolí pohledem zkušeného zloděje.