Kronika noci

29. Nemoc

Pro seveřany bylo typické, že všude měli hromadu kožichů a ani v Miranově pokoji to nebyla výjimka. Dvě měl u postele a hromadu z nich na posteli. Bylo to tam skutečně hezké a vše úhledně upravené. U nohou postele byla truhla na kterou hodil svůj promočený kožich.

,,Běž se umýt," ukázal hlavou na dveře vedle krbu. Neprotestovala jsem a byla jsem mile překvapena když jsem zjistila, že tady vše mají upraveno kouzli. Mohla jsem se vykoupat a pak se vrátit. Stále mi byla zima, ale oheň v krbu už hořel a já se zabalila do kožichů na posteli. Miran se za chvíli vrátil s jídlem a pitím, které mi dal a pak se posadil na kraj postele a díval se na svůj pokoj. ,,Dlouho jsem tu nebyl," zhluboka se nadechl, aby si zvykl na pachy a vjemy a pak se podíval na okno. Okenice byly pevně zavřené, aby s nimi vítr necloumal a nemohl se pod ně dostat. Když jsem dojedla a dopila oči se mi sami od sebe začali zavírat. ,,Lehni si nebo se praštíš do hlavy o pelesť," navrhl mi něžně a vzal mě za ruku. Na pelesti bylo runami napsáno jeho jméno a hned vedle něj byla zdobená vlčí stopa.

,,Je mi zima," hlesla jsem unaveně. 

Cítila jsem jeho dotek na svých vlasech a tváři. Bylo to příjemné a utěšující. ,,Vyspíš se a bude ti lépe," slíbil a pak mi políbil tvář ,,půjdu na chvíli do síně, nemusíš se bát," to už jsem jakoby slyšela z dálky. Myslím, že jsem usnula dřív než on odešel z pokoje, protože pak už si nic nepamatuju.

* * *

Lhal mi. Nebylo mi lépe spíš naopak. Ráno mě neskutečně bolela hlava a já chtěla jen spát. Vím, že na mě Miran mluvil, ale nepamatuji si co říkal. Usnula jsem znovu, ale když jsem se pak probudila vnímala jsem věci kolem sebe i když jsem stále měla zavřené oči. 

,,Horečka trochu ustoupila, ta dívka je velmi silná," cítila jsem dotek na svém čele.

,,Je moje chyba, že onemocněla," Miranův hlas zněl zoufale.

,,Dostane se z toho, až se probere dojdi jí pro jídlo ke Gydě." 

,,Dobře, děkuju," poděkoval Miran muži jehož hlas jsem si nepamatovala nebo jsem na něj teď zapomněla. Slyšela jsem kroky i zavření dveří. Unaveně jsem otevřela oči a zamrkala do šera. Byla jsem ve stejném pokoji jako jsem usínala, ale byla jsem zabalená do kožišin a deky. Ruce jsem měla svázané dekou a strašně mě škrábalo v krku. Polkla jsem a měla pocit jakoby mi krk drásalo tisíce malých jehliček, takže jsem se skoro okamžitě rozkašlala a to bolelo mnohem víc než polykání. Ucítila jsem teplou ruku na tváři ještě dřív něž jsem Mirana viděla. ,,Napij se," podepřel mi hlavu a k ústům mi přiložil pohár s vodou. Jehly v mém krku svlažila voda a kašel už mě tolik nedráždil. Hlavu jsem položila zpět na polštář a na krku mě zastudily zpocené vlasy. Měla jsem pocit jako by mě někdo strčil až příliš blízko k ohni a zároveň mě hodil do ledové vody. 

,,Mirane," jediné co jsem dokázala říct bylo jeho jméno. 

,,Jsem tady," odpověděl a mokrým hadrem mi otřel čelo i tváře. Horko z mých tváří pomalu ustoupilo a já měla pocit, že mi je dobře... alespoň dokud jsem nepohnula hlavou. Podívala jsem se na něj. Poprvé jsem ho viděla v jiném oblečení než tom co měl ještě včera. Tentokrát koženou vestu vyměnil za obyčejnou prošívanou košili nějaké tmavé barvy, hnědé kalhoty za černé silnější a neměl ani kožich.

Když mi znovu hadr položil na čelo řekla jsem mu ochraptělým hlasem: ,,Vyprávěj mi něco." 

Posadil se čelem ke mě a nasadil zamyšlený výraz. ,,Co bych ti měl vyprávět?" Zamumlal si pro sebe a já měla pocit jakoby byl to jediné co se v tom pokoji nehoupe. ,,Co by si chtěla slyšet?" 

,,Řekni mi něco o své rodině?" Mluvení mi působilo obtíže, ale i přesto jsem to řekla. Hrdlo mě pálilo a opatrně jsem polkla.

Usmál se jakoby ho přesvědčil můj zdravotní stav. ,,Můj otec se jmenoval Ragnar. Byl to skvělí chlap a především vynikající a uznávaný válečník. Mordo a Ragnar byli nejlepší přátelé snad od dětství. Můj otec ho trénoval, protože v něm viděl potenciál i když si všichni mysleli že je slabí. Vzniklo mezi nimi jisté pouto, které je bohužel v našem světě zakázané," věděla jsem hned o čem mluví, ale mlčela jsem a nechala ho pokračovat ,,můj otec se musel proti své vůli oženit a opustit Morda, který se ujal vedení klanu. Chvíli po svatbě se narodil můj starší bratr- Severo a o 4 roky pak já. Nikdy jsem nechápal proč matka s otcem spávají v jiných pokojích v domě dokud mi to otec jednou neřekl. Má matka zemřela během jedné zimy a můj bratr si přišel nemilovaný když ho otec poslal do jiného klanu, daleko od Morda a mě a tak jednoho dne zmizel a nikdo už ho neviděl. Zůstal jsem jen já s otcem, kterého jsem skutečně miloval, naučil mne mnoho a když pak zemřel byla to pro mě rána. Zabili ho Berserkové v nečestném souboji." Zatnul ruce v pěst až mu zbělaly klouby. ,, Ještě ten večer pro mě přišel Mordo a odvedl mě do vesnice. Každý jsem truchlili po svém, ale mám dojem, že Mordo truchlí do teď. Miloval mého otce jiným způsobem než jsem ho miloval já, ale oběma nám chybí," přiznal a znovu mi přiložil hadr na čelo, tentokrát opačnou stranou. 

,,Měl si lepší rodinu než já," můj úsměv musel být stejně chabí jako světlo v mých očích. 

,,Jednou mi ten příběh doufám vrátíš," zvedl se a já zvedla hlavu. Než jsem však stačila říct aby nikam nechodil, pohladil mě s úsměvem po tváři a dodal: ,,Dojdu ti pro jídlo a hned budu zpět," mrkl na mě spiklenecky a odešel. Podařilo se mi vymotat ruku z pout vytvořených z deky a zvedla jsem jí nad sebe. Tma pohltila veškeré světlo v pokoji, které prosvítalo pode dveřmi. I když jsem byla nemocná  má moc neztratila na síle. Já ale ano, takže jsem ruku položila na postel a zase zavřela oči.

Pro tenhle den se mi taková depresivní kapitola hodila.