Kronika noci

52. Nebezpečné setkání

Týdny utíkali a já se každou noc od doby co jsme se vrátili vytrácela za Miranem. Královna mu přiřkla pokoj v dolním patř zámku, protože se údajně v jeho blízkosti cítila v bezpečí a já tam za ním každou noc chodila. Teď ovšem přišla chvíle, aby se moji bratři dozvěděli že já a on jsem spolu spojeni poutem. Tu poslední noc co jsme byli spolu jsem si pohrávala s jeho rukou. Ležela jsem vedle něj zatímco on podřimoval. Nechtěla jsem ho budit, ale musela jsem se s ním na tom dohodnout.

,,Mirane?" Zeptala jsem se ho, abych se ujistila že poslouchá. 

Odpovědělo mi rozespalé zamručení. ,,Hmmm?"

,,Posloucháš?" Ticho. ,,Mirane!" Praštila jsem ho loktem do žeber a on sebou trhl až se proudil. 

,,Co je? Vždyť poslouchám?!" Zamručel nevrle. Neměl rád když ho někdo budí a už vůbec když je neostražitý. 

,,Setkáš se s mými bratry," oznámila jsem mu. Miran se posadil a otočil se na mě. Deka mu sklouzla po těle a odhalila nahý hrudník a břicho. 

,,Začínám pochybovat o tvém duševním zdraví, lásko, pokoušíš se mě zabít? Víš moc dobře co udělají až to zjistí." Nezněl vyděšeně. Spíše mi připomínal, že už bych ho taky nemusela vidět. Uvědomovala jsem si to, ale nechtěla jsem jim to dál tajit. ,,Ten zrzoun mě usmaží zaživa." 

Rozesmála jsem se. ,,Jmenuje se Mi'kail a zřejmě to udělá, ale neboj... budu se pokoušet tě zachránit." 

,,To jsi mě teda uklidnila," políbil mě. Zbožňovala jsem když to dělal. Uměl ve mně vyvolat skvělí pocit, že jsem vždy vše dělala správně... I když jsem měla špatný den tak on mi ho dokázal zlepšit. Věděl co a kdy na mě zabírá a mě nezbývalo nic jiného než být za to vděčná, navíc jsem se na něj nemohla nikdy zlobit dlouho. 

* * * 

,,Naro, nemyslím že je to jeden z nejlepších nápadů," začal se cukat až těsně před Sídlem. Do té doby byl klidný a až teď jakoby si uvědomil do čeho jde. 

,,Teď už couvnout nemůžeš, už si je přeci viděl." 

,,Ale to mě chtěli zabít jen kvůli tomu, že jsem voják..."

,,To zvládneš," zatlačila jsem mu do zad a on šel dál. Strnule vyšel schody a vstoupil do haly jako to udělal kdysi poprvé. Vzala jsem ho za ruku a usmála se na něj. 

,,Pusť jí jestli o tu pracku nechceš přijít!" Karzal se nechal slyšet a jeho hlas se odrazil od stěn. Bylo těžké určit odkud hlas přichází, ale já se i přesto hned podívala správným směrem. Přicházel od Rytířského sálu a pohrával si s dýkou, která se svým zakřivením a velikostí podobala té co nosil jeden z rytířů... Říkalo se mu tuším Lví srdce nebo tak nějak.

,,Kazy," zamručela jsem. Karzal se zamračil a prakticky bez mrkání sledoval mou i Miranovu ruku dokud jí nepustil. ,,Nemusíš být zase tak nepříjemný." 

,,Já nepříjemný?" Dotkl se svého srdce jakoby byl dotčen. ,,Rád bych ti připomněl, lištičko, že to ty si ho sem přivedla," hrotem dýky ukázal na Mirana.

,,Jag gallar inte dite," chápala jsem proč se mu to nelíbí, ale Karzal nebyl to nejhorší co ho může potkat. 

,,Warintte," uklidnila jsem ho a Kaze probodla stejným pohledem jako to právě teď dělal on ,,nech ho na pokoji, Karzale!" Varovala jsem ho dost jasným a ostrým tónem. Zazubil se a mě a nadechl se, aby něco řekl... Naštěstí mu do řeči skočil Mi'kail. Procházel přes ochoz a o něčem diskutoval s jedním z přízraků když si nás všiml. 

,,Karzale!" 

,,Mi'ku," usmál se na něj Kaz ,,pojď se podívat koho nám sestřička přivedla." 

Já tě zabiju! Naznačila jsem mu tiše a zakoulela na něj očima. Kaz mi to oplatil a ještě se škodolibě pousmál. Nikdy nevynechá šanci někomu zavařit a právě teď jsem to štěstí měla já! ,,Naro, co tady chce?!" Mi'kail si založil ruce na prsou a znovu mu naběhli ohnivé žíly. 

,,Tohle bude zajímavé," hvízdl si pro sebe tiše Karzal a já měla co dělat, abych se na něj nevrhla a nezačal se s ním rvát. 

,,Usoudila jsem, že by jsi měl vědět že jsme s Miranem teď spolu," znělo by to možná lépe kdybych to nevymýšlela teď na místě, ale následky by to mělo stejné. 

Karzal se tiše pochechtával zatímco Mi'kailovi zahořely oči, vlasy, žily i tetování. Moje první myšlenka byla, že to tady srovná se zemí a ta druhá zase, že Mirana zaručeně zabije. Miran ovšem stál bez hnutí a nespouštěl z něj oči. Nebál se ho, jen čekal co udělá. Najednou se vzduch naplnil vůní bylin a zjevil se Fenris. ,,Mám dojem, že to není tak hrozné," usmál se. Dokonce i tomu černovlasému kriplovi sklaplo když to řekl. ,,Měl by ses uklidnit Mi'ku nebo ti zase bude zle." 

Mi'kail se uklidnil a zhluboka se nadechl: ,,Vysvětli mi prosím, Fene, jak to není hrozné? Naše sestra spí se severským vojákem, který se mění v bestii!" 

,,Alespoň to není vlkodlak," usmál se Fenris a Mi'kail si stiskl kořen nosu a zavrtěl hlavou. Teď jsou dvě možnosti, uvědomila jsem si, buď se zhroutí nebo ho zabije... nic mezi tím.

Už jsem čekala na nejhorší když se ukázal Levrin. Na sobě měl zlodějský oděv a bradku měl pečlivě zastřiženou. ,,Uklidni se, já s tím souhlasím. Naše Nara byla vždy výjimečná a Miran je také," podíval se na něj. Miran nakrabatil čelo a nedůvěřivě si ho měřil. ,,Jsi Ragnarův syn, ne?" 

Všichni jsem se na Levrina překvapeně podívali. ,,Jsem," přikývl Miran a marně si pokoušel vzpomenout kde ho viděl. Pochybuji, že se ti dva někdy setkali.

,,Jsi podobný svému otci." 

,,Jak to víš?" Nemohla jsem se udržet a zeptala se na to. Bylo to velmi zvláštní, netušila jsem, že Levrin se s nějakým Berserkem někdy setkal. 

,,Znal jsem ho," odpověděl Levrin a oči mu zasvítily. Mám dojem, že nikdo v místnosti momentálně nedýchal.