Kronika noci

36. ,,Šel rybařit."

Druhý den ráno jsem seděla na schodech na verandě. Hrála jsem si s nožem a sledovala dění okolo. Ženy na mě stále nedůvěřivě a pohrdavě hleděli, děti si mě nevšímali jako bych byla součástí vesnice a muži mě občas přelétly pohledem. Mordo říkal , že je budu zajímat a byla to pravda. Nejlepší válečníci už si na mě většinou zvykli, ale ostatní si mě lačně prohlíželi. Byla jsem pro ně kořist, ale po zuby ozbrojená kořist.

,,Vsadím se s vámi o 50 zlatých, že ulovím toho býka." Docan pozpátku vyšel z otevřených dveří do síně a smál se. 

,,Býka který vede celé stádo není tak lehké ulovit, Docane," odpověděl mu na chvástání Ruvior. Ohlédla jsem se na ně přes rameno. Na zádech měli luky a toulce a u pasu meč a lovecké tesáky na kuchání zvěře.

,,Dobré ráno, Naro," pozdravil mě vesele Alver a seskočil z verandy. Od jeho bot se zvedl prach, protože dlouho nepršelo, ale za pár okamžiků prach vzal vítr. ,,Miran tě pustil z dohledu?" 

,,Šel někam s Nefsteinem," opáčila jsem ,,zřejmě na ryby." 

,,Fuj, já raději divočáky," Docan mě poplácal po zádech. Ruvior pomalu sešel schody zatímco v rukou žmoulal luk a toulec se šípy. Chvíli se na mě díval a pak mi to podal. 

,,Miran říkal, že ti to mám dát," byl nervózní a trochu se zakoktal. 

,,Děkuji," poděkovala jsem mu upřímně a pak luk i s toulcem položila vedle sebe na verandu. Ruvior se neusmál a postavil se za své bratry. Byl zvláštní a to velmi. ,,O čem jste se bavili, jdete na lov?" 

,,Tady, Divočák si usmyslel, že uloví jeleního býka velkého stáda, které se potuluje na pláni asi dvě a půl míle odtud," odpověděl Alver a drkl do Docana loktem. Ten se jen hrdě zašklebil.

,,Na takové býky musíte opatrně," poradila jsem jim ,,nejlépe zabírá odlákat je od stáda alespoň na pár metrů a nejlépe by jste udělali když budete mířit na hlavu. V tomhle ročním období budou mít příliš mnoho tuku a svalů než aby jste trefili komoru." 

Zůstali na mě koukat jako na zjevení. ,,Odkud máš takové znalosti o lovu?" Alver nedokázal zakrýt překvapení. 

,,S bratrem jsem občas chodili lovit do lesa," vzpomněla jsem si jak mě Fenris učil lovit a stopovat zvířata i lidi. Měla jsem díky němu o lovu rozvité zkušenosti, ale stále jsem se nemohla rovnat jim. 

,,Jestli toho jelena ulovím, holka," řekl mi Docan ,,tak ti dám roh té nejlepší medoviny z mých osobních zásob."

,,Tak fajn," kývla jsem. Znalosti mého bratra za roh medoviny? Takhle nad tím nemůžeš přemýšlet. Ozval se mi v hlavě něčí hlas. Bylo to jakoby mi to řekl někdo velmi dávno, jako vzpomínka a přitom dobře načasovaná. Byl to hlas mladého muže a měla jsem pocit, že už jsem ho slyšela. ,,Užijte si lov," mávla jsem na ně a oni se smíchem odešli k hlavní bráně. Zůstala jsem opět sedět sama na schodech a začala jsem si vyřezávat něco do kusu dřeva, který se jen tak povaloval pod schody. Odřezky padaly na zem a já si několikrát málem pořezala prsty když mi sjel nůž. Čerství horský vzduch mi dělal dobře a byla jsem ráda venku když jsem čekala na Mirana. Vlastně nevím jestli jsem tak úplně čekal na něj, ale i tak jsem předstírala že ano. Vrátil se něco málo po obědě a on a jeho přítel nesly dva plné koše ryb. Seděla jsem a dívala se na druhou bránu, kterou vedla cestu dolů k řece. Stál na ní Miran a předával jedné ze starších žen koš s rybami a zachytila jsem něco co mě skutečně překvapilo. Dívka, možná mého věku s ním podle všeho začala flirtovat. Vlasy měla stažené do culíku a podle toho jak je měla rozježené byli zřejmě krátké. Nikdy jsem si nemyslela, že budu žárlit, ale tohle mě překvapilo, dokonce i trochu urazilo když jí to neprokoukl. 

,,No co to..." Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.

,,Copak?" Zeptal se Mordo, který se podle všeho chtěl projít a nadýchat se čerstvého vzduchu. Ještě si zavazoval košili u krku když vyšel ven a podíval se stejným směrem jako já. ,,Ach tak," hned věděl na co se dívám. ,,Netrápil bych se tím," posadil se vedle mě. 

,,Jak se s tím nemám trápit když jí nechá?" Rukojeť nože jsem drtila tak silně až mi zbělaly klouby. 

,,Děti jsou jako jejich rodiče. Miran je hezký a uvědomuje si to," moc mi nepomohl tak jsem si odfrkla ,,ale uvědomuje si také, že tě miluje."

,,Teď si tím jistá nejsem." 

Jarl mě poplácal po rameni. Na to jak byl silný přišlo mi, že to bylo jemnější než bych čekala. ,,Uvidíš," znělo to dost zlověstně a tak jsem se na něj podezřívavě podívala. Sešel schody a bezstarostně si to vykračoval kolem dvou uvázaných koní. Poplácal je po šíji a pak šel dál. Pohled jsem opět obrátila na Mirana. Dívka se něčemu zahihňala a položila mu ruku na rameno. V tu chvíli se jeho pohled upřel na mě a hned dívčinu ruku setřásl. Vypadalo to jakoby říkal: ,,Promiň, nemám na tebe čas." Pak vyrazil ke mě. Předstírala jsem, že se věnuji vyřezávání když se opřel o zábradlí a políbil mě na tvář.

,,Ahoj, lásko," řekl mi. 

Chtěla jsem říct něco ve stylu: To říkej tamté děvce, ale místo toho jsem řekla jen: ,,Ahoj." 

,,Chtěl bych ti něco ukázat, půjdeš?" Vypadal teď jako nedočkavé štěně. Nedalo se mu v tu chvíli říct ne a tak jsem šla. Vedl mě i Havrana lesem, který rychle přešel v prudký kopec a stále mi nechtěl říct kam jdeme. Neviděla jsem mezi stromy ten velký dům podobající se svatyni dokud se neobjevil přede mnou. Co měl za lubem jsem nevěděla, ale nebála jsem se. Jeho jsem se bát nemusela.