Kronika noci

38. Odměna za radu

Vrátili jsem se za tmy a hostina už byla v plném proudu. Doufala jsem, že si nikdo nevšimne toho, že jsme tam nebyli. Zaujala jsem své místo po boku Morda, který decentně upíjel z rohu medoviny a usmál se na mě. Nic však neřekl. Bohužel mé doufání bylo chybné, protože hned jak se Miran posadil Docan se ho zeptal: ,,Kde jste vy dva byli?" 

,,Projet se," odpověděl prostě a vzal si čerstvě nalitý roh. 

,,To známe," zasmál se Alver a já věděla na co naráží. Pak Docan obrátil pozornost ke mně.

,,Naro, myslím, že ti dám pusu," vstal zřejmě, aby svou větu uskutečnil, ale Miran po něm šlehl pohledem. 

,,Myslím," pronesl chladně ,,že to líbání by si mohl vynechat," napomenul ho. Docan zvedl ruce nad hlavu a vrátil se zpět na své místo. Miran žárlil a bylo to na něm vidět, dával dost ostře najevo, že jsem jeho. Bylo to dost sobecké a u něj neobvyklé. 

,,V tom případě tady máš svou odměnu," přes stůl mi podal roh s medovinou, kterou mi slíbil. Poděkovala jsem a napila se. Byla výborná! Byla sladká a podle všeho byla z kvalitního medu, byla lehce šlehnutá nějakou bylinou.

,,Výborná, jak to šlo na lovu?" 

,,Dostal jsem ho, střelil jsem ho přímo do oka," řekl mi hrdě a praštil do stolu až se jeden z rohů vylil a stékal na podlahu. 

,,Ty pitomče!" Zavrčel jeden z Berserků a otíral si z oděvu vylitou medovinu. 

,,Co jsi řekl?!" Docan si jen tak něco líbit nenechal a tak se začali rvát. Já si jich nevšímala a místo toho jsem jedla rybu, kterou dnes přinesl Miran a Nefstein. Byli dobré, ale na můj vkus až moc nasolené. Miran vedle mě přihlížel bitce když se ho jeden z válečník zeptal: ,,Myslel jsem, že zůstaneš v království." 

,,Vrátil jsem se jen na chvíli," odpověděl Miran a stále se věnoval bitce. ,,Mám odtamtud suvenýr," položil na stůl dýku, kterou zabili krále. Rozhlédla jsem se po mužích, ale ani jeden nevykazoval známky toho, že by jí viděl. ,,Patřila králi a ten mi jí věnoval," překrucoval pravdu, aby případného vraha nevyděsil. 

,,Nedivím se, že ti jí dal. Král byl slabí a nezasloužil si takovou zbraň," nechal se slyšet Ruvior. Muži jež ho poslouchali a nefandili bitce se na něj podívali. Periferním viděním jsem zahlédla Morda, který se narovnal. ,,Jeho vůdcovské schopnosti nebyly vůbec dobré." 

,,Ruviore, takhle se o tvém králi nemluví," chlácholil ho Mordo jakoby to bylo malé dítě nadávající na svého staršího bratra.

Ruvior praštil do stolu: ,,Není to můj král!" Všichni vypadali překvapeně. Nikdy nezažili, aby se tento tichý a poněkud podivný válečník rozčiloval nebo zvyšoval hlas. ,,Tahle země mu nepatří a nevím proč by jsme za něj my měli nasazovat život když ani nesdílíme stejnou víru!" 

,,To by stačilo, Ruviore!" Mordo na něj zvýšil hlas a zvedl hlavu, aby mu dal najevo že to myslí vážně. Mladý válečník se zachmuřil a bez dalších slov odešel. Miran se na mě podíval když se zase všichni zabrali do hovoru a zábavy. Pochopil co si myslím, ale zavrtěl hlavou. Zřejmě byl přesvědčen o tom, že to není pravda. Mysli si co chceš, řekla jsem si v duchu, uvidíme kdo má pravdu.

* * *

Přemýšlela jsem nad tím večerním výstupem při hostině. Miran přišel z koupelny a ještě si sušil vlasy. 

,,Co?" Zeptal se a sundal si z hlavy ručník, který si následně přehodil přes rameno, takže zakryl tetování tlapy.

,,Nepřišlo ti to divné? Ten Ruviorův večerní výstup?" Zvedla jsem se na loktech a dívala se jak obchází postel ke své straně. 

,,On to neudělal." 

,,Jak si můžeš být tak jistý?" 

,,Znám ho, neudělal by to," stále mě o tom přesvědčoval, ale já si myslela svoje. Miran mi v tomto směru nevěřil a naše názory se rozcházely opačnými směry. Nikdy jsem nikomu nevnucovala své názory a teď jsem to taky nehodlala dělat. 

Vlk se posadil na postel a povolil si nátepníky, aby mu v noci neškrtili ruku. ,,Když myslíš," otočila jsem se k němu zády a hleděla na krb pokrytý malbami. Jindy bych se s žádostí o pomoc obrátila na své bratry, ale teď jsem tu možnost neměla. Znovu mě přepadl stesk když jsem si na ně vzpomněla, ale uklidnila jsem se tím, že brzy se zase vydám domů a zase je brzy uvidím. 

,,Takže jsem se dnes nikam nedostali," řekl a pod dekou mi položil ruku na bok. Druhou ruku mi dal pod hlavu. ,,Ve hledání vraha," rukou mi zajel pod košili a já vzdychla když mě políbil na šíji. 

,,Čekala bych, že ti to jednou bude stačit." 

,,Je vidět, že mě neznáš tak dobře," znovu jsem si vzpomněla na tu holku co s ním ráno flirtovala. Zaskřípala jsem zuby a polykala nadávky. Vážně jsem nečekala, že budu někdy žárlit jako to dělají ostatní dívky... Možná to je známka toho, že ho skutečně miluju. Přemluvila jsem se abych nic neříkala. 

,,Mirane, jsem unavená... nech mě spát," nasadila jsem dokonalý unavený tón. Byl očividně dost dobrý když mě Miran pouze přitáhl k sobě do pevného a láskyplného objetí. Polibek jsem dostala na tvář i do vlasů. Zhluboka jsem se nadechla, abych cítila jeho vůni a pak zavřela oči. Možná se mi tu noc zdáli samé noční můry, ale ráno jsem si jich nevšímala. Jediné co mě udrželo na nohou bylo, že jsem na jeden rok svého života tak často nevzpomínala. I když mi občas hlavou běhaly vzpomínky a noční můry. To se ovšem někdy stává!