Kronika noci

42. Dívka z kuchyně

Vrátili jsem se zpět zrovna když se začalo stmívat a v síni zase probíhal jeden z tradičních bojů každé večeře.  Všimla jsem si, že Mordo vypadá zamyšleně a rozrušeně. Jako obvykle jsem seděla vedle něj a Mirana. Jak jsem se tak během rozhovoru s jedním válečníkem rozhlížela po lidech u stolu neuniklo mi, že tam někdo chybí. 

,,Co se děje, Naro?" Zeptal se Kalf sedící naproti mě. Klaf byl válečník asi o 10 let starší než já a vynikal především v lukostřelbě.

,,Kde je Ruvior? Neviděla jsem ho od rána," naklonila jsem se jestli náhodou nesedí na svém obvyklém místě, ale nebyl tam. 

,,Ruvior ráno odešel do lesa a ještě se nevrátil," odpověděl zamyšleně Mordo a svraštil čelo. Nevypadalo to, že by měl starosti spíš ho trápilo něco jiného. ,,Nemyslím, že by sis o něj měla dělat starosti." 

Podívala jsem se na Mirana, který se smál dokud nezachytil můj pohled. Dívali jsem se jeden na druhého a Miran se smát přestal. Snažila jsem se mu beze slov naznačit, že se mi to nezdál, ale on to podle všeho odmítal. Uráželo ho, že jsem obviňovala z vraždy jeho bratra? Podle toho koulení očí zřejmě ano. ,,Dobře," kývla jsem na Morda. Viděla jsem jak přivřel oči když se na mě Miran zamračil. Ještě chvíli jsem si povídala s Kalfem a Miran se dál začal bavit s ostatními. Zrovna po Docanovi hodil kus kosti když jarl vstal a poklepal mi na rameno. Pochopila jsem co po mě chce a šla jsem s ním ven. Dveře do síně zůstali otevřené a i když mi zahřívali záda od úst mi stoupala pára. Velmi rychle se ochladilo když se setmělo a kromě pár lidí nikdo venku nebyl. 

,,Máš silou intuici," řekl mi po chvíli a zapálil si dýmku. Ani jsem netušila že tu znají něco jako je tabák, ale očividně k němu měli přístup když Mordo kouřil dýmku se specifickým pachem tabáku. 

,,Nemyslím si, tyhle věci mi nikdy nebyli blízké," pokrčila jsem rameny a opřela se zády o zábradlí naproti němu. Byla to specialita spíše Fenrise. Mi'kail byl vůdčí typ, byl to taktik a dokázal vyčkávat naopak Karzal byl trochu zbrklí a vše řešil hned a násilím, ovšem byl neviditelný... Fenris byl oproti nim opatrný a dokázal odhadnout lidi skoro na první pohled. Já měla něco z každého z nich, ale intuice nebyla mou silnou stránkou.

,,Já mám zase dojem," nadechl se ,,že máš. Miran s tím podle všeho nesouhlasí, mám pravdu?" 

,,Nelíbí se mu, že obviňuji jeho bratra," objala jsem se kolem ramen a dívala se do síně. Zpěv ze síně se skvěle nesl až ven a Miran vypadal spokojeně když se mohl přidat.

,,Nikdo nemá rád když obviňuješ jeho bratra," odpověděl a mezi prsty pevněji sevřel dýmku a pootočil stříbrným prstenem. Bylo to nenápadné gesto přesto mi nemohlo uniknout. ,,Přesto doufám, že brzy toho vraha najdete... Děje se tu dost zlých věcí." A je to moje chyba.

,,Neměla jsem sem chodit." 

,,Není to tvoje chyba, děvče," nečekala jsem, že mi tohle někdy řekne ,,nemůžeš si dávat za vinu to co se tady děje. Lågorne nám dělají potíže mnohem déle než jsi tady a pokud jde o Ruviora občas se mu něco takového stává." 

Kývla jsem a podívala se přes rameno. Uviděla jsem temnou postavu, která udělala krok zpět a pak se plížila mezi domy. ,,Viděl jsi to?" Prudce jsem se otočila a Mordo udělal to samé. 

,,Ne, co si viděla?" Zeptal se, ale to už jsem přeskočila přes zábradlí a vyrazila za postavou. Mordo pravděpodobně šel za mnou, ale byla jsem mnohem rychlejší než on. Osobu jsem chytila hned v další uličce a přirazila ke zdi. 

,,Hej, co jsi zač?!" Zeptala jsem se dost ostře na to, abych zachytila dívčí vzlykání. 

,,Naro," umírnil mě Mordo konejšivým tónem a já dívku pustila. Ta si sundala kápi a já hned poznala tu dívku, která pomáhala v kuchyni. ,,Co tady děláš tak pozdě?" Zeptal se jí Mordo, protože jí taky poznal. Třásla se až příliš než abychom jí věřili, že se jen šla projít. Stačilo na ní trochu zatlačit a hned vykoktala odpovědi. 

,,Jeden z válečníků mi řekl, že když schovám tu dýku zbaví se tě," podívala se na mě. Vím, že byla zamilovaná do Mirana, ale on si jí nevšímal protože miloval mě. Rozplakala se když se podívala na Mordovu vážnou tvář. 

,,Kdo ti to přikázal?" 

,,Neznám jeho jméno, jen řekl že jí zabije a Mirana můžu mít já, moc mě to mrzí. Prosím, neposílej mě pryč," prosila ho. Mordo se podíval na mě, ale tohle bylo jeho rozhodnutí, ne mé. Bylo to na něm... on byl jarl a tak jsem jen sklonila zrak a ustoupila stranou. Slyšela jsem jak zhluboka dýchá, aby se uklidnil a jak děvče vzlyká. 

,,Bohužel tohle není jen má starost, týká se především Mirana... On by měl rozhodnout co s tebou," vzal jí za paži a vedl jí zpět do síně. Následovala jsem je mlčky a sledovala jak nám nikdo nevěnuje pozornost. ,,Mirane!" Mordo zvýšil hlas a v tu chvíli všechno utichlo. Miran se otočil a přelezl lavici, aby k jarlovi mohl stát čelem. Zmatený pohled přeskočil na vzlykající dívku, kterou držel za paži a pak na mě.

,,Co se děje?" Otázal se a jeho hlas jakoby se odrazil od stěn jaké tam bylo ticho. 

Mordo k němu dívku přistrčil a tvářil se zasmušile když řekl: ,,Rozhodneš o jejím osudu."