Kronika noci

35. Omluva od Mirana

Přišel asi hodinu potom co jsem odešla já. Buď aby to nebylo nápadné nebo prostě zapomněl. Když se však jako duch zjevil v pokoji nevypadl jakoby na to zapomněl ba naopak. Oči mu svítily a on se usmíval. 

,,Co se na mě tak koukáš?" Zrovna jsem si přes hlavu přetahovala košili když jsem si toho všimla. 

,,Jen tak, nesmím?" Přivřel oči a klekl si vedle postele na které jsem seděla. 

,,To si ještě rozmyslím," broukla jsem a pohladila ho po vlasech. ,,Myslím, že ses mi chtěl omluvit." 

Uznal, že mám pravdu tím, že mne chytil za ruku. ,,Máš pravdu, byl jsem blbec když jsem na tebe začal křičet a hluboce se ti za to omlouvám. Měl jsem o tebe jen strach a když se pak objevili v síni přepadla mě panika a nedokázala jsem si představit, že bych tě neviděl kdybych přišel k těm stájím. Napadlo mě milion scénářů co by se ti mohlo stát a byl jsem rád, že se ti nic nestalo. Ti Berserkové by ti velmi ublížili, Nar." 

,,Nemluv se mnou jako s dítětem, Mirane. Jsi možná o něco starší než já, ale to neznamená že se ve světě nevyznám stejně dobře jako ty," ruku jsem mu položila na tvář a on zavrněl. 

,,Máš až příliš dospělé oči a máš je velmi dlouho, maličká. Poznám to, protože tě znám." 

,,Neznáš mě," usmála jsem se protože mi to přišlo směšné.

,,Strávil jsem s tebou 2 měsíce a pozorně sledoval tvé chování. Troufám si říct, že tě znám docela dobře, i když o tobě nevím všechno."

,,Co o mě teda víš?" Zeptala jsem se a nechala ho, aby se posadil vedle mě. 

Políbil mě na rty. ,,Že máš citlivé uši a nenávidíš když ti na ně dám pusu," jen to dořekl tak to udělal. 

,,Mirane!" Se smíchem jsem ho odstrčila. Vlk se usmál a pak se opět narovnal. 

,,Že máš talent na jazyky a vyjednávání," další polibek byl na tvář. ,,Jsi skvělá a velmi nadaná bojovnice a perfektně ovládáš magii i všechny zlodějské aktivity." Znovu mě políbil, ale tentokrát na krk. Věděla jsem o co mu jde ale nechala jsem ho to udělat. Miloval když mě mohl dráždit nebo provokovat, především když věděl, že já nic neudělám.

 Ležela jsem vedle Vlka a přemýšlela jsem. Ležela jsem k němu zády a plula jsem ve vlastních myšlenkách když jsem cítila jak mi Miran opatrně stiskl krk a v tu chvíli jsem se po něm ohnala mocí. Byl to instinkt, který se spustil když mi stiskl krk zatímco ležel za mnou. 

,,To nic, pusť mě," řekl mi konejšivým tónem když se mu kolem rukou stáhli temné provazy. Hned jsem ho pustila a dlaní si přejela po klíční kosti, zavadila jsem přitom o náhrdelník, který mi dal. ,,Dost si mě vystrašila. Co se stalo?" 

,,Promiň byla to jen... reakce na to co jsi udělal." 

,,Bojíš se znásilnění a proto máš takové reakce, mám pravdu?" Hned věděl proč jsem tak zareagovala a já jsem jen přikývla. Věděla jsem, že se toho u něj bát nemusím, ale přesto jsme se lekla. ,,Já ti nic takového neudělám. U ostatních bych si tím tak jistý nebyl," překvapilo mě co ještě dodal když se posadil a prohrábl si vlasy. 

,,Cože?" 

,,Tady je to něco trochu jiného než u vás. Muži, pokud nechtějí dítě s ženami spí jinak než já s tebou." Stačilo mi to abych hned pochopila co tím myslí. Zavrtěla jsem hlavou a promnula si spánky. Miran mi položil ruku na záda a opisoval pravidelné kruhy. Zívla jsem a hlavu jsem položila zpět na polštář. Cítila jsem jak si Vlk lehl zpět vedle mě a pevně mě objímal. 

,,Jsi hrozně horkej," nařkla jsem ho. 

,,Nestěžovala sis když jsem tě zahříval." 

,,A teď mě ke všemu zneužíváš, počkej co na to řeknou moji bratři až se vrátím." 

,,To nedělej, mám z toho zrzavého docela respekt," řekl mi a já se tlumeně zasmála. V tom případě si chytrej, kdyby si to neřekl tak tě mám za úplného idiota.

,,To je dobře, jinak bych tě měla za idiota kdyby ne," odpověděla jsem mu na to polohlasně. Políbil mě do vlasů a pak si něco začal broukat. Nevím jestli to byla ukolébavka nebo obyčejná písnička, ale usnula jsem díky tomu lépe. Miran má velký cit pro hudbu a musím říct, že když zpívá má naprosto dokonalý hlas.