Kronika noci

5. Seveřan mezi Rebely

Zastavila jsem se uprostřed potemnělého a tichého náměstí. Kolem nikdo nebyl jen jsem občas jsem ve světle magických světel spatřila mihnout stín nějakého stvoření. Nevím jestli to byl někdo od Rebelů nebo někdo jiný.

,,Co je?" zeptal se mě podrážděný Seveřan. Ještě stále netuším jak se jmenuje.

Natáhla jsem k němu ruku. ,,Zavážu ti oči!" odpověděla jsem nesmlouvavým tónem. Voják si odfrkl a podal mi kus plátna. Musel se sehnout, abych mu mohla pevně zavázat látku kolem očí. Byl přeci jen zhruba o dvě hlavy vyšší než já! Pak jsem ho vedla několika oklikami, abych zmátla jeho smysly a pak ho teprve jedním ze vchodů u řeky zavedla dovnitř. Když jsme procházeli chodbou slyšela jsem jak se snaží zorientovat podle pachů i jak se mu napjaly svaly a stisk na mé ruce zesílil. Sama jsem našpicovala uši když ke mě dolehly tlumené zvuky hudby! Zase doma! Konečně! Vydechla jsem s úlevou když jsem spatřila Podsvětí.

,,Proč stojíš?" zeptal se a pokusil se druhou rukou nahmatat nějaký opěrný bod. Teď bych ho mohla shodit dolů a zabít ho však nějaký instinkt ve mně byl silně proti tomu. Cítila jsem z jeho hlasy podivné napětí i jsem viděla jak pravou rukou zabloudil ke svému opasku na kterém vysel zahnutý lovecký tesák.

,,Řekni mi co chceš vědět?"

,,To tak!" prskl.

,,Jestli chceš pomoc řekni mi to!"

Chvíli bylo ticho, ale pak přeci jen promluvil: ,,Tenhle nůž!" zpoza opasku mi do ruky podal nůž se zářící čepelí na kterém ještě byla krev. Potřebuje znalého kováře, protože takovouto zbraň jsem nikdy neviděla ani já!

,,Pojď." řekla jsem mírně a opatrně ho vedla po schodech do patra pod námi. Můj společník si cosi mumlala ve svém severském jazyce, který jsem se po našem posledním setkání začala učit! Moc jsem mu sice nerozuměla, ale přešla jsem to s klidným srdcem a zavedla ho přímo ke kováři. Zaklepala jsem na dveře hned vedle jeho dílny. Nic se neozývalo tak jsem zabouchala znovu!

,,No jo, no jo! Už jdu! Slyšel jsem i těch dvacet před tím!" slyšela jsem vzteklý hlas svého přítele a pak otevřel dveře. Byl to trpaslík s černým plnovousem a rozzlobeným výrazem. ,,To se sluší tahat podstivé řemeslníky z postele v tuhle hodinu?!" zahuhlal.

,,Omlouvám se, že tě budím Kolwine, ale potřebuji pomoct." omluvila jsem se mu slušně. Trpaslík se podíval na Seveřana po mém boku a nechápavě na něj zamrkal.

,,No tak pojď dál, lištičko," vybídl mne. Vešla jsem dovnitř a nechala Seveřana zakopnout o práh! Znovu vztekle zavrčel! ,,Co pro tebe mohu udělat?" usadil se ke stolu. Stoupla jsem si na špičky a povolila uzel na šátku, který vojákovi zakrýval oči. ,,No to jsou teda vočiska, co je u všech čertů zač?" zděsil se Kolwin. Seveřanovi se z hrdla vydralo podrážděné zamručení.

,,On?" podívala jsem se na něj. ,,Vlastně nevím, ani netuším jak se jmenuje," pokrčila jsem rameny a ustoupila o pár kroků stranou.

,,Jsem Miran," představil se. Neuniklo mi, že předstírá, že je obyčejný člověk... Zřejmě měl své důvody proč nikomu nesdělovat, že je Berserk! Taky jsem se nikdy nechlubila s tím, že jsem členem Rebelů. Miran, hezké jméno! Mimoděk jsem se usmála ale rychle jsme zase nasadila svou obvyklou masku chladného nezájmu. ,,Neznáš náhodou někoho kdo vyrábí takové zbraně?" Podal mu ten podivný nůž. Kolwin si ho začal prohlížet ze všech stran dokonce i ve světle magického světla.

,,Takový nůž jsem viděl pouze u pašeráků v Zelené proláklině. Ti by měli vědět kde takové nože sehnat."

,,Tak nám nezbývá nic jiného než se tam vydat," otočil se na mě.

,,Moment!" zarazil nás oba trpaslík. ,,Ty se tam hodláš vydat také, Naro?! Víš moc dobře jaký názor na to bude mít Mi'k a ostatní?" Při tech slovech jsem se výmluvně podívala do zdi. Miran po mně nenápadně střihl vyčítavým pohledem! ,,Měla by si jim to říct," nechápal, že vedle mě právě stojí profesionální královský voják, který touží nás všechny dostat na šibenici!

,,Samozřejmě, že jim to půjde říct," zákeřně se na mě usmál a mně kleslo srdce. Potom co jsem se rozloučila s Kolwinem vydala jsem se loudavým krokem k hlavnímu sídlu. Miran se mi držel těsně v patách a kdykoliv jsem se na něj ohlédla zle se na mě zakřenil. Uvědomovala jsem si, že ho právě vedu do srdce celé naší Rebelské komunity! Nenápadně jsme prošli kolem spících strážců u dveří a vešla jsem do hlavní síně. ,,Máte to tu skutečně pěkné!" broukl a rozhlédl se kolem. Dveře za námi najednou klaply a než jsem se stačila na podpatku otočit Miran měl u krku dvě čepele mečů!

,,Naro!" promluvil Mi'kail a šlehl po mně pohledem. Miran zvedl ruce nad hlavu. ,,Jak si se dostala ven?" samozřejmě, že věděl o mém pobytu v královském vězení. Věděli o tom snad všichni!

,,To je dobrá otázka, bratře," ozval se Karzalův škodolibý hlas od schodů. Ohlédla jsem se ve chvíli kdy přeskočil zábradlí a elegantně dopadl mezi Mi'ka v krvavě rudém oděvu a Fenrise, který mě nesmlouvavým pohledem kontroloval! ,,Ale mě by spíše zajímalo co to sebou přivedla za štěně?" hrotem meče sundal Miranovu kápi. Nevím proč ti tři ještě byli vzhůru ale Mi'k vypadal jakoby několik dní nespal! ,,Kdo je to, liško?" otázku nasměřoval na mě. Vypadalo to, jakoby mu dělalo radost mi zavařit ještě víc.

,,To je Miran..." než jsem stačila říct víc Fenris zasyčel jakoby sáhl do hrnce s vařící vodou. Poznal kdo Miran ve skutečnosti je, po čichu! Náš rod a Seveřani se od sebe zase tolik nelišíme!

,,Přivedla si do našeho domu Seveřana!" vycenil na mě zuby Mi'kail. Zahanbeně jsem sklopila hlavu. Miran se ušklíbl, ale čepel mého zrzavého bratra mu více zatlačila na krk. Věděla jsem že stačí málo, aby začal Mi'kail hořet jako svíce! Provokovat mého Ohnivého bratra nebyl úplně nejlepší nápad.

,,Měl by si jí nejprve vyslechnout než na ní začneš křičet, Mi'ku!" chlácholil ho smířlivým tónem Fenris. Vždy byl ten kdo mě chránil před popichováním od Karzala a neustálým káráním od Mi'kaila. ,,Zapomněl si snad, že Nara má ke všemu své důvody?" Pohlédla jsem na Mi'kaila, který přemýšlel co udělá.

,,Naro!" zavelel. Pochopila jsem, že se mnou chce mluvit sám a poslušně jsem šla k němu. ,,Vy dva ho hlídejte a Karzale, žádné hlouposti!" zamračil se na mého druhého bratra, který se mu posměšně uklonil. Pak jsem Mi'ka následovala chodbou!