Kronika noci

7. Volná

Vydali jsem se na cestu pár hodin před svítáním. Byla jsem unavená, že jsem skoro usínala v sedle a Miran mě občas přelétl opovržlivým pohledem. Snažila jsem se vydržet co nejdéle, ale ta tma a hvězdy mě konejšily ke spánku! Nevím jak to Seveřan vydržel, ale jemu se očividně spát nechtělo.

,,Hej!" okřikl mě. ,,Nespi!" Jako by to šlo spát a nespat na povel! Něco jsem zabručela a unavené zelené oči jsem obrátila na něj. Znovu jsem si prohlédla jeho velkého severského kaštana s rousy, které tahal po zemi. Moje sněhově bílá klisna svítili ve tmě jako bludička, kterou jsem slyšela zpívat v dáli! ,,Ještě spadneš z koně a já nemám zájem tě ošetřovat." odfrkl si.

,,Skutečně okouzlující!" odsekla jsem.

,,Být tebou uklidním se, Fjalro!" nevím co mi právě řekl, ale od této chvíle mě nijak jinak neoslovil. Zřejmě ani neznal mé jméno a když jsem se ho později zeptala proč mi tak neustále říká odsekl mi tím, že mi může být jedno jak mi říká a ať jsem ráda, že mě neposlal rovnou na šibenici! Já mu taky říkala Seveřane a jen zřídka mu řekla jménem, které se mi tak hrozně líbilo! ,,Stále tě ještě mohu popravit." znovu mu ruka zabloudila k loveckému tesáku.

,,Jak by si beze mě našel ten zbojnický tábor? Co to děláš?" zeptala jsem se. Svého koně zastavil a seskočil ze sedla na cestu.

,,Slez! Na co zíráš, slez jsem řekl!" přikázal mi jakoby mluvil na nějakého svého severského psa, ale byla jsem moc unavená na to, aby jsme se začali hádat. Slezla jsem tedy z koně a následovala ho do malého březového hájku kousek od cesty. Nohy se mi pletli jak jsem byla unavená a byla jsem ráda když jsem klisnu uvázala k mladému kmenu břízy! Hleděla jsem na Mirana, který rozhodil kožich a deku na zem.

,,Řekneš mi co děláš?" 

Zvedl ke mě hlavu. ,,Ještě tak půl hodiny v sedle a omdlíš. Nemám zájem tě křísit a už vůbec tě vozit ve svém sedle!" už jsem konečně pochopila o co jde.

,,Tak to v žádném případě... Nebudu spát s tebou na jedné kožišině!"

,,Pro mě za mě si klidně spi na stromě, ale jestli chceš dostat zápal plic tak prosim." pokrčil rameny. Bylo mu jedno jestli umřu jeho rukou, cizí nebo mrazem... Hlavně že už mě nebude mít na krku, ale já se tak snadno nedám! ,,To se podívejme, už sis uvědomila, Fjalro, že si mi je vcelku ukradený tvůj život?" ta slova mě skutečně ranila! Byly jsme nepřátelé nemohla jsem čekat nic jiného a proto jsem si deku přitáhla až ke krku a mlčela. Když mi dal ruku kolem pasu a přitáhl mě k sobě ve snaze se zahřát vyjekla jsem. ,,Snažíš se mě připravit o sluch nebo proč tak hrozně vřískáš?"

,,Snažíš se mě znásilnit?"

Tlumený pohrdavý smích otřásl jeho tělem. ,,To bych se měl! O tebe bych nestál ani kdybych musel."

,,Tvůj obličej taky nevypadá nijak lákavě!" lhala jsem. Byl skutečně hezký, i já něco takového dokážu ocenit! Jeho zavrčení mi přejelo po páteři a dál už se mě nepokoušel urážet. Nevím jak jsem v jeho přítomnosti mohla usnout, ale stalo se. Probudila jsem se za několik hodin a opět za to mohl on!Surově do mě strčil, abych vstávala a pro jistotu do mě ještě kopnul. Nikdy se mi moc nechtělo z vyhřáté postele a teď to nebylo jiné.

,,Vstávej,jdeme!" zavelel tím nejnepříjemnějším tónem, který jsem kdy po ránu slyšela. Vlastně jednou jsem ho možná slyšela když Karzal naštval Mi'kaila.

,,Jo,taky ti přeju dobrý ráno." zabručela jsem nevrle, ale vstala.Po dalším kopanci do zad nebo žeber jsem skutečně netoužila!Vyhrabal jsem se z deky a vstala. Ptáci mi zpívali nad hlavou a chladný horský vítr mě políbil na tvář. Po těch několika dech v cele mi slunce tolik chybělo!