Kronika noci

39. Výcvik

Byla jsem unavená, protože se mi v noci špatně spalo, takže jsem málem usnula když jsem sledovala Miranův trénink s jeho bratry. Zkoumala jsem jejich bojový styl dost pozorně i když jsem u toho pomalu usínala. Občas jsem si trénovala svou temnou moc, převážně tedy vytváření hmotných předmětů a dívala jsem se přitom na svůj stín. Občas se zvětšil, zmenšil nebo úplně zmizel. Věděla jsem co to znamená a nevšímala jsem si toho. Doufala jsem, že si toho Miran a nikdo jiný nevšimne.

 Zvedla jsem pohled od temné siluety židle u které jsem se pokoušela udržet dojem, že je pravá a rozhlédla se po cvičišti. Můj pohled přitáhl Ruvior. Stál stranou od ostatních a mračil se na ně. Od včerejška s nimi nepromluvil ani slovo a všech se stranil. Přišlo mi divné proč to dělá a proč včera tak vyjel když se zmínili o králi. Něco se mi na tom nezdálo, ať už Miran říkal cokoliv měla jsem za to, že on o tom něco ví. 

,,To je perfektní bojový styl," hvízdl Nasi svým veselým hlasem. Muž s tmavě hnědými vlasy a oříškovýma očima, to byl Nasi Marsson. Byl stejně starý jako já, asi o měsíc starší a hned jsme se začali rozumět. Měla jsem ho ráda, ale Miran vypadal jakoby se mu nelíbilo jak přátelsky se ke mě Nasi chová. Mladší válečník ovšem Mirana obdivoval a měl z něj velký respekt. ,,Ahoj," objal mě kolem krku.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho a usmála se ,,jak ses měl?" 

,,Byl jsem navštívit matku a sestru ve vesnici," odpověděl a posadil se vedle mě. Nasi jako většina ze zdejších válečníků neměl otce a ještě ani neměl vlastní děti a manželku. Měl pouze sestru a matku.

,,Říkala jsem si, že jsem tě dlouho neviděla," poplácala jsem ho po rameni a pak jsem zrušila svou magii. Dál jsem sledovala Mirana jak bojuje proti Alverovi a Docanovi.

,,Páni, Miran bojuje skvěle." 

,,Hlavně se s ním nepouštěj do křížku nebo by tě zabil," má slova Miran podtrhl tím, že prohodil oba nože v rukou a prudce se otočil. Docana málem zasáhl do hlavy a Alverovi by proťal krkavici kdyby oba neodskočili dozadu. Nasi polkl na prázdno když tento manévr viděl. 

,,Tak tohle jsem ještě nikdy neviděl," řekl Docan a hřbetem ruky si otřel z čela krev, která mu kapala do očí. Miran ho přeci jen zasáhl hrotem, když dostatečně rychle neuhnul. 

,,Taky to není nic co by si někdy vidět mohl," Miran a při těch slovech se podíval na mě ,,Nara mě to naučila," odpověděl.

,,Zlodějka se ti hodí, co?" Popíchl ho Docan a sundal si vestu. Válečník byl stejně svalnatý jako Miran, ale protože byl mohutnější budil dojem větší síly. Na levém prsu měl tetování stopy divočáka a celé rameno a krk měl měl pokrytý tetováním typickým pro seveřany. Už jsem se v těch tetováních stop orientovala. Mají stopu zvířete do kterého se proměňují.

,,Nech toho," zabručel Miran a upravil si kabát. Kožený kabát měl dlouhý až po kolena a bez rukávů. Zavázal si ho jen u krku a pak přes něj dal pásek na kterém mu vysely zbraně a šátek světle modré barvy. Pak se vydal směrem k nám. Za sebou jsem nahmatala měch s vodou a podala mu ho. ,,Díky, lásko," políbil mě na tvář a spražil pohledem Nasiho, který se odsunul co nejdál ode mě, aby svého hrdinu nerozčiloval. 

,,Šetři je trochu," utáhla jsem mu pásek a on se pousmál. 

,,Neboj se, nedá se jim zase tak vážně ublížit," znovu mě políbil a já rukou zavadila o jeho nátepník i několik pruhů látky, které teď nosil zavázané kolem paže když jsem mu dávala ruku kolem krku. 

Opřela jsem si hlavu o tu jeho. ,,Přesto by si na ně mohl přestat zkoušet zlodějské fígle, to je má specialita." 

,,Dobře, pokusím se," slíbil mi a pak se napil. Trénovali už 2 hodiny a já je docela ráda sledovala. Styly boje, které používaly pro mě byli něco nového a zajímavého. Taky jsem se je učila. Po večerech s Miranem, ale většinou to celé skončilo tak, že jsme spolu spali.