Kronika noci

53. Přítel Berserka

První jsem se vzpamatovala já. Zamrkala jsem a zeptala se: ,,Nikdy ses nezmínil..." 

Odpověděl okamžitě. ,,Nikdo se mě neptal, není úplně běžné aby se elf přátelil s Berserekm takže to nebylo nic moc světoborného co by museli vědět všichni," pokrčil rameny a strčil si ruce do kapes. Tohle nikdy neudělal a mě to přišlo překvapivé. ,,Měl jsem Ragnara rád, byl to dobrý chlap a proto souhlasím s tím, aby Nar trávila s jeho synem čas pokud bude chtít." 

,,Já proti tomu osobně také nic nemám," vložil se do toho Fenris a prohrábl si rukou stříbrné vlasy. Měla jsem pocit jakoby mu barvu vlasů propůjčil měsíc, když jsem byla mladší a viděla ho představovala jsem si, že se od jeho vlasy jsou ve skutečnosti skryté měsíční paprsky. ,,Jsem rád, že je s ní někdo kdo jí dokáže chránit a ona mu důvěřuje. Je to tak, Mi'ku?" Podíval se na Mi'kaila, který stále nerozuměl. Byl naštvaný nebo nešťastný? Nedalo se to z jeho tváře vyčíst. 

Karzal snad poprvé vycítil, že tentokrát bude lepší promluvit a řekl: ,,Odpusť jestli jsem tě nějak urazil, Mirane, jen rád škádlím lidi," omluvil se a já na něj děkovně kývla. Kaz mi kývnutí váhavě oplatil. ,,Mimochodem kdy proběhne ten náš souboj?" 

,,Karzale!" Zamračil se na něj Levrin. Kaz rozhodil rukama, mistr jen zavrtěl hlavou a opět se podíval na Mi'ka. 

,,Mi'ku?" Fenris se dotkl jeho ramene a v tu chvíli jakoby se probral z transu.

Trhl sebou a řekl jen: ,,Omlouvám se, já..." zakoktal se a raději než pokračovat se sebral a odešel. Podívali jsem se jeden na druhého a já se rozeběhla za ním. Mirana jsem bohužel musela nechat napospas zbytku své rodiny. 

 Běžela jsem chodbou kde se mé kroky odráželi od stěn. Zrovna s domě mnoho lidí nebylo a kdo tam byl tak převážně spal nebo byl v knihově či ve své ložnici. 

,,Mi'ku?" Zavolala jsem do knihovny kde sedělo pár mých přátel. Ti jen zavrtěli hlavou a jeden z liščích přízraků mi dlouhým drápem ukázal na chodbu přede mnou. Poděkovala jsem a běžela dál. Volala jsem jeho jméno i když jsem věděla, že mi neodpoví. Otevřela jsem dveře od chodby osvětlené pochodněmi a vyběhla jsem schody nahoru. Ocitla jsem se na povrchu na hřbitově. Tajené dveře se za mnou zavřeli hned jak jsem vystoupila na poslední schod a pak jsem se rozhlédla. Zahlédla jsem na lavičce sedět svého přítele, který mě obvykle následoval všude. Byla úleva ho vidět.

,,Juliane!" Zavolala jsem na něj. Vzhlédl a koutky úst se mu zvedly. Měl rudohnědé lehce vlnité vlasy a přes levé oko měl pásku.  Někomu by mohl připomínat Mi'kaila, ale Julian byl člověk a jeho oči navíc byly modro-zelené.

,,Naro," objal mě a černý plášť se kolem mě na okamžik stáhl. 

,,Neviděl si tu Mi'kaila?" 

Doktor se zamyslel a pak ukázal na druhou stranu hřbitova. Stála tam velká smuteční vrba se světle zelenými lístky. ,,Viděl jsem ho jít tam, chceš nějak pomoct?" 

,,Ne, děkuji," políbila jsem ho na tvář a běžela k vrbě. Odhrnula jsem listí a vzhlédla. Kousek nad první větví byla tajná schránka kam přicházeli zprávy od vedení jiných cechů a závažné informace. Dotkla jsem se kmene jehož kůra byla jemná jak motýlí křídla a obešla jsem ho. Mi'kail tam skutečně byl. Seděl opřený zády o strom a hlavu měl v dlaních. 

,,Mi'ku," položila jsem mu ruku na rameno a svezla se po kmeni vedle něj. ,,Co se ti stalo, bráško?" 

,,To nic, přejde to," řekl a zvedl hlavu. Oči měl zarudlé jako by brečel a tváře vlhké. ,,Jen jsem trochu v šoku, to nic." 

,,Omlouvám se." 

,,Ty za nic nemůžeš, maličká," políbil mě na spánek a o mou hlavu si opřel čelo ,,jen jsi mi dospěla příliš brzy." 

,,Já ti přeci nikam neodcházím," ujišťovala jsem ho, ale jeho smutný poloúsměv naznačoval, že je přesvědčen o opaku.

,,Dobře," políbil mě znovu na spánek ,,to je moc dobře. Jen tak mezi námi, neříkej nikomu, že jsem brečel." 

,,Neboj se, nikomu to nepovím, bráško." Slovo bráško mi v hlavě najednou odemklo jednu vzpomínku. Viděla jsem tam svýma dětskýma očima a před sebou jsem viděla rozmazanou postavu. Poznala jsem, že je to chlapec, ale vůbec nevím co to mělo znamenat. Zatřásla jsem hlavou, abych tu myšlenku zaplašila a pak jsem i s Mi'kem vstala, abychom se vrátily zpět. Jo, mám skvělou rodinu, skvělého přítele, báječné kamarády a především senzační život plný dobrodružství. Co by se tak mohlo stát?