NOLA ✔

1

Kylie

„Pozornost od toho fešáka v modrý košili" mrkne na mě Taryn a postaví drink vedle pohledu, který mám položený na baru.

„Já nic nechci, vezmi si to zpátky."

„Žádný takový, je to dost sexy chlap, a drink ještě nikoho nezabil. Takže mu poděkuj a alespoň si cucni." Zaculí se na mě Taryn, i když její slova zní jako rozkaz.

„No tak dobře ty vyděračko, ale tohle je pátý pití a já už se pěkně motám. Máš mě na svědomí," usměju se na tu bláznivou barmanku a vezmu drink do ruky. Očima vyhledám chlápka v modré košili, mrknu na něj a usrknu drinku. Než stačím sklenici postavit zpátky na bar, stojí onen košiláč vedle mě, zubí se od ucha k uchu - a že má teda sakra pěknej úsměv - a dožaduje se místa.

„Nejsem dobrá společnice, dneska určitě ne." Oznámím mu suše, když dosedne na barovku vedle mě a doufám, že ho tím odradím.

Neodradila, protože slyším. „Já to risknu."

„Varovala jsem tě, tak si potom nestěžuj." Pohlídnu na něj a vykouzlím něco jako úsměv.

„Já jsem Archie."

„Kylie, těší mě. Tak co ty tady Archie, v baru, sám, jsi na lovu?" Cítím, jak se mi začíná motat jazyk, no ale co, já mám důvod, proč tady dneska sedím a snažím se zapomenout.

„Na lovu?"

Podiví se nad mou otázkou kroutíc u toho hlavou a napije se svého pití, které přišlo s ním. Mám čas si ho pořádně prohlédnout. Hrubé rysy, špičatá brada, na levé tváři tak čtyřcentimetrová jizva, asi z dětství, je už dosti vybledlá. Hodně špinavé blond vlasy na krátko střižené a modro-zelené oči. Teda, alespoň myslím, v barovém světle tak vypadají, nebo že už bych i blbě viděla? Zadívám se mu do nich a čekám na odpověď na mou otázku.

„Ne, nejsem na lovu, nebo o tom nevím." Zasměje se a zase mi ukáže všechny své bílé zuby.

„Předevčírem jsem se přistěhoval, tak jen zkoumám okolí."

„No tak to vítej v New Orleans, kolébce jazzu, blues, pokeru, rituálů voodoo, ve městě upírů, vlků a čarodějnic a v nejlepším baru na Bourbon Street." Zahlaholím jeho směrem vesele. „Pokud budeš potřebovat průvodce, klidně ti ukážu tohle nádherný město od A po Z."

„Upírů, vlků a čarodějnic?"

Věděla jsem, že ho to bude zajímat. Však tenhle seriál to tu docela proslavil. A můj bar taky, točilo se přímo v něm a já tak měla možnost setkat se s herci.

„Ty jsi neviděl The Originals? Natáčelo se to tady, dokonce přííímo tady" rozhodím rukou kol dokola a málem bych spadla z té barové židličky, kdyby mě jeho silná paže nechytila.

„Díky, začíná to tady plavat." Usměju se na něj provinile.

„Jo, máš pravdu Kylie. A ty jsi co? Upír, vlček, nebo čarodějnice?"

Bože ten má zvídavý otázky hezoun. Tak dobře Archie.

„Já jsem nový druh, co ještě není tak známej." Šeptám a nakláním se k němu blíž. Ten poslední drink už jsem rozhodně neměla pít.

„A to je co Kylie? Jsem zvědavej?" Nakloní se úplně ke mně a své velké dlaně položí na má stehna, která jen z půlky zakrývají černé šaty. Nevím, jestli se mě dotýká schválně, nebo mě jenom jistí, abych nespadla.

„Jsem andělský ďábel, nebo ďábelský anděl. Vyber si, ale pšššt, nikdo to neví."

Snažila jsem se to sice říct vážně, ale alkohol kolující mým tělem doputovat k hlasivkám a ty zradily. Směju se jako blázen a taky si tak připadám. Vždycky jsem byla ta spořádaná a spolehlivá Kylie, ale poslední dva týdny jsem jak nenapravitelný ztroskotanec a alkoholik. Kolik toho ještě musím vytrpět?

„Kylie?"

„Co?" škytnu vesele.

„Nepůjdeme se projít, vzduch nám prospěje."

„Jo, to máš pravdu blonďáku Archie, půjdeme se projít a najdeme nějakou tu čarodějku, a donutíme jí změnit tenhle podělanej svět."

„Taryn? Jdu se projít. Hlídej to tady!" Rozkážu té bláznivé barmance a kamarádce zároveň.

„Ať se ti nic nestane Kylie a žádný korále jasný? Měla bys jít spíš do postele." Podívá se na mě vyčítavě.

„Korále? Vždyť to byl tenkrát tvůj nápad a bylo to jednou Taryn! A dneska se chci bavit a tady blonďák mě ochrání. Že jo Archie?" Otáčím se na něj a seskakuji, no spíš padám z barové židličky na zem.

„Vidíš, udrží mě!"

„Jak by taky ne, když máš třicet kilo i s postelí." Směje se Taryn a bere od Archieho peníze.

„Ne, to neplať, to je dobrý, připiš to ke mně Tar." Ale jako kdybych nic neřekla. Koukám, že mě stejně neposlouchají. Ani jeden. Tak si raději poklidím pohled do kabelky a vyčkávám.

„Tak pojď." Chytne mě Archie kolem pasu a táhne ven. Ven z mého vlastního baru. Z nejlepšího baru na Bourbon Street.