NOLA ✔

26.

Archie

Po naší schůzce se Willi vydává za Kylie a něco jí říká. Přestože jsou dveře pootevřené, nerozumím jim, jen vidím, jak Kylie divoce gestikuluje a potom bere kabelku a naštvaně odchází. Letím k Willimu a ptám se, co jí provedl.

„Něco jsem zvoral." Zašeptá, že mám co dělat, abych vůbec slyšel, co říká.

Chci ho obejít, abych dohonil Kylie, ale chytne mě za ramena.

„Ne, nebo bude další vražda!"

Vytřeštím na něj oči „Cože?"

Táhne mě zpátky do mojí kanceláře, kde sedáme do křesel. Stále na něj nechápavě koukám a dožaduji se vysvětlení, co se stalo.

„Všechno jsem posral. Chtěl jsem jí jen poděkovat, že tu zůstala a zmínil jsem se o vašem prvním setkání v baru. Ptala se, jestli jsi mi to řekl a pak mluvila o nějakém třetím pravidle. Je mi to fakt líto Archie. Tohle jsem nechtěl."

Zírám na něj s otevřenou pusou a nemůžu uvěřit, že jí to řekl. Po paměti vytahuji z posledního šuplíku vytisknutý papír s pravidly a hážu ho před Willa.

„A kvůli tomu odešla..." řeknu smutně do ticha, které se tu najednou rozhostilo.

„Odjela, prý toho má dost a můžu jí klidně vyhodit. Pochopím, když ..." Zašeptá Willi provinile zírající na naše pravidla.

„Dále" pozvu toho, co mi ťuká na dveře, a přeruším Williho. Objeví se Mike.

„Prý ti mám dávat info o té vraždě. Tady jsou první zprávy, co máme." Podává mi list papíru.

„Kdo ti to říkal?" kouknu na něj.

„Kylie."

Okamžitě vystřelím do stoje.

„Kde jsi jí potkal?" Ptám se jako při výslechu, ale jsem zoufalý.

„Jel jsem s ní dolů do garáží, brečela kvůli tobě Archie." Vyčítavě se mi zadívá do očí.

„A co ještě říkala, víš kam jede?"

„Ne, jen že chce mít klid a bude pryč asi týden. Potom se možná vrátí, jestli jí tady pan Laird nevyhodí."

„Já jí nechci vyhodit." Ozve se Willi.

Mé tělo zase ztěžka padá do křesla.

„Hele, ať už jsi jí udělal cokoliv, měl bys to napravit Archie, ale musíš na to pomalu a opatrně. Jasný? Vždyť ona tě má ráda." Poplácá mě po rameni a odejde.

„Musím jí najít Willi a musím si s ní promluvit." Otočím se k Willimu, který má hlavu v dlaních a zhluboka dýchá. Koukne na mě přes prsty, nadechne se a hlavu zvedne.

„Běž, jeď za ní, já to vezmu za tebe. Budu tady dokud se nevrátíš. Holly to pochopí. Udělal jsem velkou hloupost a fakt mě to moc mrzí."

„Díky Wille, zítra ráno pojedu, to už snad budu vědět, kde je. Doma ti dám náhradní klíče. Teď se podíváme na tu vraždu a já pak pojedu k Taryn zjistit, jestli něco neví."

***

„Zachary, je tady Taryn? Nikde jí nevidím." Ptám se v baru, kam jsem dojel.

„Za chvíli je tady, šla do skladu." Odpoví mi barman a podává džus, který jsem si objednal.

„Archie, pojď sem do rohu" přikáže mi Taryn, jen co se ukáže na place. Usedám tedy na poslední barovku úplně v rohu a sleduji její obličej. Nevím, co od ní mám čekat. Pomůže mi, nebo mě vyhodí?

„Pěkně si to posral Archie. Teď, když tě začínala tolerovat a uvažovat o vás, tak si to takhle pohnojíš. Co tě to napadlo, to někomu vyprávět? Hele, mám tě ráda, ale tohle si opravdu podělal."

„Ty to taky víš, takže i Kylie se někomu svěřila." Sklopím oči k džusu a přemýšlím, nad tou částí že - uvažovala o nás.

„A řekla jsem to někde? Neřekla Archie, já dokážu udržet tajemství."

„Ale já se taky potřeboval někomu svěřit Taryn, s Willim se známe hodně dlouho a vždycky jsme si všechno říkali. Nenapadlo mě, že se prokecne. Chtěl jí jenom poděkovat, jenom poděkovat. Mrzí ho to a mě taky. Mám jí rád." Pohledem se zastavím v jejích očích a ona mi položí ruku na tu mojí.

„Vy jste teda dva. A proč jsi tady Archie? Poslechnout si, jak ti vynadám, sis určitě nepřijel."

„Kam jela Taryn? Víš to? Musím s ní mluvit, volal jsem jí, psal sms, ale telefon má vypnutý. Prosím, jestli něco víš, řekni mi to."

„Nevím nic, jediný co byla ochotná mi říct, že jede do hor k jezeru. Je mi líto Archie."

„Na chatu od Debry?" Jestli si dobře vzpomínám, tak ta by měla být u jezera. To by mohla být dobrá stopa.

„Nevím, na to mi neodpověděla. Ale taky mě ta chata napadla. Jen nevím, kde je."

„Díky Taryn, to už si zjistím. Díky moc, a kdybys s ní mluvila, tak jí nic neříkej."

Zaplatím a jedu zpět do kanceláře. Měl bych tam mít někde na stole telefon na Carla. Ten určitě bude vědět, kde je ta chata. Snad to bude ona. Mám malou jiskřičku naděje.

S Carlem jsem si dal schůzku u mě doma. Vrací se odněkud do NOLY a bude to mít při cestě. Jsem napnutej jak kšandy. Už tady patnáct minut netrpělivě přecházím po obýváku a usrkávám whisky ze skleničky, co drtím v ruce. Slyším Williho z pracovny, jak vysvětluje Holly nastalou situaci, ale zvonek, který slyšet chci, neslyším. Ještě chvíli a budu tu mít vyšlapanou cestičku jak mraveci. Po dalších nekonečných asi deseti minutách se konečně ozval. Letím ke dveřím a pouštím do domu usmívajícího se Carla.

„Tak co se děje tak neodkladného, že po mě toužíš Archie?" Podívá se na mě Carl a sedá do nabízeného křesla.

„Potřebuju adresu té chaty, kterou má Kylie od Debry. Je v horách u jezera, že jo?"

„Archie, to ti nemůžu prozradit. Kylie byla klientka, nemůžu nic vyzrazovat."

„Carle, no tak, Kylie odjela a já jí musím najít. Víme jenom to jezero a hory. Mám o ní strach. A vždyť jsem byl u toho, když se ten prodej probíral."

Bože proč s tím dělá takový cavyky. Vždyť mě zná. Ví, že jí mám rád.

„Mám tu adresu doma" vzdychne, „teď ti jí neřeknu. Vůbec bych ti jí neměl říct, ale že jsi to ty a že vím, jak moc ti na Kylie záleží a máš jí rád. Chci, aby byla konečně šťastná." Zvedne se a jde ke dveřím.

„Hned jak dojedu domů, tak ti jí pošlu. Hodně štěstí Archie."

Dosednu zpátky do křesla, ze kterého jsem před chvílí vstal a uvědomím si, že jsem Carlovi ani nenabídnul nic k pití. Jsem hroznej hostitel, ale mám plnou hlavu Kylie. Ještě pořád si nezapnula telefon.

***

Není to ani pět minut, co mi Carl poslal adresu chaty u jezera Chatuge Lake . Sedím u počítače a hledám spoj, cestu, prostě cokoli. Nechci jet autem, kdyby mě Kylie vzala na milost, museli bychom zpátky jet každý zvlášť a to se i nelíbí. Po dobré hodině prosezené u počítače jsem se rozhodl, že nejdřív pojedu dálkovým busem a pak to zkusím stopem. Jako za mlada, kdy jsme takhle s Willim projeli půlku států. Sbalil jsem si tašku s nejnutnějším a jdu spát.

Ráno Willi nachází ve schránce materiály o Maurici Landori, které tam musela dát Kylie, ještě než odjela. Bere je do práce, kam jede místo mě a já za chvilku vyrazím na tu dlouhou cestu do Hiawassee v Georgii. Do Mobile pojedu autobusem a potom zkusím stopnout nějakého kamioňáka.

Zamykám dveře plný zmatku z nadcházející cesty. Je úterý a když vše půjde hladce, mohl bych už zítra být u Kylie.