NOLA ✔

46.

Archie

O dva týdny později už sedíme v letadle směr NY. Nakonec jsem to domluvil tak, že na díkuvzdání budeme u Williho a Holly a k našim se jen stavíme. A na vánoce budeme u našich, protože tam bude i Aiden s rodinou. Willi poprosil Kylie, jestli by mohla udělat nějaké změny v redakci a jak jsem čekal, s nadšením souhlasila. To znamená, že letíme už o tři dny dříve. Ještě chvíli a budeme nad NY. Kylie tu bude poprvé, tak doufám, že nám vyjde čas, abych jí mohl ukázat všechny krásy, které toto město nabízí.

„Úúúááá", protáhnu se, když je nám konečně dovoleno rozepnout pásy a vstávat k odchodu. Vždycky mám z letadla tak přesezenou prdel a pokřivený záda, že mě bolí další dva dny. Vyzvedneme si kufry a už nás vítá Willi.

„No, to je dost, tak šup, šup, jedeme domů, holky se už nemůžou dočkat!" Každého z nás obejme, bere Kylie kufr a míří ven na parkoviště, kde se jeho luxusní auto nedá přehlédnout. Kylie se mírně klepe zimou, přeci jenom je tu zhruba o dvanáct stupňů míň než v NOLE a tak jí po dosednutí do auta obejmu a snažím alespoň trošku zahřát. Cestou sleduji známé ulice, které se ani trošku nezměnily, až zatočíme do té nejznámější.

Nestačím ještě ani vylézt z auta a už se ke mně žene malé tříapůlleté culíkaté tornádo Stella v huňatém svetru. Hupsne na mě, chytne obličej do dlaní a když se mi zadívá do očí, zeptá se tak, jako pokaždé.

„Štípanou?"

„Jasně Stelli." To už mě štípá do tváří a dává velkého hubana.

„Stelli, chtěl bych ti někoho představit," natáčím se směrem ke Kylie. „To je moje..."

„Já vím," nenechá mě domluvit „tvoje holka Kylie." Mamka s taťkou říkali, že na ní musím být hodná, protože jí máš rád. A máš rád i mě, když máš teď jí?" Ukáže na Kylie prstem a hodí pusu do podkovy.

„Tebe bych nedal za nic na světě, Stelli a Kylie je hodná, uvidíš."

V tom se k ní Kylie nakloní a do ucha jí pošeptá: „Archie má tak veliký srdíčko, že se tam vejdeme obě." Pohladí jí po culíkách a šibalsky na ní mrkne. Stella se celá otočí, chytne Kylie hlavu do dlaní, tak jako před chvílí mě, zadívá se jí do očí a pak se vší vážností řekne: „Líbíš se mi, asi budeme kamarádky." Potom svou hlavičku nakloní ještě blíž ke Kylie a tak abych to neslyšel, což je v jejím případě nemožné, šeptá: „Můžeš si strejdu Archieho půjčit, já ti to dovolím." Dusím se smíchy, ale Kylie zachovává vážnou tvář.

„Děkuju, jsi moc hodná Stelli."

„Tak už pojďte dál, přeci tady nechcete zmrznout!" Volá na nás Willi, který zatím stihl odnosit naše kufry do domu. Otáčím se, Stellu pořád v náručí a vydávám se tou známou cestou do Williho sídla.

„Holly, tohle je moje úžasná přítelkyně Kylie. Kylie, Willova žena Holly." Představuji je hned v chodbě.

Holky si podají ruce, Holly pověsí Kyliin kabát na věšák a už spolu odcházejí do kuchyně. Já s Willim a stále ještě klíštětem Stellou usedáme v obýváku na sedačku. Ani mi nedovolila sundat si bundu. Nesedíme však příliš dlouho, protože nás Holly žene do jídelny, kde se podává oběd.

Odpoledne ani večer nikam nejdeme, zaprvé já jsem rozlámaný z letadla, takže se léčím s Willim u televize a plechovky piva, několikáté plechovky a za druhé, zítra budeme celý den v redakci a tak si Kylie připravuje podklady, s kterýma jí tak trošku víc pomáhá všetečná Stella. Chtěl bych mít Kyliinu trpělivost!

***

Vůbec se to tady nezměnilo. Stále stejný vrzající výtah, který vypadá, že každou chvíli spadne, stále stejný zmatek v redakci, i stále stejné protivné tváře. Chvilku posedíme u Williho v kanceláři, probíráme, co a jak a nakonec se odebereme do redakce, abychom všechny seznámili s našimi úmysly.

Stoupneme si na místo, kterému se tady vždycky říkalo ‚náměstí' a Willi zakřičí a žádá o pozornost. Když už křičí potřetí, že se mají všichni zklidnit, že jim potřebuje něco říct, Kylie se nervózně ošije. Kouknu na Williho a v ten moment Kylie pískne tak, že si musím ihned zkontrolovat uši, jestli mé ušní bubínky přežily.

„Kurva, když vám šéf řekne, že se máte ztišit, protože vám potřebuje něco říct, tak zavřete huby a všeho necháte!" Huláká do ztichlé redakce. „ I kdyby jste měli za chvíli dosáhnout novinářskýho orgasmu, tak toho prostě necháte! Šéf je ten nejdůležitější a vy byste ho měli respektovat a měli být zvědavý a hladový po všem, co vám chce říct. Navíc tyhle noviny fungovaly, fungují a fungovat budou, bez ohledu na to, zda tu budete dělat, nebo ne! Takže pokud se vám něco nelíbí, víte, kde jsou dveře!"

„A ty jsi jako kdo?" Ozve se protivný Kevin z politickýho, nikdy jsem ho neměl rád, je to takový typický šťoura.

„Jsem tvoje noční můra, takže mi přestaň tykat, padni na kolena a odpros!"

Odpoví Kylie rozhodně, přišpendlená na něm pohledem a Kevinovi málem vypadnou oči z důlků.

„Šéf vám chce něco říct," spustí zase směrem k celé redakci, „ takže si ho teď poslechnete, protože vše co řekne, je pro vás důležité! A tak to bude fungovat vždycky!"

„Slyšeli jste slovo Boží." Téměř neslyšně pronese Willi stojící hned vedle mě, ale Kylie ho přesto slyšela. Úsměvy nám oběma zmrznou na tváři, jen co se otočí dozadu a shlédne takovým způsobem, že kdyby pohled zabíjel, voláme koronera. Teda my ne, my už bysme byly kaput, ale snad by ho zavolali ti ostatní. Doufám!

„Děkuji tady slečně Clowers, za úvodní slovo, sjednání ticha ale hlavně doufám, že jste ji pozorně poslouchali, protože takhle to odteď bude vždycky! A teď k tomu, co mám na srdci."

Willi se rozpovídal a v celé redakci je takové ticho, že kdyby padl na zem vlas, uslyšíme to. Vzpomínám si, jak mě přesně tohle fascinovalo v NOLE, když mě Kylie první den v práci představovala. Stačilo říct a měla pozornost úplně všech. Tohle prostě umí jen moje Kylie. Z přemýšlení mě vytrhává až její hlas.

„Takže jak jste slyšeli, mám s dneškem dva dny, abych vás postavila do latě, a věřte, že ve středu ráno mi budete salutovat! V redakci musí být hlavně vzájemná důvěra a maximální vstřícnost. Bez toho to nejde! Budu procházet jednotlivé rubriky zvlášť. Takže si sepište vše, s čím potřebujete poradit, nebo co vás trápí. Cokoliv! První bude fashion a čekejte mě za půl hodiny. Zatím díky všem."

Jen co Kylie domluví, redakce opět začne žít svým životem. Ti normálnější se vracejí ke své práci a protivové, co tu vždycky byli, brblají, cože si to ta baba dovoluje. Já, Kylie i Willi se odebíráme do kanceláře, kde máme poradu s šéfredaktorama, kteří po mém odchodu zůstali pouze dva. Podle Kylie to je akorát. Usedáme k velkému oválnému stolu, v jehož čele sedí Willi a diskutujeme o nadcházejících změnách. Willi několikrát zmíní, jak to máme v NOLE zařízené a i když jsme tam ani jeden nebyli a on pouze dohlížel, redakce šlapala bez problémů. Líbí se mu také přístup Kylie, která vychází lidem vstříc, pokud je to možné. Všechno tohle a spoustu dalšího chce zavést i taky v NY, kde si zatím redakce žije svým chaotickým životem a Willimu se to nepodařilo zkrotit. Tajně doufá, že si s tím Kylie poradí. Podle toho, co jsem viděl před chvílí, nemám nejmenší pochyby.

Přesně po půl hodině si Kylie sbalí svoje poznámky, rychle se mě zeptá, v kterých místech je fashion a odebere se k prvním nešťastníkům, které tak trošku lituju. Hodíme po sobě s Willim výraz typu - tak teď, nebo nikdy - a když zpoza dveří slyšíme Kylie zařvat „fashion", začneme se za nechápavého pohledu obou redaktorských šéfíků smát na celé kolo.