NOLA ✔

24.

Kylie

Bože, už nikdy nebudu pít! I když popravdě jsem toho zase tolik nevypila, ale taky jsem skoro nic nesnědla. Jen plátek kuřecího a mističku salátu hned na začátku, když jsem poslouchala Mikovo vyprávění vtipů a málem se u toho počůrala. Takže milej přemilej alkohol měl potom volné pole působnosti. Musím se donutit otevřít oči, cítím se jak zavalenej horník a vůbec si nevzpomínám, kde jsem se uložila ke spánku. Podle čerstvého vzduchu bych tipovala, že ležím venku na terase a podle té tíhy na sobě, že jsem zase skončila v Archieho objetí. To je tak těžký otevřít oči, když se nechce. Tak tři, dva jedna...

Spící Archie sedí v křesílku přede mnou, hlavu spadenou na stranu, pusu mírně otevřenou, přesto vypadá kouzelně. Tak kdo je proboha na mě? Otočit se nemůžu, protože ležím na houpačce a ještě k tomu tak podivně na břichoboku. Kouknu tedy na ruku, na kterou jedinou vidím, a dech se mi zastaví. Velké letecké hodinky. Včera o nich říkal, že to byl dárek, který si vždycky přál. Bože, musím se okamžitě dostat pryč, než si nás někdo všimne.

„Holly kam jdeš?" Zeptá se opile-rozespale ten, co leží za mnou, nebo spíš na mě a snaží se mě přitáhnout zpátky.

„Šššš" zasyčím jak šišlající had a vyklouznu pryč. Rychle do kuchyně, napít se studené vody. Nedovedu si představit, jak jsem mohla skončit na houpačce s Willim. Pohledem přejedu terasu i obývák a zjišťuji, že jsem asi první vzhůru. Uklidní mě to. Většina odjela večer domů, ale ti nejvíc opilí zůstali. A ti budou spát asi ještě hodně dlouho.

Vylovím z úkrytu v kuchyni kabelku, najdu mobil a zkontroluji zprávy. Je tam jen jedna. Od Adama. Děkuje za prémiovou večeři. Usmívám se, Adam je prostě zlatíčko. Nechala jsem jemu i ostatním, co zůstali v redakci poslat maso se salátem. Když už nemohli přijít, ať si taky pochutnají. Zavřu mobil, poklidím zpátky do kabelky, najdu v kuchyni pytle na odpadky a dám se do uklízení. Ještě že jsem přemluvila Archieho k plastovým kelímkům a táckům. Použít, sebrat, vyhodit, jak jednoduché! Než se naděju, je pytel plný. Odnáším jej před dům k popelnici a jdu na druhé kolo. Za necelou hodinku mám dům uklizený a dokonce jsem nikoho neprobudila. Hurá!

Udělám si kafe, vezmu ze stolu něco k jídlu a jdu si sednout na terasu do volného křesílka. Mám skvělý výhled na ty dva spáče. Jednoho zkrouceného v křesle a druhého rozvalujícího se na houpačce. Můžu si je v klidu prohlídnout a taky že to dělám. Archieho už znám, i když je zase tak roztomilý, když spí, ale má pozornost se soustřeďuje na Williho. Pěkný urostlý chlap, co se směje i ze spaní, tmavě hnědé vlasy a co to kouká z pod trička? Nakloním se, abych byla o trošku blíž.

„Chceš ho začarovat Kylie?"

Trhnu sebou a zapadnu zase do křesla.

„Archie, víš jak jsem se lekla?" zašeptám směrem ke druhému křeslu, kde se protahuje a zívá právě probuzený Archie.

„Tak co, budeš čarovat? Nebo proč na něho tak koukáš?" Opře lokty o stehna a nakloní se ke mně.

„Jo, čáry, máry fuk, ať je z něho vlk! Srandisto. Koukám, co to má na ruce. Vypadá to jako kousek tetování." Kroutím hlavou, jako by mi to pomohlo. Prd pomůže, vidím stejný kulový, jako před chvílí.

Archie se mi směje, po chvíli si však vyhrne levý rukáv a ukáže něco, čeho jsem si vůbec nevšimla.

„Tohle tam má. Nechali jsme si to udělat spolu."

Vstanu a dojdu se podívat na ten obrázek na jeho paži pěkně zblízka. Vypadá to tak zvláštně, jako nějaká kytka, ale proč by si chlapi nechali tetovat kytku? Přejedu přes to prsty dívajíc se Archiemu do očí.

„To je kytka? Jak to, že jsem si toho nikdy nevšimla?"

„Vždycky byla tma Kylie" pokrčí rameny. „A není to kytka. Jsou to dvě spojené osmičky nekonečna. Za každého jednu, tak jako nekonečné přátelství. Byli jsme opilí a nic lepšího nás nenapadlo. Ale Willi už si do těch svých nechal dodělat iniciály Holly, Stelly a jeho. No a já nikoho nemám, tak jsou prázdný. Ale káčko by tam bylo hezký, nemyslíš Kylie?"

„Jo, to by bylo Archie," pohladím ho po rameni, dám pusu do vlasů a vydám se do domu pro kabelku.

„Pojedu domů, dům máš uklizený. A díky Archie." Otočím se ještě na něj a poté odcházím. Sedí tam v křesílku a nevěřícně na mě zírá.

Ale to káčko by tam bylo vážně hezký, pomyslím si s úsměvem na rtech.