NOLA ✔

54.

Kylie

Říká se, že každý den má svou noc. Ale každá noc má své dny. Jeden co končí a druhý co začíná. Ta soboto-nedělní noc, byla v našem vztahu s Archiem zlomová. Večer patřil jemu, ráno zase mě. A přesto to byla jen jedna noc, která by pro kohokoli jiného v běžném životě nic neznamenala. Ráno jsem se probudila na Archieho hrudi a všimla si, že má oči plné slz. Jenže stačil jediný pohled do jeho ruky, která svírala můj dárek a bylo mi vše jasné. Opatrně ho položil na noční stolek, otočil se ke mně a něžně, tak jako nikdy si mě vzal...

„Kylie, haló! Ty zase neposloucháš! Kde se touláš?"

„Já ..., na něco jsem vzpomínala." Usmívám se na Taryn, která je se mnou ve svatebním salonu a pomáhá mi vybrat svatební šaty. Dohodli jsme se totiž na svatbě co nejdřív. Proč čekat? Na mě by nemělo být ještě nic vidět a květen je přece měsíc lásky. Tak proč ne?

„Prosím buď už tady se mnou, ať konečně něco vybereme jo? Co říkáš tady na ty?" Bere do rukou volánové šaty, v kterých bych stoprocentně vypadala jako přeplácaný dort.

„Ani náhodou! Chci něco normálního."

„Tak, už jsem tady a vezu stojan plný novinek. Ještě sice oficiálně nejsou v nabídce, ale pan Carl říkal, že vám mám splnit vše, co vám na očích uvidím. Je sladkej že?" Prohodí k nám menší buclatější dáma, majitelka salonu, který jí kdysi pomohl získat právě Carl. No, není nad to mít všude známé! To se hodí i tady v NOLE.

Dám se do prohlížení novinek a když se blížím na konec, smutně vzdychnu. Já si snad nevyberu. Jedny mají veký výstřih, druhé sukni jak z baroka, třetí zase úzkou, že bych se zabila při prvním kroku a čtvrté rolák u krku. To jako myslí vážně? Nevěsta v roláku? Pane bože! Pomalu to vzdávám a letmo koukám na poslední troje šaty na tom novinkovém stojanu. Nic, nic a jo. To jsou ony! Aleluja! Proč vždycky to nejlepší musí být až to poslední? Beru je a mizím ve zkušební kabince. Rychle se do nich obléknu, zapnu zip na boku, uhladím sukni, otočím se k zrcadlu a vím, že to jsou přesně ty, co jsem celou dobu hledala. Nádherná decentní krajka na saténovém podkladu, výstřih tak akorát, holá záda a uzoulinká ramínka, pošitá malými kamínky. Zamilovala jsem se do nich, padnou mi jako ulité.

„Tak co, chceš pomoct?" Volá nervózní Taryn.

„Ne, mám vybráno!" Vycházím z kabinky a obě ženy stojí s otevřenou pusou.

„Vypadáte nádherně slečno." Vzpamatuje se první majitelka salonu a rukou si zakrývá svojí stále otevřenou pusu.

„Kylie, to je bomba, Archiemu padne brada stejně jako mě teď. Fakt ti neskutečně sluší. Ten střih, látka, to jsi přesně ty."

„Díky Taryn. Tak k nim ještě vybereme boty."

***

Doma na mě čeká Archie s Carlem a Mikem. Sedí u jídelního stolu jak sudičky u kolíbky a před sebou mají rozloženo spousty papírů. Organizují svatbu. Archie nechtěl žádnou agenturu, že prý to zvládneme samy, plus oni dva. Jsem zvědavá, ale zase bude to tak, jak chceme my. Jako hlavní z organizátorů se jeví Carl, ani se nedivím, má praxi ze své práce. Sedám vedle Archieho, pod stolem si s ním propletu prsty a kouknu na Carla.

„Tak, co už máme?"

„Kylie, doufám, že máš vybraný šaty, protože my máme asi všechno."

„Jo, šaty mám, boty taky, kadeřnici mám zamluvenou, kosmetičku a manikérku taky, takže mě si můžeš klidně odškrtnout jako hotovou věc." Zasměju se na Carla a on mi úsměv opatí. Vezme do ruky propisku a u všeho, co jsem vyjmenovala, udělá ukázkovou fajfku. Následně odfajfkuje i mé jméno.

„Takže to shrnu." Přejede pohledem přes nás všechny. „Obřad a parník jsou domluvený, jídlo, pití a obsluha od Rona taky. Vy dva jste komplet, hudba zajištěna, ubytování taky, oznámení se tiskne, družba, řidiči, výzdoba a fotografa domlouval Archie včera. Na co jsem zapomněl?"

„Kytky, dort a prstýnky, ale to už je taky domluvený." Ozve se Archie.

„No, tak to máme všechno přátelé!" Spokojeně se usměje a vybídne Archieho, aby přinesl něco k pití. Ten se zvedne a za chvíli se vrací s flaškou šampaňského a pro mě nese džus.

„Na nás, jak jsme šikovní!" Bouchne šampáňo a rozlije do skleniček.

„Teď ještě, aby to vyšlo. Co když mi ženich řekne ‚ne', to by celá vaše snaha vyšla vniveč." Ušklíbnu se na ně.

„Já ti ‚ne' nikdy neřeknu, lásko." Nakloní se ke mně Archie a políbí mě na tvář.

„Ty jsi tak hodnej Archie, takže ti nebude vadit, když mi daruješ půl stránky na moje nové psaní." Mrkám po něm, hladící rukou jeho tvář.

„Kylie, to jsem neřekl!"

„Mám svědky na to, že jsi řekl, že ‚ne' mi nikdy neřekneš. Z toho se nevyvlečeš Archie!" Poplácám ho po zádech a jdu si pro něco k snědku do lednice.

„To si s tebou ještě vyřídím Kylie!" Hrozí mi se smíchem.