NOLA ✔

38.

Kylie

Zítra to bude přesně týden a doktor mě pustí domů. Jenže kde je pro mě doma, když to nevím? Prý si tam určitě začnu vzpomínat, jelikož to tam znám. Takže ráno s Archiem vyjíždíme. Mám trošku obavy, přeci jen jsem si na Archieho ještě nevzpomněla, ale jeho chování, všechny ty fotky, videa mě ujišťují, že to se mnou ten chlap myslí vážně a že mě skutečně miluje. A mimochodem, je to vážně kus. No a už se zase usmívám, jen co na něj pomyslím.

„Kylie? Jsi připravená na cestu domů?" Ozve se ode dveří.

„No, nevím. Těším se, ale nevím, jaký to tam bude." Usměju se na Archieho, který se mezi tím usadil na mé posteli.

„S doktorem jsem domluvený na kontrolách tady. Bude to tak lepší. Papíry už jsou napsaný, ráno tě ještě prohlídnou a kolem osmé můžeme vyrazit. Jen tě chce ještě vidět Liza."

Archie mi o Lize vyprávěl. Jsem ráda, že mu pomohla. Určitě to pro něj nebylo lehké a mít někoho, kdo zažil něco podobného je k nezaplacení. Ráda se tam zítra stavím, taky abych jí poděkovala.

***

Místo pěti hodin jedeme kvůli bouračce na dálnici o dvě hodiny déle. Je to nekonečná cesta. V NOLE se stavujeme nejdřív v domě Archieho, kde si vezme pár věcí a veze mě ke mně domů. Město nevypadá špatně, ale když zastaví před honosně vypadající vilkou navíc v luxusní čtvrti a oznámí, „jseš doma", padne mi čelist.

„Já bydlím tady?" Nevěřícně se na něj otáčím, ale odpovědí je mi jen ukázka jeho bílých zubů, které na mě koukají z úsměvu.

„Klíče máš v kabelce, jdi dovnitř, já zatím vyndám z auta všechny věci." Vystupuje a hodlá udělat to, co řekl. Já lovím klíče v kabelce, která je pro mě stále velkou neznámou a po jejich nalezení se odebírám ke dveřím. Nejistě odemykám, vcházím do prostoru, za dveřmi deaktivuji hlídací zařízení a jdu do kuchyně. Pokládám kabelku na kuchyňský ostrůvek, natáhnu se do druhé skříňky zprava a vyndám své oblíbené slané preclíčky, které nasypu do misky. Postavím vodu na kafe a přichystám dva hrnky, do kterých ten životabudič připravím. Když se otočím, abych poklidila kabelku na své místo a odnesla kafe s mlsáním na stůl do obýváku, vidím ve dveřích usmívajícího se Archieho.

„Děje se něco?" Zeptám se, protože mě zaráží, že nenosí ty tašky z auta dovnitř, ale sleduje mě při přípravě kafe.

„Jsi doma Kylie a sleduj, co jsi udělala. Jdeš dovnitř, deaktivuješ hlídačku, ke které je potřeba znát kód, víš kde je kuchyň, kde máš preclíčky, uděláš kafe přesně tak, jak to máme rádi, ... víš co to znamená?" Jde ke mně, chytne kolem ramen a zahledí se do mých očí.

Přemýšlím, co řekl a sama nevím, jak jsem to udělala. Kdyby se mě ještě před barákem zeptal na nějaký kód ke hlídačce, tak ho nevím, samotný dům mi taky nic neřekl, natož abych věděla, kde je kuchyně. A kafe? V nemocnici jsem žádný neměla a u Lizy jsem ho odmítla. A prý je přesně takový, jaký jsme si dávali. Jak to vím? Po vstupu do domu jsem nepřemýšlela, jsem robot či co?

„Já nevím Archie, já ..., myslíš, že jsem si vzpomněla, nebo to bylo automatický?"

„Na to přijdeme!" Políbí mě na čelo a jde pro věci, které čekají zčásti v chodbě a z části ještě před domem. Já se vracím k původnímu plánu, poklízím kabelku a odnáším kafe s preclíčky do obýváku, kam za mnou po chvíli přichází i Archie. Sedím v křesle, Archie na gauči a zase se na mě směje.