NOLA ✔

41.

Archie

Sedíme v Montgomerské Jackson Hospital před kanceláří doktora Hale a čekáme, až bude mít všechny výsledky z vyšetření a pozve nás dál. Zrovna s Kylie probíráme, že by se mohla na pár hodin vrátit do práce, když se ve dveřích ukáže doktor Hale.

„Tak pojďte slečno Clowers."

„Můžu taky?" ptám se nesměle s očima upřenýma na doktora.

„Pokud to nebude vadit tady slečně ..." nechá volně otevřenou otázku směrem ke Kylie. Ta jen zavrtí hlavou a já mám tak vstup do kanceláře povolen.

Dosedneme do křesel naproti doktorovi a napjatě čekáme na výsledky.

„Tak" vydechne doktor Hale, sledující obrazovku počítače. „Všechno je v normálu, jizva je v pořádku, ale stále jí promazávejte a masírujte. Máte trošičku vyšší tlak, ale to může být strachem. Co? Nebojíte se, co tady na vás vybafnu?" Zasměje se na Kylie, která se jen uculí. „Můžete se pomalu vracet do normálního života, ale nepřehánějte to! Ze začátku doporučuji jen tři, čtyři hodinky práce, ať si zvyknete. Pokud byste se necítila, zvolnite, není kam spěchat. A vy" pohlédne na mě, „jí budete hlídat jako oko v hlavě. To jste ostatně dělal už tady. Rozumíme si?"

Souhlasně kývu hlavou a beru Kylie za ruku.

„Víte, kdyby jste si tenkrát neuvolňoval krk, nevrátila bych se. Děkuji doktore." Řekne Kylie a oba s doktorem na ní nechápavě hledíme.

„Promiňte, ale asi vám nerozumím slečno." Vypadne z doktora a nepřestává se na Kylie nevěřícně dívat.

„No" ošije se Kylie v křesle, „když jste mi dal tu věc na hrudník a řekl pal, nechtělo se mi vrátit, bylo mi moc hezky. Ale pak jste zaklonil hlavu, kývnul s ní vpravo, vlevo a tehdy jste mi moc připomněl Archieho." Koukne na mě a já jí pevněji stisknu ruku. „Uvědomila jsem si, jak ho miluju a věděla jsem, že se prostě musím vrátit."

„Co ... co ještě si pamatujete?"

„Všechno, jak jste mi říkal kočko, jak při vaší službě nikdo umírat nebude, jak mi potom Archie pouštěl písničky, povídal mi, prostě všechno." Odpoví, jakoby to byla samozřejmost. Což ale při pohledu na zcela paralyzovaného doktora Hala není. Je vykulený, jako kdyby viděl ducha. Najednou však vylítne ze židle a začne se radovat jak malé dítě.

„Ano, ano, ano! Já to věděl! Měl jsem pravdu!" Projede si rukama své hnědé perfektně zastřižené vlasy, pak se chytne za spánky a opět vesele zvolá. „ Celou tu dobu jsem měl pravdu a nikdo mi nevěřil. Kylie, to je skvělé! To je úžasné!" Dopadne zpátky do křesla a úsměv mu z tváře ne a ne zmizet.

„Je promiňte, já jsem vám..."

„V pořádku, klidně mi tak říkejte, nevadí mi to." Vpadne mu do věty, kterou se chce omluvit.

„Dělám to zcela vyjímečně, ale děkuji, v tom případě jsem Roy, těší mě Kylie." Stoupne, podá jí ruku a vzápětí se otáčí a podává ruku i mě.

„Roy."

„Archie." Potřeseme si rukou a plácneme se po rameni.

„Tak tohle je určitě to nejlepší, co mě potkalo. Kromě mé ženy a dětí, samozřejmě. To je naprostá bomba! Já věděl, že má cenu si s nimi povídat, chovat se k nim, jako by byli vzhůru. Já to věděl, cítil jsem to!" Pohlédne na naše rozesmáté tváře a omluvně pronese: „Promiňte, ale je to tak, tak ..."

„Prostě bomba!" Vyprskne Kylie.

„Jo, prostě bomba."

„Royi, můžu si s tebou promluvit o samotě?" Když Roy kývne, otočí se na mě a pohledem poprosí, abych počkal venku.

„Dojdu zatím pro kafe" políbím jí do vlasů, podám Royovi ruku na rozloučenou a odcházím pryč.

***

Po návštěvě Lizy jsme se k odjezdu domů dostali až kolem páté odpoledne. Sice nás přemlouvala, ať přespíme a jedeme až zítra, ale to jsme s díky odmítli.

Kylie mě ukecala, aby mohla řídit a tak už z Montgomery sedí za volantem. Její tichou jízdu, připisuji soustředění se na cestu, ale přesto mi to nějak nehraje.

„Kylie, děje se něco?"

„Ne, mělo by?" Odpoví nejistě.

„Zlato, nelži, mi, něco tě trápí. Řekni mi to, prosím." Stisknu jí stehno a cítím, jak je napnutá.

„No jo" kapituluje po chvíli, „ stejně bych ti to řekla, tak já zastavím u nejbližšího bistra."

V Mobile opravdu staví u prvního bistra, co je u cesty a zanedlouho už sedíme u malého stolku s kafem před námi.

„Tak copak se děje Kylie" nahnu se přes stůl, vezmu jí za ruce, abych dodal podpory a čekám, co z ní vypadne.

„Víš, je to ..., týká se to ..., no toho..." Leze z ní jak z chlupaté deky a očima těká po místnosti.

„Čeho Kylie?"

Zhluboka se nadechne a zašeptá: „Sexu."

„Ublížil jsem ti, udělal jsem něco špatně, že jo? Nebo ..." panikařím.

„Ne, ježiš ne, zadrž Archie!" Vpadne mi do řeči. „Je to s tebou báječný, skvělý, všechno je v pořádku. Teda skoro všechno. Jde o to, že jsem brala pilulky, ale v nemocnici mi je nedávali. No a doma jsem je taky nebrala. A když jsme spolu potom spali, tak jsme se nijak nechránili. Prostě jsme to úplně zazdili. Oba. Z ničeho tě neviním, zkrátka jsme mysleli na něco jiného. No, stalo se, ale já ..."

„Jsi těhotná?" Kouknu se jí nadšeně do očí. Tohle by mi totiž vůbec nevadilo.

„Archie, to se mě musíš zeptat tak za měsíc, teď je ještě brzo." Poposedne nervózně na lavici. „Ale doufám, že ne. Nebo já nevím, jsem zmatená. Nevím, jestli chceš děti, bojím se, co bys udělal, nevím, jestli bych to zvládla já, jestli je na to moje tělo teď dost silný po všem, co teď bylo, bojím se, aby to neskončilo jako minule. Prostě zmatkuju,panikařím." Vzhlédne ke mě očima, které stále nervózně těkají sem a tam.

„Kylie" obejdu stůl, abych si jí mohl přivinout k sobě. „Miluji tě, ty si to nejlepší, co jsem od života mohl dostat. A pokud budeš těhotná, je jedno jestli teď, nebo později, uděláš ze mě toho nejšťastnějšího chlapa na světě!" Schoulí se na mou hruď a já jí políbím do vlasů.

„Díky Archie."