NOLA ✔

23.

Archie

„Vítej u mě doma!" Zvolám vesele, když otevřu hlavní dveře a pustím Williho dovnitř.

„No, vypadá to tu dobře Archie, tady by se líbilo i Holly."

„Dáme pivo na terase, pojď." Vrazím Willimu plechovku do ruky a jdu přes obývák ke dveřím.

„Tak co novýho ve starým dobrým NY?" Ptám se, jen co dosednu do křesla a kouknu směrem na Williho.

„Od tý doby, co seš tady, se tam skoro zastavil čas brácho. Mám jen jednu novinku. Budeme mít druhý."

„Skvělá zpráva, gratuluji. A kdy že to bude?"

„V únoru. A doufám, že tentokrát to bude kluk." Zazubí se na mě a já si vzpomenu, jak byl ze začátku zklamaný, když se u prvního dozvěděl, že to bude holka. No a teď? Teď ho má malá Stella obmotaného kolem prstu a on by jí snesl modrý z nebe.

„A co ty, vyprávěj, jak to tady šlo. Co první dojmy z NOLY? Vůbec se to tady nezměnilo."

„Zamiloval jsem si to tady. Fakt se mi tu líbí."

„A co ženský, máš nějakou, nebo ti podlehla Kylie?" Upije z piva a při pohledu na mé vytřeštěné oči se rozesměje.

„Takže jsi jí dostal ty kanče!" Zařve,že to musí slyšet až v centru.

„Kdyby mi nějakej idiot z NY řekl, jak se jmenuje celým jménem má zástupkyně, tak mohlo být vše v pohodě." Zavrčím na něj. „Takhle jsou jen problémy!"

„Jsem jedno ucho, tak to vybal." Nakloní se ke mně blíž.

„Druhou noc tady, jsem sbalil na baru holku, byla smutná, ale okouzlující. Skončili jsme u mě a vyspali se spolu. Nic lepšího jsem nezažil, jenže ona ráno odešla. V pondělí jsem šel poprvé do novin a tam jsem zjistil, že slečna Clowers rovná se holka z baru. První, co mi řekla bylo, že dává výpověď ... Víš, jak jsem se cítil? Jak ten největší hajzl! Ona se mi vážně líbí Willi. Nějak jsem jí ukecal, ale měla podmínku. Pravidla. Takže od té doby dodržujeme mezi sebou jistá pravidla. A to nejsou pravidla, ale problémy! Pravda, občas jsme je porušili, ale to jsou výjimky. Kdyby to byla jen ta holka z baru, tak bych možná i zapomněl, i když to bylo vážně úžasný. Jenže já jí vídám každý den v práci. Každý den si připomínám, jak je skvělá a jak jí chci. A ona se mě straní. Objevil jsem se v době, kdy se zabila Debra, ona vyhodila po třech letech přítele, vyspala se s někým a pak se z toho někoho vyklubal její nový šéf. Nevěří mi ani nos mezi očima! Snad si myslí, že jí chci jen proto, že zůstala sama. Máme mezi sebou něco tak zvláštního, co nejde ani specifikovat. Jsou okamžiky, kdy je to dobrý, ale pak se zase uzavře do tý svý bubliny a nepustí mě k sobě. Hele, nikdy jsem nikoho tolik nechtěl jako jí. Vždyť já tenhle velkej barák koupil s tím, že tu bude se mnou. Jsem vůl, normálně jsem z ní zešílel. Vidím jí každý den, ale je nedostupná jako dort za výlohou, na kterej nemáš prachy."

Dopiju pivo a zvednu se pro další. Vezmu i ty chipsy, co tu zbyly z minulého víkendu, ty, co byly údajně jako bonus k zelenině co přivezla Kylie.

„Ty ses normálně zamiloval Archie a je to s tebou sakra vážný. Sice jsem si myslel, že byste se mohli s Kylie dát dohromady, myslela si to koneckonců i Debra, ale že to půjde takhle ..."

„Debra? Co ta s tím má co společného?" Kouknu na něj a podávám mu pivo a balíček chipsů.

„Debra chtěla skončit a dělat jen externě. Věděla, že Kylie nebude chtít šéfovat, tak navrhla z legrace tebe. Prý by ses Kylie líbil. S tím jejím to prý nebylo nijak veselý. Možná věděla víc, než samotná Kylie. No a tak když se po pár dnech stalo, co se stalo, poslal jsem tě sem. Netušil jsem, že sbalíš zrovna Kylie a budeš mít potom problémy. To jsem vážně nechtěl brácha. Ale neboj, to bude dobrý, nějak to urovnáme. Dneska to nevypadalo tak zle, ne?" Poplácá mě po rameni a připomene starý časy, kdy jsme si svěřovali úplně vše. Vlastně to začalo smrtí jeho táty. Člověk potom zjistil, že se mu kolikrát i ulevilo, když se svěřil. Jenže potom začal randit s Holly a času bylo míň. Ale dneska je tu jen on, jako kdysi.

„Já nevím."

„Měli jste spolu ještě něco?"

Zvednu oči k těm jeho a potom je zase zapíchnu před sebe do trávníku.

„Přímo sex ne, ale něco bylo."

„No tak vidíš, to bude dobrý, počkáš na vhodný okamžik a bude tvoje. Holly vždycky říká, že ženskou musíš překvapit v okamžiku, kdy to nejmíň čeká. A jí můžeš věřit." Zasměje se a donutí i mě k malému úsměvu.

***

Kylie přijela už kolem čtvrté, aby nám pomohla připravit nějaké saláty a tak. Já se v tom nevyznám, Willi jen trošku, ale ochotně jí oba pomáháme. Zase přivezla nákup, tentokrát ve dvou obrovských taškách, které dala pro jistotu na korbu. Nechápu, jak to tam dala, protože jsme měli s Willim co dělat, abychom je sundaly dolů.

„Ochutnat neznamená sežrat Archie!" Mračí se a plácne mě vařečkou přes ruku, ve které držím lžičku a ochutnávám nějaký zeleninový salát, co právě dodělala.

„Když on je tak dobrej." Řeknu s plnou pusou a dostanu vařečkou i přes ní.

„S plnou pusou se nemluví!" Zvedne obočí a bere tu dobrůtku pryč ode mě.

Polknu, abych nedostal ještě jednou a ukážu na Williho. „On taky užírá a jemu nic neuděláš?"

„Nežaluj, já můžu, já jsem šéf!" Otočí se od další mísy Willi.

„Jste jak malý a jestli to nepřestanete užírat, tak vám dám klidně na holou, šéf, nešéf. Je mi to jedno!" Otočí se na nás Kylie mávající velkou vařečkou.

Pro jistotu jí poslechneme a všech pět salátů, co stačila udělat, dáváme do ledničky.

Když nachystáme úplně všechno, sedneme na terasu a čekáme na první hosty.