NOLA ✔

17.

Archie

Jen co se za Kylie zavřely dveře, jdu k dělící stěně mezi našimi kancelářemi a mezi žaluziemi, které jsem nedávno mírně natočil, sleduji, jak naštvaně bouchá hlavou o dveře a pak zmizí na balkoně. Chce mě, vím to, ale je tak tvrdohlavá! Raději mi dohodí Erin a sama se tím trápí, než by mi dala jedinou šanci být s ní.

Sjedu dolů k recepci pro kafe a beignets. Cestou zpátky přemýšlím, co jí řeknu a jestli je tohle vůbec dobrý nápad, ale mozek stávkuje. Jak se jedná o Kylie, jsem totálně mimo.

Opatrně otevřu dveře na balkon a tam najdu Kylie schoulenou a ubrečenou v křesílku.

„Donesl jsem ti tvoje oblíbené kafe a beignets." Pokládám je na stoleček a sedám do druhého křesílka. Ani se na mě nepodívala. Natáhnu ruku k jejímu rameni a cítím, jak se celá chvěje.

„Kylie, proč to děláš? Trápíš jen sama sebe."

„Já vím." Vzlykne po chvíli a konečně se na mě podívá. Oči má zarudlé, unavené a slzy jí na tváři udělaly několik svislých cestiček.

Zvednu se a kleknu před ní. Opatrně setřu slzy, které se zase vydaly na cestu, chytnu její obličej do dlaní a zlehka políbím na slané rty.

Prsty mi zajede do vlasů a zatáhne tak, abych jí hleděl přímo do očí.

„Nemůžu Archie, ještě ne." Zašeptá a opře svoje čelo o to mé. Naše rty jsou jen milimetry od sebe a já cítím její horký dech. Prsty z mých vlasů přesunula dopředu, kde palci přejíždí přes lícní kosti a mě pod jejím dotykem běhá mráz po těle.

„Archie, nedělej mi to. Nebuď takovej, prosím, já nemůžu." Každé její slovo se tříští o mé rty. Ale já nic nedělám, to ona je tady ta, co se trápí zcela zbytečně.

„Kylie, hoď všechno za hlavu, nepřemýšlej nad tím."

Rty máme pořád tak blízko, oči zavřené a každému z nás se prohání v hlavě milion myšlenek, které se nechtějí usměrnit.

„Já tě ... Archie!" Vydechne a jazykem pomalu olízne mé rty, těsně před tím, než zkrátí tu milimetrovou vzdálenost a políbí mě. A znovu, přitáhne si mě za vlasy ještě blíž a její polibky se stávají vášnivější, dravější.

Užívám si tu chvíli, to skromné dávkování jejích polibků, protože vím, že to může každou chvíli skončit. V tomhle je Kylie nevypočitatelná.

Jenže ona se posune na křesílku dopředu a rozevře nohy, abych se mohl namáčknout ještě blíž k ní. Sukně se jí při tom vyhrne až do klína a já jsem si stoprocentně jistý, že zase nemá žádné spodní prádlo. Dodám si odvahy a rukou sjíždím od jejích vlasů pomalu dolů. Nejdřív se zastavím na prsu, které zlehka promnu a pohraju si s bradavkou, která mi vyšla okamžitě vstříc. Když Kylie nic nenamítá, pustím ruku ještě níž. Chvíli přejíždím po lemu sukně a pak jí nechám sklouznout mezi nohy. Měl jsem pravdu, je bez prádla. Ještě chviličku nechávám ruku jen tak ležet na jejím přirození a vnímám to teplo a vlhkost pode mnou. Když s ní konečně pohnu a zlehka přejedu palcem přes klitoris, Kylie sebou cukne a skousne mi spodní ret. Její vzdychání mě popožene a já si dole začnu hrát, tak jako bych to dělal pokaždé, kdyby mi dala šanci. Vím, že já z toho dneska nic mít nebudu, ale to mi nevadí. Hlavně ať je spokojená ona. To mi bohatě stačí. Čím víc se blíží k cíli, tím víc a drsněji mě líbá, mačká, drtí, tahá za vlasy. Rty mě pálí, vlasy bolí a hlavu mám jak ve svěráku, ale stojí to za to. Stojí to za ten okamžik, kdy se mi celá rozechvělá zhroutí do náruče a do úst vzdychne mé jméno.

Obtočím ruce kolem jejího drobného těla a hlavu si položím na její rameno, ona udělá totéž. Oběma je nám jedno, že jsme na balkoně a v pracovní době.