NOLA ✔

56.

Kylie

Poslení den v práci. Týden už mám Mika zaučovat, ale on vše zvládá, tak jsem mu jen uvolnila místo u stolu a já relaxuji a dodělávám rozpracované věci na svém oblíbeném balkoně. Jo, po něm se mi bude stýskat. Co věcí se tady stihlo udát. Pousměji se a snažím se do zásoby nasát ten svěží vzduch, který je cítit Mississippi. Beru ze stolku svou kafovou drogu, ucucnu a do pusy strčím beignets. Olíznu ze rtu krystalky cukru a zavírám oči ponořená do vzpomínek. Debra nikdy nepochopila, jak tady můžu pracovat, měla ráda pohodlí a tak představa, že bude sedět v křesílku s nataženýma nohama, laptopem na klíně, šla úplně mimo ní. Zato já jsem si tohle místo zamilovala, už když jsem tu byla poprvé. Magické patnácté patro, kde se kloubí všechno se vším. Byla jsem tu víc, než v kanceláři za stolem. Všichni si na to zvykli. Když mě hledali, byla jsem prostě tady. Zvykl si i Archie, i když poprvé byl jako rozzuřený býk, když mě hledal a já zatím seděla celou dobu tady. Chodila jsem sem nejen pracovat, ale i brečet, uklidnit se, smát se. A pak jednou přišel on a dal tomuhle balkonu nový rozměr. Archie mi tady dokázal, že o mě stojí, jenže já si to tenkrát ještě odmítala přiznat. Já byla tak blbá! Teď už to vím, ale tenkrát jsem se bránila zuby nehty, aby mě nedostal. Nakonec jsem mu sama skočila do náruče.

„Kylie?" Ozve se ode dveří Mike, rušící mé vzpomínání.

„Copak potřebuješ?" Otočím se na něj a rukou ho vybídnu, aby si sednul.

„Nic, jen jsem ti chtěl říct, že tě nevyháním. Víš, že tady máš dveře vždycky otevřené." Pohladí mě po ruce, kterou mu následně stisknu.

„Já vím, Miku. Ale Archie má pravdu, peníze nejsou problém, tak můžu zůstat doma. Komu se to poštěstí, že může být doma a sledovat, jak děti rostou? Víš, naši měli bar a ne že by se o mě nestarali, ale vést bar, kde si dělali první poslední, stojí dost času. Nikdy mi to nevadilo, když jsem chtěla, jeden z nich tu pro mě vždycky byl. Ale představa, že můžu být s dětma pořád, že tu můžu být pro ně, kdykoliv. Láká mě ta představa, že jim můžu nabídnout něco víc. Budeme mít víc vzpomínek, víc zážitků. Třeba mě to jednou omrzí a já ještě ráda prchnu do práce, ale na to teď nemyslím. Za pár měsíců nás bude o jednoho víc a já už se těším. Chci si to užít, jak nejvíc to půjde."

„Já se taky těším, konečně ze mě bude strýček Mike."

„Ty se hlavně postarej, ať je z tebe taky někdy taťulda Mike, ne jenom strýček! Počkej, ty se usmíváš, něco mi tajíš!" Prohlížím si ten červenající obličej s tajemným úsměvem Mony Lisy. „Tak která to je? Znám jí?" On mi ten hajzlík něco tají! Mě, která je pro něj něco jako ségra!

„Něco se rýsuje. Ale dozvíš se to jo? Neboj!" Koukne na mě tím svým modrým kukučem.

„Nebo to z tebe vymlátím, hlava nehlava!" Pohrozím mu, i když vím, že mi to při první příležitosti řekne sám.

„Mám tě rád Kylie."

„Vždyť já tebe taky Miku. Co já bych bez tebe a Taryn dělala." Povzdechnu si, neboť ti dva jsou moje všechno. Něco jako sourozenci, rodina, která tu byla vždy pro mě a naopak. Nikdy mě neodsuzovali a já je taky ne. Skvěle by se k sobě hodili. Budu je muset seznámit trošku víc, pokud to teď Mikovi nevyjde.

„Kylie, já už půjdu něco dělat, ať mě šéf hned nevyrazí. To víš, já mu postel nezahřívám ..." Zvedne se a zdrhá se smíchem z balkonu. Přesto se mi ho ještě podaří plácnout po zadku.

„Hajzlíku jeden. Ještě aby!"

***

„Kylie?"

„Archie, děje se něco?"

„Mike už je pryč, kancelář je zamknutá, moje taky, tak jsem si říkal, že když jsi tady ten poslední den, že je na čase se taky rozloučit. Tak jako jsme se loučili s domem." Podívám se do jeho mrkající tváře, ale to už mi z klína bere laptop a pokládá ho na stolek. Sklání se ke mně, líbá na tvář a když se nebráním, rozluček není nikdy dost, rozepíná mi halenku a ruce natiskne na má prsa, protože jak jinak jsem zase bez prádla. Ani v těhotenství toho nenechám, jsem už prostě taková.

Nevím, jak jsme to na tak malém prostoru zvládli, ale co vím určitě je, že mě to nestačilo. Táhnu tedy Archieho do kanceláře, doufám, že je opravdu zamčeno, udělám místo na pracovním stole, vyskočím na něj a přitáhnu si Archieho k polibku. Miluju ho a poslední co vidím, než se mu celá znovu odevzdám, je jeho roztomilý úsměv a chtivé, divoké oči, které mě hltají, jako tenkrát poprvé...