NOLA ✔

44.

Archie

Vezu Kylie k doktorce, kam je objednaná. Měla by se dozvědět, zda těhotná je, nebo není. Když jsem se jí ptal, na ty její ženský věci, říkala, že není zvyklá se o tom bavit s chlapem. Tak jsem jí nechal a víc se neptal.

„Kylie, mám jít s tebou?" Ptám se na parkovišti před ordinací.

„Ne, to zvládnu, díky. Ale můžeš počkat támhle v té kavárně, já tam potom za tebou přijdu jo?"

Na rozloučenou se políbíme a pak si jdeme každý svým směrem. Kylie vpravo do ordinace, já vlevo do kavárny. Sedám ke stolečku u okna, abych měl výhled na směr, odkud bude Kylie přicházet a objednávám si kávu. Nevím, jak dlouho budu čekat. Když tak vzpomínám, tak jsem na své bývalky nikdy nečekal, až se vrátí od doktora, natož od ženského doktora. Buď tam nechodily vůbec, nebo tam chodily a já to nevěděl. Nezajímal jsem se o to. Nikdy jsem se moc nezajímal, co dělají ve svém volném čase, nebo v čase, co nejsme spolu. Taky se to párkrát obrátilo proti mně a já skončil s parohama, jako naposled s Jolee. No jo no. Ale s Kylie je to jiné, zajímá mě každá vteřina jejího života, nejraději bych byl pořád s ní. Cítím, jak jsme spojení, propojení, prostě patříme k sobě. I kdyby mi vyprávěla tu největší pitomost na světě, budu se zájmem poslouchat, hlavně, že budu s ní. Miluju jí, je nádherná žena s ještě nádhernější duší. V nemocnici jsem si uvědomil, že i kdyby se jí nedej bože něco stalo a vypadala všelijak, tak bych jí stejně miloval. Pořád by to byla moje Kylie. Miluju jí proto, jaká je, ne proto, jak vypadá. Snesl bych jí modré z nebe, kdyby ...

„Zdar brácha!"Zvolám do telefonu.

„Archie, žiješ vůbec, nebo na tom s Kylie pořád ležíte, že nemáš čas ani zavolat svému kamarádovi?" Vtipný jako vždycky.

„Willi, Willi, Willi, ty ses vůbec nezměnil. Jak je?"

„Holly vás zve s Kylie na Den díkuvzdání. Přiletíte, že jo? Chce Kylie poznat a ty jsi tu taky dlouho nebyl. Vyrazíme zase do nějakého baru, popijeme, zapaříme, jako kdysi."

„Plánovat ti šlo vždycky dobře Willi! Hele proberu to s Kylie a dám vědět jo? Jak se jinak má Holly a co moje malá Stella?"

„Holly je v pohodě, sice má pupek jak na dvojčata, ale zvládá to. No a Stella je malá vyděračka. Má teď takový vyděračský období a už jsme z ní oba na prášky. Vyrostla, nepoznáš jí a moc se těší na strýčka Archieho, tak jí koukej nezklamat. Jinak bude řvát až do vánoc a kdo jí potom bude poslouchat!"

„Willi, mám hovor na druhé lince. Zavolám, až to proberu s Kylie jo? Pozdravuj holky."

Ukončím hovor s Willim a přepnu na druhého volajícího.

„Ahoj mami, promiň, měl jsem na drátě Williho."

„Archie, to se omlouvám, ale chtěla jsem ti nabídnout, jestli byste nechtěli přijet na Den díkuvzdání. Chceme s tátou poznat tu tvou slečnu a tohle by byla dobrá příležitost. A navíc už jsi skoro rok pryč a mě ..."

„Mě se taky stýská mami." Doplním jí, protože vždycky když s ní mluvím, na mě ten stesk dopadne taky.

„Willi mi volal z toho samého důvodu, vy jste se domluvili ne? Musím to probrat s Kylie a pak dám vědět jo? Brácha taky přijede?"

„Kylie, to je pěkné jméno. Jsi na ní hodnej Archie?"

„Ten nejhodnější mami. Co ten brácha, přijede?" Zasměju se, vlastně jsem jí jméno řekl až teď.

„Ne, Aiden nepřijede, ale přijedou na vánoční svátky. Madison teď nechce do letadla, bojí se."

„Mami, my to probereme a potom ti zavolám jo? Už budu muset končit, Kylie se vrací. Mám tě rád a pozdravuj tátu. Pa." Spěšně položím mobil, protože vidím Kylie přecházející parkoviště.

Vstanu a jdu jí částečně naproti. Vezmu kolem ramen a dovedu jí až ke stolku.

„Tak?" přiškrceně vyslovím otázku, která kolem nás kroužila celý ten měsíc.

„Nic," pokrčí rameny, hledíc na desku stolu, „těhotná nejsem, jen to mám nějaký rozházený. Prý se to srovná pilulema, co mám zase začít brát. Takže už nebude potřeba kondom." Konečně vzhlédne a v očích má zmatek. „Ani nevím, jestli jsem ráda, nebo ne."

„Kylie" beru jí za ruce „není konec světa, hlavně že jsi zdravá a až se budeš cítit, tak přeci můžem ..."

„A ty bys chtěl?"

„Vždyť jsem ti to říkal, ano, moc rád s tebou budu mít děti, pokud si ty mě, vybereš jako jejich otce. To zní hrozně viď?" Usmívám se, co jsem to dokázal vyslovit za zkomolenou větu.

„Jo, jako uděláme výběrové řízení a výherce bude mít tu možnost mě oplodnit a mít se mnou děti." Konečně se směje.

„No, tak to budu doufat, že budu jedinej zájemce a vítěz."

„Nejdřív svatba, potom děti. Dvě, kluk a holka." Řekne rozhodně.

„Se svatbou souhlasím, ale děti čtyři. Dva kluci a dvě holky."Oponuji.

Vytřeští na mě oči a nesouhlasně kroutí prstem, jen kousek od mých očí.

„Ne, ne, ne, leda že bys je odnosil ty. Víš, jak velký břicho budu mít? A potom budu tlustá, všude samý strie, prsa vytahaný od kojení, věčně nevrlá, podrážděná, nebude žádnej sex, protože na něj nebudu mít náladu a ty nebudeš chtít a ..."

„Budu chtít, proč bych nechtěl?"

„Teď jsem ti řekla, jak budu vypadat, jednoduše ze mě bude velký, tlustý vorvaň a ti moc sexy nejsou!"

„Kylie, ty pro mě budeš sexy i kdybys měla bůhvíkolik kilo navíc, víš? Stejně pochybuju, že ztloustneš, protože už teď jíš jak tasemnice a koukni se na sebe. Třicet kilo i s postelí. A hlavně, já tě miluju a je mi jedno, jak vypadáš!"

„OK, kapituluju, dostal jsi mě, vzdávám se!" Zvedá ruce nad hlavu. „ Necháme to na osudu. Ale o tom počtu si ještě někdy promluvíme. Teď jdeme do práce, pojď!" Vstáváme od stolu, ale mě se zase rozezvučí mobil.

„Dneska jsem jak telefonní ústředna, už volal Willi, máma ..." Prohodím směrem ke Kylie, spěšně zaplatím, a zvednu telefon.

„Prosím."

„Neumíš se představit zlato?"

„Ahoj Carle, copak se děje mému milému cukrouškovi?" Kylie puká smíchy a já si cestou k autu vyslechnu kecy milého Carla, o tom, jak on cukroušek není a já rozhodně mezi jeho cukroušky nepatřím, protože jsem něco víc.

„Tak fain, těší mě, že jsem ve tvé hierarchii výš, než obyčejný cukroušek, ale proč voláš Carle?"

„Tak zaprvé, jsi sice výš, ale to neznamená, že budeš urážet moje cukroušky, protože v jistých vlastnostech a hlavně dovednostech jim nesaháš ani po kotníky a věř, že vím, co říkám! A hlavně tě můžu klíďo píďo srazit až na dno, kde pak budeš těm mým cukrouškům koukat na šlapky chodidel! Tak nízko budeš Archie! A zadruhé, můžeš konečně zaplatit Kylie ten dům, protože už mám rozhodnutí soudu, kdy se ten debilní nesmyslný návrh zamítá. Takže se potvrdilo to, co jsme věděli od začátku, akorát teď to má úřední štempl, tak je to oficiální. Až to zaplatíš, budu potřebovat potvrzení, anebo to můžeš zaplatit přese mě. Jasný zlato?"

„Rozkaz šéfe, zítra se na to vrhnu a pak ti pošlu potvrzení. Jo a Carle, mám tě rád, ty chlape jedna cukrová!" Směju se do telefonu. Carl a jeho řeči mi vždycky zvednou náladu o sto procent.

„Archie ty ..."

„Já vím, já vím, Carle, tak zítra. Ahoj."

„Papa a pozdravuj moje sluníčko."