NOLA ✔

36.

Archie

Čtvrtek. Před týdnem jsme se s Kylie váleli v posteli a užívali si jeden druhého. Za zavřenými víčky se mi celý ten čas odehrává znovu a znovu. Úsměv, který se mi tou vzpomínkou usídlil na tváři, zmizí rychlostí blesku, když ty oči otevřu a spatřím Kylie ležet na nemocničním lůžku a připomenu si tu skutečnost, že je stále v kómatu. Doktor říkal, že do něj lze upadnout i z těžkého otřesu mozku, nebo šoku, protože se u Kylie naštěstí žádné poranění hlavy nepotvrdilo. Nespočetněkrát jsem jí za tu dobu vyprávěl náš příběh, pouštěl její oblíbené písničky, nebo jsem jí jen tak povídal, co pro mě znamená. Doktor říkal, že by jí to mohlo pomoct, prý jí může probrat kterýkoli podnět. Věří totiž v to, že pacienti v kómatu vnímají. Tak tomu věřím i já.

Po večerech jsem stihl mezi telefonáty Willimu a Taryn, kterým volám každý den, projet internet a najít na téma koma co nejvíc informací. Mám z toho sice smíšené pocity, ale něco vyjít musí. Musím jí vrátit zpátky!

Přišla terapeutka a bude s Kylie cvičit. Mám hodinu, kdy se jdu do motelu najíst a pak se zase vrátím. Liza s Calvinem se mi snaží se vším pomoct a musím uznat, že nebýt jich, už jsem se dávno zbláznil. Je to tak ubíjející, nevědět.

Do nemocnice jsem se vrátil akorát. Usedám na stejnou židli, na které jsem už proseděl nespočet hodin a beru do rukou Kyliinu pravou ruku. Políbím jí a oznamuji, že mám novinku. Na ten nápad mě přivedla Liza.

„Miláčku, teď někomu zavolám a ty si poslechneš, co ti chtějí říct." Podívám se do jejího obličeje, který je stále stejný a já bych dal cokoli, za alespoň malý úsměv.

„Jste tam všichni? Jo, dobrý, tak můžete mluvit." Dávám telefon Kylie k uchu a nechávám jim čas i soukromí, aby jí řekli všechno, co chtějí. Po půl hodině se rozloučili i se mnou a já, i když bych neměl, lezu ke Kylie na postel a lehám si vedle ní.

„Slyšela jsi, co ti Willi, Mike a Taryn říkali? Ti jsou ukecaní co?" Zasměju se a napadne mě ještě jeden nápad. V neděli jsme se u jezera natáčeli. Teda já jsem natáčel Kylie, protože řekla něco, co jsem musel mít zaznamenaný, kdyby si to zase chtěla rozmyslet. Něco jako důkazní materiál, jak to sama nazvala. Natáhnu se pro mobil, najedu na příslušnou složku, dám ruku před sebe, abych viděl na obrazovku a zmáčknu play. Ozývá se Kyliin smích a zanedlouho zazní ta jedna věta, kvůli které jsem to natáčel. Běží k jezeru, tam se zastaví, roztáhne ruce a z plných plic zakřičí: „Já Kylie Dawn Clowers miluji Archieho Timothy Harrigana!"

Z očí mi tečou slzy, takže vůbec nevnímám zbytek videa. Vypnu a odložím mobil, otočím se ke Kylie, pohladím jí po tváři a řeknu to, co cítí i moje srdce.

„Já Archie Timothy Harrigan miluji tebe Kylie Dawn Clowers. A vždycky budu." Políbím jí něžně na rty, ale dojde mi, že něco je tu jinak. Vzhlédnu na přístroje za její hlavou a srdeční činnost je o poznání rychlejší, než byla doposud. Zvoním na sestru, která po příchodu volá doktora. Dojde doktor Hale, který Kylie operoval a oživoval.

„Tak co se děje?" Koukne na mě, ale to už ho informuje sestra, která s velkým úsměvem prohodí krátkou větu, která se mi moc líbí.

„Nejspíš se probouzí."

Ustupuji do pozadí, ale tak abych viděl, co budou dělat. Kontrolují přístroje, zorničky, zkouší reflexy.

Doktor na mě pokyne, abych šel blíž. Přijdu k lůžku, chytnu Kylie automaticky za ruku a nechápavě se podívám na doktora. Ten mě očima navede ke Kylie a usměje se.

„Vodu." Zachraptí Kylie a mě zase tečou slzy. Nestydím se za ně, teď ne. Pomalu otevírá oči a zvědavě přejíždí po nás třech sudičkách, co stojíme kolem její postele. Jak rád zase vidím ty její kukadla. Sestra jí mezitím dává loknout vody a doktor Hale zapisuje cosi do papírů.

„Kylie" vydechnu štěstím. Ona se na mě s přivřenýma očima podívá a zakroutí hlavou.

„Kdo jste?" Píchne mě u srdce, ale to už mě doktor bere kolem ramen.

„To je váš přítel Kylie." Nad touto větou se zamračí, ale nic dalšího neříká.

„Má dočasnou ztrátu paměti, to se stává" otáčí se ke mně „ připomínejte jí co nejvíc a ona si určitě začne vzpomínat. Zítra ráno uděláme vyšetření, abychom zjistili, jak na tom je."

Doktor se sestrou po zkontrolování všech důležitých věcí odejdou a nechají mě s Kylie samotného. Věděl jsem, že si nemusí na nic pamatovat, ale zažít to, je něco tak hrozného. Tak to bolí! Zase jsem se ocitl na samém začátku, zase budu o Kylie usilovat a zase ji budu mít. Patříme k sobě, na tom žádné koma nic nezmění!