39.

460 32 12
                                    

Kylie

*** Usedáme do pohodlných sedaček v kině, ruce propletené, on drží popcorn, já pití. Světla zhasla a na plátně jdou úvodní titulky. Jsem zvědavá, jaký ten film bude, tak dlouho jsem nebyla v kině. První záběr je na malé šťastné děvčátko, jak nejistými kroky běží za tátou, který má pro ni otevřenou náruč. Najednou střih a objevuje se tam holka, co přiletí domů a od dvěří křičí, že jí vzaly na žurnalistiku, střih, krásné osmnácté narozeniny Kylie, střih, vaši rodiče měli nehodu, střih ... Nervózně se zavrtím, podívám se vedle sebe, ale on se jen usmívá a sleduje plátno. Kouknu na druhou stranu, všichni v kině, kam dohlédnu, sledují film před sebou a náramně se smějí. Ale to není film, to je můj život! Já jsem ta holka, já jsem Kylie a to co tam běží, jsou moje vzpomínky, nemůžou se jim smát! Můj zrak se znova přemístí na plátno. Nehoda, bar, těhotenství ... slzy se mi nahrnou do očí, ale něco mě nutí to sledovat dál. Můj život, jedna katastrofa za druhou. Debra, sex, nový šéf ... všechno to běží tak rychle, střih a další krátká vzpomínka, která byla něčím důležitá. Tetování, chata, nemocnice, přítel ... při těch slovech stisknu jeho ruku víc a víc, ale ona se mi postupně ztrácí. Jako by se rozpadávala na prach. Otočím se na něj a bezradně křičím : „Archie!" ***

Vystřelím do sedu a polekaně se rozhlížím. Jsem v pokoji, na posteli, je ráno, podle hodin chvilka po sedmé. A tohle rozhodně nebyl normální sen. To byly, no jasně, to byly vzpomínky, moje vzpomínky! Jsem u Archieho a Archie je můj přítel, teď už ano. Bože díky, já vím! Vzpomínám si, na všechno, vím, co jsem, kdo jsem, co cítím, vím, co jak bylo. Nejraději bych řvala radostí, nebo běhala bosá po zahradě. Musím to říct Archiemu! Natáhnu na sebe župan a jdu se podívat, kde je. Vylezu na chodbu, jdu k jeho ložnici a pomalu otevírám dveře. Je v koupelně, slyším téct vodu. Opatrně pootevřu dveře do koupelny a vidím Archieho stát ve sprchovém koutě zády ke mně. Pohled na jeho nahé tělo je úžasný a probouzí ve mně touhu ho obejmout, pomilovat se s ním. Nechám župan sklouznout na zem, dojdu až ke sprše, kde se pomalu přitisknu na jeho mokré tělo a nasaji vůni, kterou mám tak ráda.

„Kylie" vydechne Archie a otáčí se čelem ke mně.

Voda stékající na naše nahá těla mi vůbec nevadí ani nebrání tomu, abych si jeho rty přitáhla k těm svým a ochutnala je. Jsou stejná, jak si vybavuji. Nádherný pocit!

„Kylie ty..."

Chytnu jeho hlavu do dlaní a opřu naše čela o sebe.

„Vzpomínám si Archie, vím, všechno vím, jak jsi úžasný, vím, jak mě miluješ a já tebe, vím jak chutnáš, vím ... chci tě lásko, vezmi si mě!"

Archie

Vzpomínám si, to je to nejkrásnější, co jsem v pondělí ráno mohl slyšet. Co jsem vůbec mohl slyšet! Tečou mi slzy a myslím, že i Kylie, ale voda nám je smývá. Líbám jí, hladím, užívám si jejího těla, které mi zase patří. Mám zpátky svou princeznu, vzpomněla si, díky Bože!

Pomalu a jemně se milujeme. Je to jako poprvé, nesmělé, zvědavé, kouzelné. Nemůžu se jí nabažit, tak moc mi chyběla. A tohle je jak třešnička na dortu toho všeho čekání a doufání. Čekal bych na ní, opravdu čekal, dokud by si nebyla jistá, ale ona přišla hned. Hladově mě políbila a řekla, ať si jí vezmu. Miluji jí.

Volal jsem Mikovi, ať na vše dohlédne, protože dnes do práce nejdu. Ze sprchy jsme se s Kylie přesunuli do postele. Ona má hlavu na mé hrudi a prsty přejíždí ruku, kterou objímám její drobné tělo. Povídáme si, je toho tolik, co se za těch čtrnáct dnů událo.

„Kylie, tolik jsem se bál, že se mi nevrátíš. Teď, když jsme se dali dohromady ..." přimáčknu si jí víc k sobě, jako bych se bál, že mi odejde a už se nevrátí.

„Jí vím Archie, slyšela jsem. Všechno jsem slyšela, ale nemohla jsem vůbec nic. Naštěstí je to za námi. Nesmíme na to myslet. Budeme dělat, že se to nestalo jo?"

„Myslíš, že je to dobrý nápad Kylie?" mírně se odtáhnu, abych viděl do jejích očí, ale ty mi potvrdily její slova. Chce zapomenout a žít, jako by se opravdu nic nestalo.

„Ano, chci to tak. A teď chci tebe. Kde jsme to skončili ve sprše?"

Vyhoupne se na mě, políbí a už pomalu sjíždí po mé hrudi dolů. Rty se mi roztáhnou do širokého úsměvu, „tohle je moje Kylie" vzdychnu a v rychlosti nás otáčím.

NOLA ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat