NOLA ✔

48.

Kylie

V NY bylo nádherně. Sice mi Archie nestihl ukázat vše, co plánoval, ale za měsíc jsme tam znovu. A oslava Dne díkuvzdání, byla úžasná! Tak dlouho jsem tenhle svátek neslavila v domácím prostředí, že už jsem si skoro nepamatovala, jaké to je. Naposledy s rodiči. Když potom zemřeli, chodily jsme s Debrou každý rok k Ronovi. Ale Holly udě...

„Kylie, posloucháš mě?" postaví se přede mě Archie a s úsměvem na rtech si mě prohlíží. Ruka o kterou jsem měla opřenou hlavu mi leknutím padne na stůl a hlavu jen tak tak uchráním od rány.

„Co? Promiň, jsem myšlenkama ještě v NY. Moc se mi tam líbilo. Potřebuješ něco?"

„Jo, zkontroluj prosím tyhle tři stránky a pak to dej Mikovi. Čeká na to." Nakloní se ke mně pro polibek a odchází do své kanceláře.

Mažu tedy prozatím NY ze své mysli a dávám se do práce.

Odpoledne chodím s Taryn po obchodech a vybírám vánoční dárky. Nejhorší je to s dárkem pro Archieho. Nakonec mi padnou do oka podobné letecké hodinky, jaké měl Willi. Neustále je obdivoval, tak teď bude mít svoje. Ještě tam nechávám něco vyrýt, ozdobně zabalit a můžeme jít. Taryn mě přemlouvá na skleničku nealka v baru a zase se jí podařilo mě ukecat. Měla by si už konečně někoho najít. Takhle jsem její obětí pořád jenom já.

„Tak jak bylo na nákupech zlato?" Vítá mě Archie ve dveřích a bere ode mě všechny ty tašky plné dárků.

„Šíleně, jít někam s Taryn, je jako cestovat bez navigace. Desetkrát odbočíš špatně, abys nakonec zjistil, že to, co hledáš, v tomhle baráku vůbec není. Ale mám všechno, co jsem chtěla."

„Takže máš dáreček i pro Archieho?" prozkoumává obsah tašek.

„Nesahej na to! Ty nechceš být překvapený?"

„To se našim mockrát nepovedlo. S bráchou jsme doma vždycky slídili a o dárkách věděli dávno dopředu." Žulí se na mě a myslí si, že mu jeho dárek teď hned ukážu.

„Tak to ani náhodou. Dárek si rozbalíš pěkně až pod stromečkem, nebo ti ho vůbec nedám. Tak si vyber! Dárek, nebo nic. Co si vybereš Archie?" Mrkám na něj od botníku, kde se zouvám.

„A nemůžu dostat něco už teď?"

„Můžeš!" Podívám se na něj a jeho oči svítí jak ten budoucí vánoční stromeček.

„V který to je?" sklání se nad tašky a začíná se v nich zase přehrabovat.

„Archie, v těhle taškách to není!"

„A kde teda, ty mě nemáš vůbec ráda!" Fňukne a hraje si na ublíženýho.

„V autě, zapomněla jsem tam ještě tašku s nákupem. Máš tam chipsy." Hodím mu klíče a v tu ránu je pryč. Na chipsy slyší, opičák, klidně by se mohl přejmenovat na Archie Chips Harrigan!

„Zlato?" otáčí se na mě Archie z gauče, kde se láduje svým jedlým dárkem. „Příště jich můžeš vzít víc!"

Protočím oči : „Co ty bys po mě ještě nechtěl? Raději přemýšlej, kdy mě přestěhuješ!"

„Co.., co-že?" ptá se mezi kašláním, jelikož mu zaskočilo.

„No, stěhuju se k tobě, vadí?" vstávám z křesla a jdu Archieho bouchnout do zad, nebo se nebudu mít ke komu stěhovat.

„Dobrý?"

„Jo, dobrý." Zasípe, utře si slzy, co mu vyhrkly ven a odchází se do kuchyně napít.

„Myslíš to vážně Kylie? Chceš bydlet se mnou na periferii?" Stoupne si těsně ke mně, pohladí po tváři a jeho oči skenují ty mé.

„Jo, myslím to smrtelně vážně. Chci bydlet s tebou, na periferii, protože tam to bude pro děti nejlepší. Tenhle dům si ale nechám. Jednou se nám bude hodit, až budeme chtít před dětmi utéct. Nebo až se budou chtít schovat ony před námi." Krátce se usměju, vezmu jeho obličej do dlaní, políbím a opřu hlavu o jeho hruď.

„Miluju tě Archie a chci být s tebou."

„Taky tě miluju Kylie, ale teď pojď, jdeme balit." Pohladí mě po zádech, otočí se a mizí v komoře, odkud po chvíli táhne velké krabice. Já stále stojím na místě, nevěřícně na něj koukám, zatímco on už má jednu krabici plnou.

„Nemyslela jsem, že to bude tak rychlé."

„Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek! Navíc, za dva týdny jsou vánoce. Tak proč to zdržovat?"

Jo, v tom má pravdu, vánoce jsou za chvilku, my pojedeme zase do NY a po novém roce je v práci ještě větší blázinec než teď. Takže se skláním k jedné z krabic a jdu balit taky. Není toho zase tolik, jen osobní věci, co budu potřebovat, jinak zbytek můžeme odvážet průběžně a stejně tady toho spousta zůstane. Vždyť ho neprodáváme.

„Mám hotovo! Jedem?" Volá Archie z patra.

„Ne, až zítra! Musím se ještě rozloučit." To už stojí u mě a nechápavě mě sleduje.

„Jak rozloučit?"

„No, rozloučit se s domem, vždyť já se stěhuju k tobě Archie! Končí pro mě jedna sice krátká, ale i tak kapitola svobodného života. Od teď budeme spolu. Tak mi dopřej ještě jednu noc v mém domě!" Podívám se s prosíkem na něj, ale Archie si mě natiskne na hruď a do ucha mi šeptá.

„Můžu se loučit s tebou?, v noci?"

Jeho horký dech mě rozpálí, takže ho beru za triko a táhnu nahoru do ložnice.

„Pokud se mnou potom přivítáš nový dům, můžeš se se mnou loučit se starým Archie, klidně celou noc!"