NOLA ✔

30.

Kylie

Ráno je mi báječně. Probudila jsem se s Archiem vedle sebe. Teda on ještě spí, ale jeho velké tlapy mě svírají kolem trupu a mě hřeje víc, než to medvědí objetí. Prohlížím si jeho klidně oddechující tvář, dlouhé řasy, které by mu mohla závidět kdejaká ženská, jizvu na levé tváři, která mu dává šmrnc rebela, i blonďaté vlasy, co mu teď trčí všude okolo, jako sluníčku paprsky za letního dne. Je tak kouzelný. V hlavě si přehrávám včerejší večer. Seslalo mi ho sem samo nebe. Byla jsem rozhodnutá mu to říct, ale když jsem ho viděla na terase, všechna slova se mi zasekla v hrdle. Chtěla jsem ho, moc jsem ho chtěla, bez výčitek, beze strachu. A měla jsem ho, jednou i podruhé ve sprše, kam za mnou přišel. Slova byla zbytečná, vše co jsme chtěli, jsme si dokázali říct tělem, polibky, očima. Jsem šťastná.

Pomaloučku, polehoučku se vyvlíknu z jeho objetí, najdu na zemi šaty, obléknu se a jdu do kuchyně. Zapnu vodu na čaj, ale uchvátí mě pohled na jezero. Leskne se v něm vycházející slunce. Vychází z vodní hladiny a pomalu stoupá vzhůru. Otevřu dveře na terasu a jdu na kraj jezera pozorovat tu nádheru. Cestou po paměti zapínám šaty, užívajíc si to božské ráno. Ani nevím, jak dlouho tam stojím, když se mi okolo pasu obmotají Archieho ruce.

„Dobré ráno" zašeptá mi do ucha a políbí hned vedle na krk.

„Dobré ráno" odpovím pokládajíc své ruce na ty jeho.

Stojíme a pozorujeme východ slunce, dokud se ta velká koule nekutálí až na samém vršku nebe. Musím mu to říct, přemlouvám sama sebe. Teď hned.

„Archie," otáčím se k němu čelem, abych viděla do těch jeho modro-zelených očí, které se díky slunci krásně lesknou „ já..." skousnu si ret, protože jsem nervózní. Marně hledám slova, i když je to tak jednoduché. Trvá mi to dlouho a Archie si to nejspíš vysvětluje jinak. Když už se nadechuju, že to prostě řeknu tak, jak to je, spustí Archie.

„Kylie, už ne! Už tě nenechám a netvrď mi zase, že potřebuješ čas. Ten utíká a ty to víš. Už když jsem tě viděl na tom baru, tak jsem se zamiloval, ale nechtěl jsem si to přiznat. Nechtěl jsem se zase spálit a nevěřil jsem si. Ty jsi tak nádherná! Bylo mi líto, že jsi tenkrát ráno odešla, ale potom ses mi objevila v práci. Bral jsem to jako znamení. Nedala jsi mi pokoj, ve dne v práci a v noci si mě pronásledovala ve snech. Nikdy jsem kvůli nikomu tak neztratil hlavu jako kvůli tobě. Už ne Kylie, už tě nepustím! Vím, že jsem udělal spoustu chyb, ale to prostě k životu patří. Každá chyba nás posune o kus dál. Chci tě Kylie, moc tě chci, usínat s tebou v náručí a v náručí se s tebou zase probouzet. Chci s tebou být, když se směješ a pokud budeš plakat, chci, aby tvé slzy končily v mém polibku. Kylie, možná mi to přiznání trvalo dlouho, ale já bez tebe už nedokážu žít. Pohltila jsi každou mojí buňku v těle, otrávila jsi mě sama sebou. A mně se to líbí, já jsem nejšťastnější, kdy jsem kdy byl. Kylie, už prostě ne! Neutíkej mi zase, nepustím tě, ať se ti to líbí nebo ne. Dej nám šanci, prosím Kylie!"

Koukám na něj s otevřenou pusou, plíce se snaží uloupit trošku vzduchu a slzy chtějí opět zkusit gravitační zákon. Jeho ruce mě pevně svírají, jako by se vážně bál, že mu zase uteču. Nevím, co říct. Teda vím, ale teď mě Archie odzbrojil.

„Archie, já chtěla..." Podívám se do jeho očí, rukou pohladím tvář a usměju se.

„Já ... chci koupit celé balení."

Jeho oči ke mně vyšlou nechápavý výraz, ale po chvilce se mu rty roztáhnou do velkého úsměvu a já se celá ztratím v jeho náruči.

„Kylie" vydechne mi do vlasů a pak mi dá ten nejsladší polibek na světě. Slzy štěstí stékají po mé tváři a podle Archieho slibu končí každá v jeho polibku.

„Děkuju" zašeptám. Spadl ze mě obrovský balvan a já se cítím volná, jako pták. Můžu roztáhnout křídla a vznést se až k oblakům. Až k tomu velkému kulatému slunci, tam nahoru do nebe.

Stáli bysme tam asi doteď, kdyby tu naši nejkrásnější, nejromantičtější chvilku nevyrušilo kručení v mém břiše. No jo, mám hlad. Vždyť jsem nesnídala. Voda, kterou jsem dala vařit na čaj už bude nejspíš zase studená a ani nevím, jak dlouho tady stojíme.

Oba se tomu zasmějeme a jdeme ruku v ruce zpět do chaty.

„Sedni si Kylie, udělám ti snídani."

„Bude to jedlý?"

„Ty nevěříš mým kuchařským schopnostem?" koukne na mě od ledničky, kde zkoumá její obsah a nemůžu si nevšimnout, jak vysoko vytáhl obočí.

„Konečně jsem si přiznala, co k tobě cítím, tak bych nerada natáhla brka. Navíc, víš kolik by tě stál převoz mýho těla zpátky do NOLY?"

„No, to teda nevím, ale když mluvíš o penězích, psal mi Carl, že se ten soud ještě protáhne. Takže mi řekni, jak to uděláme s penězi za dům."

„Zlato, neřeš peníze, nepotřebuju je. Mám tebe!"

„Zlato!" otočí se na mě „ já ti ten barák zaplatím, ať chceš nebo ne. To, jestli jsme spolu, na tom nic nezmění!"

Kdyby věděl, že mi Debra i s barákama odkázala téměř dva melouny doláčů. Jsem prachatá, jenže člověk může mít tři prdelky prachů, ale když nemá koho milovat, jako by nebyl. Za peníze si štěstí a lásku nekoupí. Takže je opravdu neřeším.

„Nad čím uvažuješ?"

„Ale nic Archie. Už to bude? Mám vážně hlad" kouknu na své znovu kručící břicho.

„Tak, tady to je. Moje specialita, zeleninovo-vaječná omeleta se šunkou a okurkou. Prosím madam."

„Ó děkuji vám pane. Vypadá to dobře."

„Tak to ochutnej a nikdy nebudeš chtít jinou." Mrkne na mě.

No, má pravdu. Úplně se rozplývá na jazyku. Tlačím do sebe poslední sousto a myslím, že prasknu.

„Jestli mě budeš takhle rozmazlovat, tak se za chvilku do ničeho nevejdu a budu jako balon."

„Budu tě rozmazlovat i jinak a věř, že jako balon nebudeš."