NOLA ✔

29.

Archie

V rádiu odbíjí osmá večerní a já vystupuji v Hiawassee. Jsem za ten den neuvěřitelně unavený. V mobilu nastavuji do navigace přesnou adresu chaty. Mělo by to být jen kousek, ale v lese. No tak snad to najdu. Vydám se tedy po cestě, minu po levé ruce McDonald's, projdu kolem kousku jezera až k domům, u kterých zabočím vlevo a jdu po silnici, co nenápadně přechází v lesní cestu. Tam na konci by měla být chata a taky Kylie, alespoň v to doufám. Čím víc se blížím, tím víc mi bije srdce. Jsem nervózní a začínám uvažovat, jestli jsem vůbec udělal dobře, že jsem se sem vydal. Už jí vidím, chatu, na samém konci a vedle ní Kayliino auto. Spadl mi kámen ze srdce, je tady, našel jsem jí!

U dveří se zhluboka nadechnu a zaklepu, nic se neděje. Nahlédnu do okna, ale nikoho nevidím. Obejdu chatu a tam jí spatřím. Sedí na břehu, kolena má přitáhnutá k hrudi a sleduje klidnou hladinu jezera. Jsem od ní tak pětadvacet metrů, přesto jako bych jí měl vedle sebe. Položím tašku na stůl, který je na terase za chatou, pugét schovám za záda a ležérně se opřu o sloup. Najednou jsem v naprostém klidu. Vidím jí, je v pořádku a já jsem tady.

Po zhruba čtvrt hodině, kdy ona sledovala jezero a já sledoval jí, se zvedne, opráší se, otočí a pomalu jde k chatě. Ještě si mě nevšimla, stále hledí do země. Ujde tak šest, sedm metrů a její oči se zabodnou do mé maličkosti. I přes to, že už se smráká, vidím zcela zřetelně její výraz v obličeji. Úsměv, který tam byl, rychle přešel do totálního naštvání. Zrychlí, oči má stále zabodnuté v těch mých a nebezpečně se přibližuje. Chtěl bych zůstat klidný, ale nějak se mi to nedaří. Bože, vždyť já ani nepočítal s tím, že by to nedopadlo. Nemám nikde zajištěný hotel! Skončím jako bezdomovec! V ruce drtím konec pugétu, který když je téměř u mě, vytáhnu zpoza zad před sebe. Teď působí jako štít proti rozzuřené Kylie. Čtyři kroky, tři, dva, jedna ... a je ze mě mrtvý muž.

Už při trojce jsem zavřel oči a teď cítím její ruce na mé hrudi, jak mě tlačí dovnitř. Otevřu oči a dovolím si pohlédnout do těch jejích. Jsem zmatený, žádnou zlobu tam nevidím! Kylie mě dotlačí do nějaké potemnělé místnosti, kterou si ani nemůžu prohlédnout, jednou rukou mi sebere pugét růží a někam je položí. Druhá ruka se rychle přesune do mých vlasů, do kterých se zahákne jak suchý zip a táhne mě k sobě. Políbí mě, znova a znova. Víckrát mě pobízet nemusí, polibky jí opětuji s nebývalou radostí. Ve vlasech už mám i její druhou ruku a ty mé se automaticky přesouvají na její boky. Bože jak mi tohle chybělo! Jak mi ona chyběla!

Chci něco říct, ale ona jen udělá pšššt a začne mě svlékat. Bundu, triko, kalhoty... Fain, souhlasím v duchu, jak to chce, tak to bude, nechám to na ní. Zase mě někam tlačí, až nohama narazím, nejspíš na postel. Rozepínám jí šaty, kde je snad dvacet knoflíků a stále se při tom líbáme. Hladově, drsně, nenasytně. Tak dlouho jsem nemohl ochutnat, ty její sladké rty. Stýskalo se mi. Než se nadějeme, stojíme u postele nazí. Cítím, jak je vzrušená a ona cítí to samé ze mě. Najednou do mě strčí a já padnu na postel. Kylie se rychle vyhoupne nahoru a opatrně na mě nasedne. Bože, jak je úžasné jí zase cítit, být v ní! Sehne se k mým rtům, jemně je skousne a znovu zahájí maraton polibků. Pánví při tom pohybuje sem a tam. Mé ruce jezdí po jejím úžasném těle a nemůžou se ho nabažit. Po chvíli se Kylie napřímí a já tak mám konečně možnost, polaskat se s jejími ňadry. Vezmu je do dlaní a ani nepřemýšlím, co vše s nimi dělám. Chci Kylie, chci jí teď hned a moc. Zvednu se do sedu, abych byl Kylie blíž, jednou rukou jí chytnu za záda a druhou zajedu mezi nohy. Je tam sice málo místa, ale nějak se tam vejdu. Stačí jenom kousek, abych se mohl dotýkat toho zázraku, co tam má a co z ní za malou chvíli udělá andělského ďáblíka. Mého andělského ďáblíka. Rty jsme zase přisátí jeden k druhému, dech vynechává a my se blížíme do finále. Povedlo se nám to současně, Kylie se mi zase rozpadá v náručí. Položí si hlavu na moje rameno, ruce omotá kolem mě a snaží se dostat dech pod kontrolu. Já udělám to samé a modlím se, aby tahle chvíle nikdy neskončila.

„Archie?" zvedne po chvíli hlavu a podívá se mi do očí.

„Ano Kylie?"

Ten pohled mě propaluje, ale její ústa zůstávají němá. Nadechne se, vím, že chce něco říct, ale pak se jen přiblíží k mým rtům a zlehka je políbí.