NOLA ✔

40.

Kylie

Wow, jinak se to popsat nedá. Ten pocit, že je všechno v pořádku, tak jak má být. Že už není nic, co byste nevěděli o svém životě, o ostatních, je to prostě něco úžasného. Jsem zase sama sebou. Vím to dobré, to špatné, i svá tajemství.

Jen jediná věc je špatně. Sex s Archiem. Ne že by byl špatný, to v žádném případě, ale byla jsem v nemocnici, tudíž jsem nebrala prášky. A my se milovali bez ochrany. V tu chvíli jsme na to ani jeden nemysleli. A nemysleli jsme na to ani v úterý, ani ve středu ... No jo, zase jsme šukali jako králíci. Ale to je pochopitelné ne?

Otevřu v mobilu příslušnou aplikaci a hledím na barevné čtverečky. Týden na chatě, dva v nemocnici a tenhle už jsem to měla dostat. A nic. Místo toho jsme byly většinu času v posteli a leželi na tom.

Archie odjel do práce mým autem a tak mi nezbývá nic jiného než jít k doktorce pěšky. Naštěstí to není daleko, takže jsem za chvíli v čekárně.

„Slečna Clowers" zavolá doktorka a já pomalu vycházím z převlékací kabinky do ordinace.

„Dobrý den, tak copak vás trápí?" zeptá se přívětivě. Jsem ráda, že chodím právě k ní, hodně mi pomohla po potratu a já k ní mám veškerou důvěru.

„Dobrý den, no, mám problém. Ale nejdřív se koukněte na tohle." Podávám jí papíry z nemocnice, kterými začne listovat.

„Kdy jedete na kontrolu?" Zvedne oči od papírů.

„Zítra, ale od pondělka si na vše pamatuju. Paměť se mi vrátila. A to je taky důvod, proč jsem tady."

„Teď vás úplně nechápu, slečno Clowers?"

„Mám přítele, na kterého jsem si nepamatovala. No a když jsem si vzpomněla, tak jsme to trošku oslavili. Víte jak to myslím." Provinile se na ní usměju, jako bychom dělali něco zakázaného.

„Jo, tak teď už chápu. Po dobu, co jste byla v nemocnici, jste nebrala tabletky a nejspíš jste se s přítelem při oslavě nijak nechránili." Koukne na mě a já jen kývnu na souhlas. „ Jak víte, na zjištění těhotenství je ještě brzy, na tabletku po, je zase pozdě. Takže, uděláme běžné vyšetření, vy počkáte, jak to dopadne a za měsíc se přijdete ukázat. Pokud by se těhotenství nepotvrdilo, nasadíme zase tabletky. Do té doby musíte zvolit jinou formu antikoncepce. Může to teď být nepravidelné, přeci jen vaše tělo mělo starosti s něčím jiným a vaše přežití pro něj byla priorita. Ale nemusíte se ničeho bát. Je to v takových případech normální. Tak a teď si vyskočte."

Cestou domů přemýšlím, o případném těhotenství. S Archiem jsme se nijak o dětech nebavili. Alespoň co si pamatuju. Sice na tom videu od jezera říkám, že budeme mít nejmíň čtyři, ale to nemůžu brát vážně. Vrtá mi to hlavou. Jsem, nebo nejsem? A chce se mnou Archie děti? Můžu je po tom všem vůbec mít? Jsem svými otázkami bez odpovědí tak zabraná, že místo domů jdu do baru.

„Ahoj Kylie, tak ráda tě zase vidím." Skočí mi Taryn kolem krku.

„Pojď, sedneme si tam vzadu." Táhne mě ke stolku a prosí Zacharyho, aby nám donesl kafe.

Po hodině, kdy jsme stačily probrat vše možné i nemožné, jsem ráda, že tuhle ukecanou kamarádku mám. Vždycky mě dokáže rozptýlit. Ovšem dorazí mě její poslední věta.

„Vidíš a já už tenkrát, když jsem ti od něj nesla to pití věděla, že je to chlap pro tebe. A ty jsi ho tak dlouho týrala, ty potvoro!" Plácne mě s úsměvem do ramene. „Beztak ti to osud udělal schválně, aby sis ho víc vážila."

„Nejspíš jo Taryn" přitakám, protože tahle možnost už mě taky napadla.

Od Taryn vedou mé kroky do květinářství a na hřbitov. Nejdřív se zastavím u hrobu našich, kde položím květy lilií, které mamka milovala, setřu slzy brázdící mou líc a pomalu přejdu na druhý konec hřbitova, kde je hrob Debry. I jí dám kytky a sedíc na zemi se jí svěřím se vším, co se stalo od mojí minulé návštěvy. Uklidňuje mě to, vyzpovídat se. Setřu slzy, které si opět našly cestu ven, zvednu se a odcházím ze hřbitova s pocitem, že je má kamarádka stále se mnou.

Cestou domů se ještě stavím pro beignets a potom už se jen pomalu proplétám uličkami Garden District. Užívám si to, pěšky jsem tudy nešla už hodně dlouho. Před domem se potkávám s Archiem, který právě dorazil z práce.

„Zlato, kde jsi byla?" Bere mě kolem pasu a společně jdeme ke vchodu.

„Byla jsem si něco zařídit a na zpáteční cestě jsem koupila beignets. Dáš si se mnou?"

„Nejdřív si uloupím pusu, potom nám udělám kafe a teprve potom si s tebou dám beignets." Mrkne na mě a už jede podle řečeného programu. Ten první bod programu se nám líbí nejvíc, tak ho raději opakujeme hned třikrát.

***

Ráno se mi vůbec nechce vstávat, ale musím. Jsem objednaná na jedenáctou a to znamená, že musíme vyrazit už kolem páté ranní.

„Bože, kdo má vstávat v tak hříšnou hodinu?" Zamumlám a snažím se zavrtat do peřiny ještě víc, než jsem.

„Já jsem pro tebe Bůh jo?" Zasměje se Archie, stahujíc ze mě peřinu.

„Jo, jsi" houknu a snažím se utíkající peřinu přitáhnout nazpět.

„Tak vstávej ty moje bohyně" zašeptá mi do ucha, „ nebo to nestihneme. Večer ti všecho vynahradím."