NOLA ✔

51.

Kylie

Jaká je výhoda znát Rona? Velká! Protože Ron zná Wayna a Wayn zase zná ... no, to nevím, ale zato Wayn je majitel jednoho z kolesových parníků. Tohleto zjištění vyřešilo můj dárek Archiemu k narozeninám. Pokukuje po parnících pokaždé, když má v kanceláři volnou chvilku, no i když jí nemá, a několikrát se zmínil, že by se rád projel. Takže jsem domluvená, že ho Mike doveze do přístavu, na tajnačku a já už na něj budu čekat na parníku. Jenom já, on a kapitán. Ale ten bude stát u kormidla. Jo a ještě plný stůl jídla od Rona. Takže celý parník bude jenom náš. Těším se, co na to řekne.

„Kylie? Právě ho jdu vyzvednout." Ozve se mi v mobilu Mike.

„Skvěle, hlavně mu nezapomeň zavázat oči a snaž se, ať nic nepozná. Já už jsem tady a čekám."

Wayn je super chlap, takže jsme se v pohodě předem domluvili na cestě, i čase, který budeme plout. Pro něj nic není nemožné. Svým přístupem mi připomíná Carla. Naposled jdu za ním na můstek, oznamuju, že už je Archie na cestě a potom pomalu scházím dolů, čekat až přijedou.

Už je vidím na semaforu, takže jsou během chvilky tady. Vstávám, upravím si šaty s kabátkem, zkontroluji obsah kapes a přecházím ke schůdkům.

„Ahoj Miku!" zavolám dolů „všechno v pořádku?"

„Je zvědavej jak opice a pořád má blbý kecy. Víckrát ho nevezu!" Ozývá se smích ze spodu.

„Tak si to zkus, mít celou dobu zavázaný oči, když jedeš jako šílenec a ještě mi ani neřekneš, kam mě vezeš!"

„No, vždyť to říkám! Zvědavá, protivná opice!"

„Tak polez nahoru Archie, já už si tě zkrotím. A díky Miku, máš to u mě!" Mávneme na sebe, Mike sedá do auta a odjíždí zpět do práce, zatímco Archie pomalu a hlavně poslepu leze do schodů.

„Ještě jeden schod a jseš tu. Ne, ještě si to nesundávej!" zarazím Archieho ruku, když si chce sundat šátek z očí.

„Kylie, netrap mě" zaškemrá.

„Chviličku."

Stoupnu si těsně k němu, čehož Archie využívá a okamžitě mě chytne za boky, a já dám znamení Waynovi, že můžeme vyrazit.

„Co to je?" Zeptá se, jen co se dá parník do chodu a velké kolo začne přehazovat vodu sem a tam.

„Tvůj dárek k narozeninám! Všechno nejlepší!"

Archie si rychle stáhne šátek z očí a rozhlíží se kol dokola.

„To je parník!" Podívá se na mě a řeknu vám, ty jiskřičky v očích, malé dítě u vánočního stromečku by mu mohlo závidět. Než se naděju, točí se se mnou dokolečka.

„Dost, dost Archie, nebo se budu motat." Směju se mu do ucha.

Postaví mě tedy na pevnou zem, jak jen to na parníku jde, ale ihned přitiskne své rty na ty moje. Prsty zajede do vlasů a přitáhne ještě blíž k sobě. Když se na malou chvíli odtáhne, podívá se mi do očí.

„Díky Kylie, ty víš, jak mě udělat šťastným."

„To není všechno Archie. Ještě tu máme oběd od Rona a až do večera je parník jen náš. A to co ještě nevíš je, že tam dole je taková krásná kajuta a ta je tam dneska taky jenom pro nás, když budeš chtít. A že já pod těma šatama ..."

„A v jakém pořadí to musí být?" Lišácky na mě mrkne.

„V jakém chceš zlato, ty máš narozeniny." Oplatím mu mrknutí a vedu do vnitřku parníku.

Sejdeme pár schůdků, projdeme úzkou chodbou, kde na samém konci je malá, ale útulná kajuta, s velkou postelí a malým kulatým oknem, co dodává světlo tak akorát. Otevřu dveře a Archiemu se nadšením rozšíří zorničky, už tak dost vyvalených očí. Táhnu ho dovnitř, postupně mu svléknu bundu, svetr, triko, párkrát mu přejedu prsty přes hrudník a nechám ho jen v džínách sednout až dozadu k pelesti. Chytá mě za krk a přitahuje k polibku, který mu sice oplatím, ale potom hned beru jeho pravou ruku a tak rychle, jak jen můžu, mu jí poutám k pelesti těma dvouma lesklýma kroužkama, co jsem schovávala v kapse kabátu. Nechápavě se na mě podívá, ale než stačí něco říct, udělám to samé i s druhou rukou. Teď teprve si na něj obkročmo sedám, rukou vjíždím do jeho blonďatých vlasů a opřu naše čela o sebe.

„Miluju tě Archie" zašeptám a pomalu vstanu.

„Kylie!?" zvedne na mě svoje husté obočí a já už teď vím, že bude vrnět blahem.

Přejdu ke komodě, která se krčí v rohu, zapnu hudbu a pomalu odhodím kabát. Otočím se na Archieho, který je už teď v transu a pokračuju pomalu se šatama. Rozepínám knoflík po knoflíku a když už jsou všechny odděleny od svých dírek, stáhnu jedno rameno, potom druhé a nechám šaty volně spadnout na zem. Stojím před Archiem jen v rudém krajkovém prádle s podvazkama a v lodičkách na vysokém podpadku. Rukama si zlehka nadzvednu vlasy, které se vzápětí volným pádem vrátí zpátky, přejedu kolem svých prsou na boky a vracím se přes pupík a prsa zase nahoru, kde si ukazováčkem svůdně přejedu po pootevřených rtech, které vzápětí olíznu. Archie lapá po dechu a když nějaký ten kyslík konečně nasaje, svým hlubokým smyslným hlasem zachraptí: „Kylie, ty jsi taková potvora!"

Se smíchem pohodím hlavou na stranu, a s mírným pohupováním v bocích překonám vzdálenost, co mě dělí od postele. Kleknu na čtyři a jako mlsná, hladová kočka se k němu zvolna plížím.