NOLA ✔

32.

Kylie

Po dvoudenním válení v posteli, kdy jsme sexovali o sto šest už musíme vylézt a dojet pro něco k jídlu. Obchodů je tady hned několik, takže jako správná ženská prolézám téměř všechny a Archie jde poslušně se mnou. Když si myslím, že máme vše, abychom do pondělí přežili, jedeme domů.

„Na co máš chuť zlato?" volám od kuchyňské linky na Archieho, který se rozvalil na terase.

„Na tebe miláčku" ozve se téměř okamžitě.

„Mě už jsi ochutnával dost dlouho, co mám uvařit?"

Slyším, jak jde pomalu ke mně a za chvíli už cítím jeho ruce omotávající se kolem mých boků a ten sexy hlas, co mi do ucha šeptá sladká slovíčka, která se mi tak hezky poslouchají. Otáčím se k němu čelem, ruce dávám kolem krku a naše rty spojím v jedny. Buď dneska nebudeme vůbec jíst, nebo bude oběd, až bude čas. Teď prostě není. Připadám si jako zbloudilý turista na poušti, co se žene za každou fata morgánou s nadějí, že se konečně napije. Jako žíznící při bouřce, co otevírá pusu a nastavuje jí dešťovým kapkám, doufající alespoň v jeden jediný lok. Jsem nedočkavá, protože se potřebuju napít. Potřebuju Archieho, který je moje voda, moje živá voda. Vysazuje mě na ostrůvek a pomalu se svlékáme navzájem. Vím, co přijde a jsem nedočkavá, vzrušená, nadržená, jako bychom celé dva dny nešukali jako králíci. Ví vůbec někdo, jak šukají králíci? No to je jedno. Archie je na tom stejně. Zase má v očích tu divokost a chtíč. Jezdí prstama po celém mém těle a já vím, že si se mnou zase bude chvíli hrát, aby mě pak přivedl do ďábelského ráje. Ale já mu to večer, až budu ležet v jeho těsné blízkosti, oplatím.

Na oběd dělám penne s kuřecím masem a gorgonzolou. Taková rychlovka, když už jsme ztratili tolik času. Ale příjemně jsme ho ztratili, jen co je pravda. Odpoledne musím zajít za paní Chappell. V úterý jsem jí to slíbila, je pátek a já tam ještě nebyla. Po pozdním obědě dávám nádobí do myčky a jdu si sednout za Archiem na terasu. Chytne mě za ruku a mlčky pozorujeme jezero. Kolem čtvrté odpolední odcházím za paní Chappell a Archie mi slíbil, že zavolá Willimu. V pondělí se budeme vracet, v úterý nastupujeme do práce, jestli mě tam teda bude Willi chtít. To musí právě Archie zjistit. Sice mi tvrdil, že mě Willi nevyhodí, ale já bych byla ráda, kdyby mi to řekl sám.

Za necelou půl hodinku příjemný procházky klepu na dveře. Paní Chappell mi s úsměvem otevírá a zve dál. Posadí mě do pohodlného křesla, donese její výborný čaj, domácí máslové sušenky a sedá si naproti mně. Chce, abych jí řekla úplně vše a tak se dávám do povídání o Debře a částečně jí svěřím i svoje trápení, které doufám skončilo. Moc jí mrzí, že jsem jí Archieho nepřivedla ukázat. Slibuji, že to na jaře napravím a ona se rozzáří. Nemá žádné děti, ten jediný syn, kterého měla, zemřel v necelých dvaceti a manžel před čtyřmi roky. Zůstala sama, tak možná proto si tolik rozuměla s Debrou a možná i se mnou. Na chvilku se vzdálí a pak přinese červené víno, které okamžitě nalije do sklenek na vysoké stopce. Jestli je to to dobrý, co nám dávala i minule, tak tady zůstanu, dokud tu flašku nevypijeme, přísahám si v duchu.

„To je to dobrý?" zeptám se, když mi dává skleničku do ruky.

„Je, to si nechávám jen pro vás. S nikým jiným mi tolik nechutná." Mrkne na mě a já vím, že tu budu, dokud nevycucnu poslední kapku.

Píšu Archiemu zprávu, že se to protáhne a potom už se věnuji jen povídání paní Chappell.

No popravdě ani nevím, kdy a jak jsem se dostala domů. To víno bylo dost silný, ale výborný. Vzpomínám si jen na to, jak jsem padla vedle Archieho do postele a dělala mu neslušný návrhy. Pak už nic.

Archie

Kylie odešla za paní Chappell a já usedám s pivem v ruce na terasu a na mobilu mačkám Williho číslo. Bere to hned a tak mu oznamuju, že se v pondělí večer vrátíme a v úterý přijdeme do práce. Ten šutr, co mu spadl ze srdce, byl slyšet až sem. Začnu se mu smát.

„Ty debile, čemu se tam tak tlemíš? Víš, jak už se těším na Holly?" Ozývá se z druhého konce telefonu.

„Jenže ty se netěšíš na Holly jako takovou Willi, ty se těšíš na tu šukačku, co bude ještě v úterý večer, víš? Ale měl bys pamatovat, že je dva v jednom. Tak bacha, ať to nepřeženeš!"

„Vždyť je teprve na začátku pátýho měsíce? Počkej, až budete s Kylie čekat prcka vy, chci vidět, jak se budeš držet na uzdě. Pak si tě taky budu dobírat, kamaráde!"

„No, Kylie, hele měl bys jí zavolat. Pořád neví, jestli se může vrátit do práce a chce to slyšet od tebe. Ale zavolej jí zítra. Dneska není doma." Houknu do telefonu a pak probíráme už jen pracovní záležitosti.

Slunce zapadlo, všude se rozhostila tma a od Kylie mi přišla zpráva, že se zdrží. Jen tak sedím a popíjím pivo. Kouknu na stůl a spočítám prázdné flašky. Není to tak hrozný, jsou jenom tři. Beru je do kuchyně, postavím na linku a jdu si sednout k televizi, kde chci čekat na mojí dračici, až se vrátí.

Dveře bouchly chvilku po půlnoci, když už jsem vzdal čekání a ležel v posteli. Asi před půl hodinou jsem se šel osprchovat a zalehnout. Slyším veselý smích, dupot, jak jde Kylie do schodů a pak sleduji, jak se přibližuje k posteli, do které se přímo svalí. Neustále se něčemu chichotá a když zjistí, že jsem v té posteli taky, začne se svlékat a dělat mi choutky. Jazyk se jí plete, ale neodrazuje jí to od svádění, při kterém je tak roztomilá. Dávám jí něžný polibek na čelo, přivinu si jí do náruče a po chvilce spí jak mimino.