NOLA ✔

47.

Kylie

Pondělí i úterý uteklo jako voda. Chodila jsem od jedné rubriky k druhé, řešila problémy a mluvila a mluvila. Zjistila jsem jednu zásadní věc, která byla možná ta hlavní a to, že tady si s lidma nikdo nepovídal. Od toho se potom odvíjely další problémy, na které jsem narazila. Proto teď sedím s šéfredaktorama v jinak prázdné zasedačce a už hodinu jim promlouvám do duše. Zdá se, že můj přístup chápou a jsou ochotní ho zkusit. Doslova vyšťavená se na ně na konci usměju a odcházím k Willimu do kanceláře, kde se bez dovolení rozplácnu na gauč, co je v rohu.

„A to má být co?" otočí se na mě Willi a se zdviženým obočím si mě pobaveně prohlíží.

Šaty se mi vyhrnuly nebezpečně vysoko a já si nejsem jistá, jestli si mě prohlíží kvůli tomu, že je mi vidět skoro až kamsi, nebo že jsem si dovolila lehnout.

„Úkol splněn, tak odpočívám. Jo a Willi, zpřístupni se trošku těm lidem. Vím, že jsi velký šéf, ale když jim ukážeš, že jsi taky jenom člověk, uvidíš, že vše půjde lehčeji." Mrknu na něj a snažím se šaty stáhnout alespoň o kousek zpátky.

„Ani nevím, jak ti mám poděkov ..."

„Co se válíš?" Houkne na mě se smíchem ode dveří Archie, který přerušil Williho děkovnou řeč. A to tak dobře začínala.

„Mám hotovo, co ty?"

Archie se zatím posadil naproti Willimu a už do něj tlačí nové informace. Mojí odpověď nejspíš neslyšel. Je mi to jedno, stejně tu budeme trčet až do čtyř odpoledne. Zvednu se, a aniž by si mě chlapi všimli, odcházím do redakce. Dnes jsme zde naposledy, zítra oslavíme Den díkuvzdání a v pátek letíme domů. Musím tedy ještě vyřídit prosbu, kterou vyslovila malá blondýnka Ruby ze sportovní rubriky.

***

„Kylie, už musíme vyrazit." Volá na mě Archie do koupelny, kde se připravuju na návštěvu u Harriganových. Mám strach, i když mi o nich Holly vyprávěla a tvrdila, jak jsou skvělí. Ostatně Holly, lepší ženskou jsem dlouho nepotkala. S ničím se nepáře a jak dokáže uzemnit Williho! Ale s láskou a humorem, jinak by to s ním asi nešlo. Když mi vyprávěla, o jejich svatbě, kterou měli až rok po narození Stelly, tekly mi slzy proudem. Hodně jsme se skamarádily a s malou Stellou taky. Už se těším, až budu mít jednou taky takovou cácorku.

„Kylie, už jsi hotová?" Ozve se přímo za mnou a já sebou viditelně cuknu.

„Nebuď nervózní, naši jsou v pohodě." Líbá mě na odhalený krk a pomalu odvádí pryč. Stejně už tak dobrých pět minut do toho zrcadla jenom čučím.

Cesta žlutým taxíkem utekla nezvykle rychle a my už stojíme před větším domem s pruhem udržované zahrádky před ním. Archie mě políbí, chytne za ruku a zazvoní. O chvíli už slyšíme přibližující se kroky. Nádech, výdech.

Dveře se otevírají a v nich stojí Archie jen o pár let starší. Zarazím se nad tím, ale otevírající se pusu stihnu rychle zavřít. Vejdeme dovnitř, Archie zavře dveře, poplácá se s tátou po ramenou na přivítání a představí nás.

„Můj táta Allan a tohle je Kylie tati."

Usměju se na něj a přijmu nabízenou ruku. Má stejný stisk jako Archie. Bože jak jsou si podobní, hlasem, vizáží. No, alespoň vím, jak bude Archie vypadat za pár let. Jedním slovem skvěle.

„Arlene, kde jsi, už jsou tady!" Zavolá odcházející Allan kamsi do domu a s posledním slovem se ve dveřích zjeví ona.

„Mami?" Zašeptám si pro sebe a nevěřícně hledím na tu ženu, která je tak podobná mojí mámě. Přijde až ke mně, podává mi ruku a představuje se.

„Ráda vás poznávám paní Harrigan" vlídně se na ní usměju a všímám si detailů, kterými mi připomněla mámu. Oči, jsou to hlavně její oči, ten pohled, ústa, vlasy. Zdálky tak opravdu vypadala, ale teď, když stojí přede mnou, je to někdo úplně jiný.

„Děje se něco Kylie?" Ptá se mě Archie, když jeho rodiče odejdou a my stále stojíme za vchodovými dveřmi.

„Připomněla mi mámu, je jí trošku podobná a myslím, že mě to bude svádět jí tak oslovovat."

„Vždycky si přála dceru. Ostatně Madison, Aidenova žena jí tak oslovuje. Pokud ti to nebude vadit, tak jí to potěší."

Archie

Při večeři, která je jako vždy výborná, máma je fakt skvělá kuchařka, nabízí naši Kylie oslovování jmény. Nikdy si u blízkých nepotrpěly na oslovování paní, pane, nebo dokonce pane profesore a paní doktorko. Tak jsme jim s Aidnem říkali, jenom když jsme je chtěli vytočit.

„A nemohla bych vám říkat tati a mami?" Zeptá se Kylie nesměle. „Víte, nemějte mi to za zlé, ale mě naši brzy odešli a to oslovení mi prostě chybí, bylo by to pro mě lepší než jména."

„Bude nám potěšením." Koukne máma nejdřív na tátu a pak na Kylie.

Já celé to dění sleduji a v hlavě si vyčítám, že jsem měl strach, jak to celé proběhne. Přeci jenom je Kylie druhá žena, co jsem vzal domů. Ale rozhodně je poslední, takže mě těší dvojnásob, že jí naši přijali.

Po jídle sedíme v obýváku a povídáme si. Mamka ukazuje Kylie fotoalba a obě se smějí rádoby vtipným fotkám mě a bráchy, když jsme byli malí. Protestoval jsem, ale nic mi nepomohlo. Tak jsem se raději zapovídal s tátou, abych je pořád nekontroloval a nemusel krotit mamku, která jako vždy, když se jednalo o mě a Aidena přeháněla. Tak jako každá máma.

***

K Willimu se vracíme pozdě večer. Jen co zapadneme do pokoje, přitiskne mě Kylie na zeď vedle dveří a ukradne si polibek. Strhává ze mě oblečení, jak je nedočkavá, jezdí rukama po mém těle, které je čím dál tím víc žhavější až se její prstíky zastaví v mém rozkroku. Tyhle její akce mě neskutečně rajcujou. Ani jsem si to neuvědomil a jsem jen v boxerkách. Zato Kylie je ještě celá oblečená, to se musí okamžitě napravit! Svlékám jí bundu, svetřík, ale Kylie se to zdá moc pomalé, neustále mi chce pomáhat.

„Ne" zavrčím, když si chce sama rozepnout kalhoty.

„Archie!" vzdychne mi do ucha „dělej!"

Dělám, ale to, že jí neslyším a pomalu pokračuju dál, až konečně stojí jen ve spodním prádle.

Rychle mi stahuje boxerky a než se narovná, má dole i svoje kalhotky. Rozepnu podprsenku, nechám jí spadnout na zem a rukama zlehka přejíždím po zádech, která zakrývají její nádherné dlouhé vlasy. Když to nejmíň čeká, prudce jí otočím a teď je to ona, kdo se opírá o zeď. Chytnu její ruce, nad hlavou je přišpendlím levačkou a druhou rukou sjedu k jejímu pokladu. Slastně mi vrní do ucha, prohýbá se, vzdychá. Musím jí líbat, jinak vzbudíme celý barák. Když už vypadá, že stačí jen chvilka, neodpustím si malý žertík.

„Kylie?"

„Hhmmm?"

Zasměju se, ani není schopná slova.

„Nemůžeme Kylie!" To už mi věnuje plnou pozornost.

„Jsi moje sestra, když našim říkáš tati a mami, to co se chystáme udělat, bude incest!"

„Archie!" procedí skrz zuby propichujíc mě nenávistným pohledem. Jenže to už nevydržím a směju se na celé kolo.

„Pšt, všechny vzbudíš, ty můj úchylnej bráško!" Nakloní se k mým rtům, aby ztišila smích, který nepřestává. Pouštím ruce, které se ihned omotávají kolem mého krku. Rychle na mě vyskočí a já jen stihnu chytnout její prdelku. Přirazím jí zpátky ke zdi a ona na nic nečeká. Bere tu trčící překážku mezi námi do ruky a směruje jí tam, kde má své místo a tak nám umožní být k sobě blíž. Oba si to vychutnáváme, ty kouzavé pohyby, naše polibky, naše jedno tělo...