NOLA ✔

43.

Kylie

„Zlato, měla bys končit, víš, že se máš šetřit." Napomíná mě Archie v práci, kam už třetí týden na pár hodin chodím.

„Ale já jsem v pohodě, jen musím tohle ..."

„Musíš být v klidu a šetřit se. Zapomněla jsi, co jsem dostal nařízeno od Roye? Mám tě hlídat, jako oko v hlavě!"

„Jenže Roy, tu není! Roy je několik hodin cesty odtud! Nevidí mě, neslyší mě a pokud mu to nějaký aktivista nepráskne, že Archie! Tak se to nikdy nedozví. Víš?" Pohlédnu mu do očí, které se přiblížili k těm mým a teď do nich starostlivě hledí. Archie si mě přitáhne blíž k tělu a pohladí po tváři.

„Kylie, byl bych klidnější, kdybys teď šla domů. Než se naděješ, budu u tebe. Prosím!" Zaškemrá. Bože, ještě chvíli bude tak kouzelně škemrat, tak z něj strhnu tu hnusně bílou košili a vezmu si ho na mém pracovním stole.

„Archie, nejsem malá, je mi dobře, opravdu. Ale uděláme kompromis, jo? Já si dodělám jen to, co mám rozdělaný a potom se půjdu natáhnout na balkon a počkám na tebe tady. A pak půjdeme do kina. Dávají nějakou novinku s mým miláčkem."

„Tvůj miláček právě stojí před tebou a sice nemá novinku, ale šíleně moc tě miluje!" Majetnicky mě obejme a políbí na čelo.

„Ty jsi můj miláček v životě, on na filmovém plátně. Večer ti můžu dokázat, jak moc tě miluju, chceš?" Svůdně zašeptám do jeho ucha, protože vím, že takovou nabídku nikdy neodmítne. Klidně mu to ale můžu dokázat hned teď a tady.

Místo odpovědi mi přistanou jeho rty na těch mých a svádějí spolu bitvu, která má jen málo kdy vítěze.

„Až to dodělám, tak si sjedu dolů pro kafe a potom už budu jen a jen odpočívat jo?"

„Dobře zlato."

Archie odešel k sobě a já kontroluji rozpracovaný článek. Za deset minut mám hotovo. Vše zazálohuji, vypnu, vezmu peněženku, mobil a jdu k bočnímu výtahu. Přistoupím k Mikovi, který jak se dovídám, dostal stejný nápad s kafem jako já, zmáčknu tlačítko přízemí a výtah se rozjede. Naposled jsme spolu takhle jeli v den, kdy jsem utíkala. Jenže najednou to cukne, světla zablikají, vteřinu padáme a potom se škubnutím zastavíme.

„Kylie jsi v pořádku?" Ptá se odněkud Mike. Světla nesvítí a tak nevím, kde je, než mě nahmatá a pevně chytí mojí ruku.

„Jo, jsem v pohodě, vždyť jsem ani nekřičela. To je skvělý Miku!" vypísknu vzápětí„ tohle byl můj dětský sen! Zaseknout se ve výtahu! Paráda!" Začnu se řehnit jak pitomá, protože se mi za prvé, ten sen opravdu splnil a za druhé, je mi celá tahle situace prostě k smíchu. V hlavě si vybavuji snad všechny filmy, kde se s hlavními hrdiny zasekl výtah a taky všechny možnosti, jak se z toho výtahu potom dostali.

„Cože? Ty jsi blázen Kylie, dětský sen, proboha! Hele raději pojď, sedneme si tady na zem. Tenhle roh bývá vždycky nejčistší." Svítí Mike mobilem do jednoho z rohů.

„Cože bývá? Ty když jedeš výtahem, tak zjišťuješ, kde je to čistý a kde ne?" Zeptám se, ale stejně se nechávám navigovat do toho čistého rohu, kde usedám na zem. Nohy natáhnu před sebe a z kapsy vyndám mobil.

„Archie? Hele zlato, zasekli jsme se s Mikem ve výtahu, zavolej na to někoho, jo?"

„Co? Kylie jsi v pořádku? Jak se to stalo?" Slyším, že Archie panikaří a já opět propukám v smích. Je to stejně zvláštní, místo toho, abychom panikařili my ve výtahu, panikaří Archie tam venku.