NOLA ✔

12.

Kylie

Začínám mít dojem, že se na mě Archie s Carlem domluvili. Archie koupí dům na periferii, což je super. Ale Carl mě tak nějak ukecal, že pro mě bude lepší, když prodám ten svůj dům, protože v něm je negativní energie ze Cedrica a já se přestěhuju do domu na Garden distrikt. Rozhodně prý budu v domě po Debře šťastnější, než tam, kde mě podváděl a zradil ten hajzl. Možná má pravdu, než být v domě, kde jsem toho v posledním roce tolik nabrečela, raději si zvyknu v domě, kde jsem se jenom smála.

„Kylie, ty krabice z ložnice taky?" Volá na mě Archie z patra. „Nejsou popsaný!"

„Jo, ty taky."

To já nic, to zase ti dva! Naplánovali na dnešek velké stěhování, protože Archiemu končí pozítří pronájem. Dům sice ještě nezaplatil, protože se ozval Debry exmanžel a dělá si nárok na dědictví, jenže podle právníků nemá šanci. Tohle byl majetek výlučně Debry a on na něj nemá nejmenší nárok. Jenže soud to musí prověřit. No a znáte soudy. Nám to však ve stěhování nezabránilo. Nejdřív jsme přestěhovali Archieho, protože toho měl daleko míň než já a teď stěhujeme mě. Zbývá už jen pár věcí. Co taky chcete stěhovat do zařízeného baráku. Rozhodla jsem se to nechat tak, jak to je. Jen si vezmu to, co je mi milý a přirostlo mi k srdci a se zbytkem ať si poradí nový majitel. Carlovi se totiž už můj dům podařilo prodat. Nevím, jak to ten chlap dělá, ale je fakt šikovnej.

„Carle, nepřehrabuj se mi v té krabici, jen to odnášej!"

„Kontroluju, jestli máš všechno!"

Popojdu blíž a vidím, že je to zrovna krabice s ...

„To jako jestli jsem si sbalila všechny spoďáry a podprdy ? Tys mi je někdy počítal?" Podívám se na něj a snažím se mu vzít z ruky mojí krásnou bílou krajkovou podprsenku.

„Ty nějaký spodní prádlo nosíš? Já myslel, že žádný nemáš!" Ozve se z kuchyně Archie.

„Něco mi uniklo?" Zvedne Carl hlavu a koukne za roh na Archieho.

„Nechte toho vy dva! Nebo se nikam nestěhuju." Zahrozím jim s úsměvem na rtech a zavírám krabici, aby jí mohl Carl odnést do auta.

Za hodinu už sedíme v mém novém domově a pijeme na terase kafe. Je sice večer, ale krásný klidný večer.

„Tak jak se těšíš na první noc v novém Archie? Víš, že to co se ti bude zdát, tak se splní!" Mrkám na něj zpoza hrnku.

„To aby se mi zdálo něco o tobě Kylie viď?" Provokuje a mrká pro změnu střídavě pravým i levým okem. Vypadáto na naší chvilku oční gymnastiky.

„Ale no tak hrdličky, to si nechte na potom." Ozve se Carl. „ Mám dopito a jedu. Musím za svým cukrouškem, už se mě nemůže dočkat. Tak si užijte dnešní noc, spolu nebo každý zvlášť, jak chcete a brzy se zase uvidíme. Mějte se papa." Políbí mě, Archieho poplácá po rameni a zmizí.

„Asi bych už taky měl jít, ať můžeš být v klidu sama." Usmál se na mě Archie a zvedá se k odchodu. Já se ale bojím, začíná to na mě všechno padat. První noc v teď už mém domě a já mám strach. Tolikrát jsem tady spala, ale to jsem nikdy nebyla sama.
„Archie?" otáčím se a zastavuji ho kousíček ode dvěří. „Nemohl bys.... víš, já," Bože jak to říct, aby to nevyznělo blbě?
„Nechceš zůstat sama." Řekne klidně to, čeho se bojím. Sklopím oči k zemi a pomalu kývnu.

Přešli jsme do domu, já poklízím v kuchyni hrnky od kafe a Archie zatím pouští nějaký film. Sice na mě před chvílí křičel, co vybral, ale mě je to jedno. Nevnímám, momentálně jsem ve své vnitřní bublině. Tohle bude těžká noc.
„Archie, jdu ti ještě rozestlat, ale klidně se dívej." Houknu do obýváku z chodby a mizím v patře.
Ložnice, v které bude dneska spát, je hned u schodů. Debra tu měla dvě klasicky zařízené ložnice. Neměla ráda, když spal někdo na posteli vedle ní. Musím se pousmát, Debra byla prostě číslo.
Povleču Archiemu postel do svého oblíbeného povlečení s jemnými proužky, načechrám polštář a otevřu dveře na balkon, protože je tu teplo. Ještě na chvíli se posadím na postel a vzpomínám, jak jsem tady spávala já.
„Kylie, všechno v pořádku?" volá ze spodu Archie, když jsem tady až moc dlouho.
„Jo, už jdu."
Sejdu schody a zastavím se ve dveřích do obýváku, kde můj pohled sklouzne na Archieho rozvalujícího se na gauči. Nevidí mě, tak se můžu chvíli kochat jeho sexy tělem, protože tam leží jen v džínách. Představa, že je tady mě uklidňuje a při pomyšlení, že by tady mohl být pořád, mi srdce začne splašeně přeskakovat a já cítím vzrušení. Už na tom musím být vážně špatně, když mě vzrušuje pouhé pomyšlení. Pomyšlení na to, být s ním, s Archiem. Je ale pravdou, že sex jsem měla naposled s ním ...
„Tady jsi Kylie, proč si nejdeš sednout?" Otočí na mě hlavu, když si hlasitě povzdechnu nad svými myšlenkovými pochody a tím se zároveň prozradím.
„Vždyť už to bude stejně končit. Půjdu spát. Ručníky jsou v koupelně a pokoj máš ten u schodů. Dobrou Archie a díky že tu zůstaneš."
Odeberu se zpátky nahoru, dám si pořádně dlouhou sprchu a zalezu do postele.
Zanedlouho slyším, jak přišel Archie, umyl se a pak už jen klid.
Hodina, dvě, nemůžu spát. Už tři hodiny koukám do stropu. Byla jsem ospalá a teď ne a ne usnout. Hodím na sebe župan a jdu dolů do kuchyně, kde si natáčím do skleničky vodu. Sedím na barovce a unaveně sleduji skleničku v mé ruce.

Tik, tak, tik, tak, protivný hodiny ...

Poslední hodinu pochoduji sem a tam. Závidím Archiemu, že může klidně spát, závidím všem, co můžou spát! Poslední dobu jsem toho moc nenaspala. Vlastně od té doby, co jsem vyhodila Cedrica. Prostě už neumím spát sama. A když už se mi podaří usnout, je to vždycky jen na chvíli. Ale tu noc s Archiem, jsem se vyspala tak dobře, jako nikdy. A Archie spí nahoře, co mi vlastně brání jít za ním? Jsem tak unavená, že bych za spánek dala cokoli a porušila i svá pravidla. Chci spát a ta možnost je tak blízko!
Vyšla jsem potichu schody a stojím před Archieho ložnicí.
Nad čím přemýšlíš Kylie! Nadávám si v duchu. Chceš spát, tak běž!
Beru opatrně za kliku a potichoučku otevřu dveře na malou škvírku. Kousnu se do rtu a váhám, zda jít dovnitř, nebo se otočit a zmizet. Vyhrává druhá možnost. Zavřu dveře a otáčím se ke své ložnici, když v tom slyším, jak se dveře, co jsem před chviličkou zavřela, zase otevírají. Archieho ruce se mi omotají kolem pasu a pomalu mě vedou do ložnice, kam chci a nechci.
„Lehni si, ať se konečně vyspíš." Řekne unaveným hlasem a přejde na druhou stranu postele. Tam si lehne, ale stále se na mě dívá. Nejspíš jsem ho vzbudila, nebo taky nespal. Nicméně si svléknu župan a nahá vklouznu pod deku. Nemám sílu nad ničím přemýšlet, spánek je teď přednější. Otočím se k němu zády, schoulím do klubíčka a zavřu oči. Už jenom jeho přítomnost mě uklidňuje. Když cítím, jak se opatrně posouvá blíž ke mně, není mi to vůbec nepříjemné. Naopak, udělám to samé, až narazím na jeho tělo. Zapadneme do sebe, jako puzzle. Archie mi opatrně položí ruku na bok a vyčkává, zda ho neodstrčím, ale já tu jeho ruku vezmu, prsty si propletu s těma jeho a ještě víc si jí utáhnu kolem sebe.
„Díky" zašeptám a odpovědí mi je polibek do vlasů.
Konečně můžu spát.